Vyhledávání: „musaka“

Jen velice málo věcem se podařilo probojovat do absolutní TOP10 pana Cuketky. Musaka je jednou z nich. Tento klasický a majestátný pokrm vám spolehlivě zabere polovinu dne, ale ručím vám, že to bude ta nejpříjemnější polovička, jakou jste kdy zažili…

Musaka a její různé varianty pocházejí z kuchyní blízkého východu a balkánu. Jednotícím prvkem je použití lilku, rajčat a mletého jehněčího s nějakou formou bílé omáčky jako top. Vše osatní v jednotlivých národních kuchyních osciluje. V této řecké variantě jsou použity navíc brambory a celá musaka je pomocí dvojice použitého koření – muškátový oříšek & skořice, nasměrována do nebeských výšin. Pokud se začnete ošklíbat nad použitím skořice a muškátu v tomto masitém pokrmu, tak já s vámi o tom vůbec nebudu vést spory. Kdybych vás totiž měl tady poruce, zacpal bych vám pusu jedním smysluzbavujícím soustem a byl by klid :)

Musaku jsem ochutnal ve třech řeckých podnicích tady v Praze a všude byla docela obstojná a nešizená. Pokud jste ji ještě nikdy nejedli a máte zájem to zkusit, tak myslím, že všude dostanete dobrý vzorek pro začátek. V řecku jsem ochutnal tuším dvě, a byla to vždy sázka na jistotu.

Můj osvědčený recept na musaku

Hned na záčátek vás varuju – trvá to dlouho a je s tím drbačka – pod tři hodiny jsem se zatím nedostal. Znám i jiné varianty, které trvají kratší dobu, ale mně vůbec nechutnají a připadají mi mdlé a bez chuti. Druhé varování – nepoužívám jehněčí, ale klasickou směs vepřové+hovězí, někdy jen hovězí. To jiné použité maso jde určitě poznat, ale ten můj recept to zase vyvažuje jinými prostředky…, navíc mi přijde děsná škoda to jehněčí namlít.Co všechno budete potřebovat? (množství na jeden pekáček)

• především hromadu různého nádobí :)
• mleté maso (jeden balíček)
• cibuli (2–3 větší)
• česnek (1 stroužek)
• pořádně macatý lilek
• šťihlou a zakřivenou cuketku
• rajčatový protlak (1–2 mikrokonzervy)
• dobře vyzrálá a sladká rajčata (kupku)
• kvalitní olivový olej (pár decek)
• brambory (copa já vím? tak akorát na dno pekáčku ;)
• mléko, hladkou mouku a máslo na bešamelovou omáčku
• mletou skořici
• muškátový oříšek
• pepř&sůl, cukr

Postup se skládá z několika jednotlivých fází. Není na tom nic složitého, jenom je musíte hezky všechny udělat poctivě. Každá fáze patří jednotlivé vrstvě musaky. Ty vrstvy jsou čtyři – brambory, lilky a cukety, masová plňka a nakonec bešamel. Začneme hezky odspodu s bramborami:

• hezké & oloupané brambory předvaříme v celku cca 10 minut
• nakrájíme je na plátky cca 0,5–1cm tenké
• tyhle plátky jemně osmažíme v olivovém oleji
• chceme od nich jemně nazlátlou barvu (ne hnědou!)
• v průběhu je velice jemně poprášíme skořicí z obou stran a posolíme (velice jemně)
• odložíme si je stranou

Můžeme postoupit na další úroveň a tou jsou lilek a cuketa. Budeme postupovat následovně:

• nejdříve nakrájíme na cca 0,5–1cm plátky lilek, posolíme jej z obou stran a necháme jej vypotit (krystalyk soli vytáhnou z lilků nahořklou šťávu – jsou potom jemnější)
• cuketka se potit nemusí a tak šup se stejnými plátky rovnou na pánev do olivového oleje
• odělat hezky do udělana :) v průběhu kořenit (skořice, pepř, sůl)
• nechat odpočinout na papírové utěrce (zbavit tuku)
• to samé provést s již vvypocenými lilky (pot pečlivě setřít)
• šup s nimi na papír a odložit spolu s cuketkami stranou

Hurá na další, tentokrát masové patro :)

• na štedré dávce olivového oleje zesklovatíme cibulku najemno
• přidáme mleté maso a varečkou pořádně rozmačkáme a úplně promícháme s cibulkou
• takto chvíli restujeme až nám to začne trošku hnědnout
• celé to schladíme kupou nasekaných a oloupaných (ano! bez šlupek!) rajčat
• dusíme a mícháme, postupně přidáme i rajčatový protlak
• velice volitelným je přidání jednoho drceného stroužku česneku (většinou vynechávám)
• okořeníme skořicí, solí a pepřem + ždibíček (ale opravdu jen) mletého muškátového oříšku
• toto celé dusíme tak 30–45 minut
• cílem je sladce pikantní tomatovo-masová směs, měla by být důkladně rozvařená bez nějakých slepenců nebo kousků
• závěrečnou chuť doladíme cukrem/citronovou šťávou, závisí na kvalitě rajčat a protlaku jaka jsme pro přípravu použili

Už tam skoro jsme, ale ještě potřebujeme bešamelovou omáčku. Předtím než se do ní pustíme můžeme si do pekáčku (nejvíce se mi osvědčil keramický) naskládat vrstvy, které pak bešamelekm nakonec přelijeme. Úplně na spodek půjdou plátky brambor (olivový olej z nich poslouží jako mazadlo pekáčku), potom tam poházejte plátky lilků a cuketech a nakonec to celé zarovnejte masovou plňkou. Pokud máte takové ty mini pekáčky pro jednu osobu, určitě je použijte, je to ta nejlepší forma jak musaku servírovat. Stručně bešamel:

• uděláme si světlou zásmažku z másla a hladké mouky (nesmí zhnědnout)
• tuto zaléváme postupně mlékem a rozšleháváme
• omáčku rozvaříme, tak abychom neměli žádné žmolky a abychom dostali hladkou smetanově bílou omáčku
• okořeníme pepřem, muškátovým oříškem (teď výrazněji!) a solí

Kdo che může do ní (ne úplně horké) rozšlehat ještě vajíčko, ale není to potřeba. Hotovou bešamelovou omáčkou zalijeme celé naše dílko v zapékací misce a všechno šoupneme do středně vyhřáté trouby. Jelikož máme všechny vrstvy již dokonale uvařeny, tak jediným faktorem udělanosti pro nás bude povrch té bešamelové omáčky. Cílem je udělat to krásně do zlatova a nespálit to.

Musaku podáváme přímo i s pekáčkem nebo v zapékacích miskách rovnou na stůl. Pozor! Strašně to pálí :) K tomu dostatek bílého chleba a vody. Jíme pomalinku. A potom se odkutálíme, kam potřebujeme, kam sami nejlíp víme…

Moje poslední návštěva v řeckých podnicích v Praze. Ze všech testovaných podniků zatím nejlevnější, ale poměrně slušná řecká restaurace Zorbas, kousek od václaváku. Pojďte ochutnat…

Prostředí

ňecká restaurace Zorbas je umístěna kousek od václaváku v ulici Ve smečkách. Za lokalitu docela mínus body – už jen blízkost nejostudnějšího českého náměstí mi nedělá dobře :/ Samotná ulice Ve smečkách a všudypřítomné bordely a „night-cluby“ také lokalitě moc nepřidají.

Interiér vypadá na fotkách docela slušně, ale ve skutečnosti je to o kousek horší. Nevím jestli šetří světlem, ale byla tam docela tma + žádné přirozené světlo. Docela mě potěšila nepřítomnost „řeckých“ malůvek na zdech a víceméně strohý, konzervativnější design. Přesto, restaurace zanechává dojem „průměrně obyčejné české“ hospody. Bez urážky – nic víc, nic míň.

Kapacita je velmi rozsáhlá, v době naší návštěvy (sobota večer) byly z desítek stolů obsazeny jen dva, včetně toho našeho (= zdechl tam pes, ale o psu ještě později :)

Nabídka řeckých specialit

Nabídka jídel je docela široká, ale chybí některé základní věci jako např. jídla z jehněčího nebo telecího. V masitých převládají různé kombinace gyrosu, suvlaki a bifteki. Ostatní kategorie jsou zastoupeny docela rovnoměrně. Teplé i studené předkrmy jsou v solidní šíři. Potěší množství kombinovaných nabídek jak u předkrmů, tak u hlavních jídel – můžete tedy vyzkoušet co nejvíc, aniž byste museli objednávat zvlášť :)

Cenově je to zatím nejvlevnější podnik, který si evidentně na nic nehraje. Může dobře posloužit přes týden jen tak „na jídlo“, stejně tak s přivřením očka přes víkend na nějakou slavnostnější příležitost.

Jelikož můj řecký potenciál i nadšení z těchto podniků značně vyprchalo, bude i následující ochutnávka malinko „slabší“. Netradiční předkrm na začátek – salát Pantzari (čerená řepa s česnekm a oliv. olejem) za 40,– Kč. Pikantní mňamka, kterou jsem ještě nikdy neměl. Zejména by mne zajímalo, kde vzali tak malinkatou řepu :)

K tomu klasika v podobě nesmrtelného Tzatziki za 30,– Kč. Velice příjemná cena, dobrá chuť, ale přišlo mi trošku šlehačkovité – netipoval bych použití řeckého jogurtu. Když ale nebudu brblat a přivru panu Cuketkovi očko tak „oukeeeej“, stejně tak jako chléb pita za 20,–. Ta se mi ale na fotce tak rozmázla, že vás obrázku raději ušetřím. Holt podniky, které pořádně nesvítí, nemůže pan Cuketka hezky odfotiti…

V nabídce nechyběla musaka a tak jsem neváhal o objednal ji, tentokrát za 169,– Kč. Chutnala obstojně, ale na jídelním lístku opět deklarována s „ml. masem“. Jako by byl pro ně takový problém přiznat barvu a laskavému hostu prozradit za co si platí!!! :/

Velice podobná musace je pasticio, s tím rozdílem, že místo brambor jsou použity těstoviny a celé to stojí jen 119,– Kč. Plňka, bešamel i lilek, naproto identické s musakou.

Toliko z jídel. Na závěr jsme sme si dali kávu a jelikož jsem trubka, tak jsem zapomněl jakou značku. Naštěstí to mají online, takže to byla káva Illy (30,– Kč ;) Servis úplně obyčejný (bez vody, bez tácku, nenahřáté mlíčko v plastu, bez cukříku), na rozdíl od jiných, ale úplně čisťounký a z neošoupaného šálku.

Docela vtipně je v nápojovém lístku uveden výběr čepovaných piv – Staropramen a Granát. Přičemž výčepní realita je Plzeň, Gambrinus a Kozel. Tomuto se nelze než zasmát :D

Obsluha

Snad neurazím, když ji označím za průměrnou. Tzv. průměrná obsluha má ten dar, že vás neumí ani rozčílit, ani vyloženě potěšit -hlavně ale, když funguje! ;) Malinkaté faux pas představoval v prostřed restaurace personálem zaparkovaný ohař (nebo to byl taky retrívr) na vodítku, který si nás všemožně prohlížel, občas si hafnul nebo zakňučel. Já nevím jak tady někdo správně četl hygienickou vyhlášku, minimálně mi tohle ale přijde nevhodné (já osobně psy mám rád a konkrétně tento miláček mi vůbec nevadil, ale co ostatní hosté+alergici+hygienici+neurotici??? ;)

Závěr

Bude to opět za šest cuketek z desíti možných. Ze všech testovaných řeckých podniků byl zatím asi nejlevnější a tak pokud hledáte něco jako „economy class“, vydejte se na explorace řecké kuchyně zde. Podnik se navenek jeví jako trošku unavený a ošoupaný, při trošce dobré vůle z toho ale může být docela příjemný zážitek :)

Udělal jsem si řecký týden. Postupně si projdeme některé podniky s řeckou kuchyní v Praze. O víkendu se pak podívám na některé původní řecké receptury svou zelenkavě zakřivenou optikou. Dnes schytala návštěvu Mr. Cukíniho Taverna Olympos na Žižkově…

Prostředí restaurace

Přiznám se, že Žižkov nemám moc rád – smradlavé a pokaděné uličky, spousta ožralců a hustá mračna šedých oprýskaných domů. Taverna je umístěna v samém centru této svérázné čtvrti, přesněji kousek od Akropole v Kubelíkově ulici.

Docela nenápadný vchod skrývá nečekaně rozsáhlé prostory (rozlehlý dvorek a velká zimní zahrada), ve kterých se taverna nachází. Design je mírně přiošuntělý, občas kýčovitý, ale má svou vlastní atmosféru. V době mé návštěvy byla zahrádka uzavřena, ale byl jsem tam vloni a byla to nádhera. To místo má v sobě určitě nějaké tajné feng-shui. Spousta, spousta stolečků, fontánka, kýčovité malby na zdech, kočky, mladé kaštany a nějaké to harampádí. My jsme se dnes usadili do prosklené zimní zahrady (je chráněna před větrem a deštěm), která funguje i v chladných měsících. Nevím čím, ale zvláštně promíchané prostory taverny mně něčím přitahují. Na hlavní stránce mají odkaz na panoramatický pohled restaurace < Doporučuji (vyžaduje Javu)!

V taverně bývá docela plno a proto jsem využil telefonickou rezervaci. Vyplatila se, protože kolem šesté hodiny už bylo docela narváno. Každý stoleček má jednorázové papírové/ubrouskové prostírání s potiskem. Barevný jídelní lístek je s tradičními řeckými názvy s českými popisy, tentokrát bez fotografií. Náš stůl pro dva nebyl v době příchodu připraven, ale obsluha vše zajistila během okamžiku mžiku (kamžiku ;)

Nabídka řecké kuchyně

V porovnání s Tavernou v Revoluční je nabídka jídel zhruba obdobná. Ceny jsou však o něco vyšší, ale podle mne je to dáno i průměrnou vyšší gramáží. Nejlíp bude, když se na jejich jídelní lístek mrknete sami a ochutnáte se mnou ;)

Jako studený předkrm jsem pro porovnání opět vyzkoušel jikrovou pomazánku Taramas za 80,- Kč (porce 270g!!!). V Revoluční tedy byla o dost lepší. Tato varianta mi přišla mírně nakyslá a málo „jikrová“.

K tomu jsem opět risknul pečený chleba za 20,- Kč. Tady je to ve srovnání s Revoluční zase naopak. Konečně čerstvý opečený chlebík, na kterém se poctivě podepsalo grilování a na kterém se nešetřilo s olivovým olejem. Někdo může brblat nad ohořelými okraji a bude mít pravdu. Mně se to ale shodou okolností takto líbí :) Jo a byl výborný!

Další klasika Tzatziki rovnež 80,- Kč za 270g. Tentokrát s koprem a výborné. Avšak nedalo se to skoro sníst…

K tomu né moc dobrá pita za 25,- Kč – nacucnutá tukem a vevnitř nepropečená. Pro tavernu veliké faux pas! :(

Ženská část cuketkova týmu si nedala vymluvit objednávku obyčejného Gyrosu, ovšem za 140,- kč (270g + obloha). Na fotce i v reálu nevypadal vůbec vábně a úpravou toto jídlo propadá. Toto ošklivé vepřové káčátko se však postaralo o překvapení večera, protože, tak šťavnatý a dokonale propečený a kořeněný gyros jsem snad ještě nejedl. Možná jsem jen chytli ten správný řez, ale stálo to opravdu za to!

Já jsem si opět naložil Mousakas (tradiční specialita musaka – zapékané mleté maso na podloží z bramobor s lilkem, zapečené v bešamelu) 450g za 220,- Kč. Do černa „zapečený“ povrch a poměrně mdlá chuť se u mne nesetkaly s pochopením. Kvantitou se to spravit rozhodně nedá…

Kávičku a dezert jsme pro tentokráte vynechali a tak na závěr fotka oleje a octa, které jsou na stole k dispozici. Pěkný detail, který potěší.

Málem bych zapomněl – čepujou pivo Stella Artois, ale nějak zvláštně, bez takového toho malého papírku na stopce. Já mám ten papírek na Stelle moc rád a jsem na něj zvyklý, tak proč mi ho nepřejou? ;))

Obsluha

Naše řecká obsluha byla promptní, slušná a s přiměřeným odstupem. Opět žádný úsměv :( Zřejmě to tam berou strašně moc vážně, nebo je špatně platí. Ve srovnání s Revoluční naprosto bez kiksů, všichni hezky kmitali a neflákali to. Nemuseli jsme ani jednou čekat a na každé mávnutí a vyhledání pohledem okamžitá reakce. Oukej tedy, ale jde to i o pár desítek procent lépe! S úsměvem například! ,)

Záverečné hodnocení

Výborné prostředí a atmosféra – to jsou hlavní devizy této taverny. Celkové hodnocení sráží opět naprosto neodpovídající poměr cena/výkon a kolísavá kvalita připravených jídel. Za tyto ceny očekávám přidanou hodnotu v podobě perfektní a osobité prezentace jídel + odpovídající podání specialit bez překlepů. Očekávat navíc vlastní invenci je příliš troufalé.

Celkově mám z podniku dojem, že těží z dobrého jména, zejména mezi cizinci (cca 50% hostů v době naší návštěvy) a z určité exkluzivity dané cenami. Jinak mám ale pocit, že jednou na prázdno a jenom rychle-honem točí pořád dookola to samé. Tavernu v Revoluční přesahuje, ale jenom o kousek – proto dávám šest cuketek z desíti (…no, spíše pět a půl).

Diskuze pod článkem byla uzavřena kvůli několika opakujícím se nepěkným a anonymním komentářům, které mě už přestalo bavit mazat. Všem slušným diskutujícím, se tímto omlouvám :(

O víkendu jsem zavítal do ňecké Taverny v Revoluční. Reference na ni byly smíšené a tak jsem byl docela zvědavý, jak to u nich chodí…

Prostředí a prezentace

Tavernu najdete v nyní rozkopané Revoluční ulici. Interiér je obstojný, všudypřítomné fotografie s řeckými motivy a obrovská malba na zdi (hraničící s kýčem) se vás snaží naladit směrem do středomoří (fotky zde). Všechno mi ale přišlo trošku ušmudlané a jestli měl interiér někdy nějaký glanc, tak teď už ho nemá. Potěší velkoryse řešený odtah cigaretového kouře a hustě rozmístěné závěsné stropní větráky. V době naší návštěvy (sobotní odpoledne) byla taverna poloprázná (obsazeny 2–4 stoly).

Úplně nejvíc si mě naklonily perfektní jídelní lístky. Stručně a jasně uvedeny podmínky, ceny i veškeré nabídky (u všech jídel možnost s sebou). Ukaždé položky navíc barevná fotografie, řecký název i český vysvětlující popis. Velmi dobře zvládnuto.

Provozovatel kromě této řecké taverny provozuje ještě podobné dva podniky Gyros fastfood a restauaci Old Athens v OC smíchov

Nabídka a fotoochutnávka

Tato řecká taverna nabízí rozsálou nabídku typických specialit. Jistě, některé věci chybí, ale pokud něco z řecké kuchyně znáte, určitě si vyberete kousek, který stojí za to ochutnat. Taverna se v jídlením lístku honosí řeckým a kyperským původem veškerých surovin. Podrobný obrázek si můžete udělat prostudováním jejich on-line jídelního lístku (na webu Taverny mají starou verzi, tato je z pobočky Old athens, která má na chlup stejnou nabídku).

Jako předkrm jsem si dal variaci tří studených pomazánek za 60,– kč. Zleva je to výtečná lilková s česnekem (Melintzana), ještě lepší natierka z tresčích jiker (Taramas) a nakonec ucházející sýrová (Chtypiti).

K tomu docela nevydařený vtip á la suchý rohlik – ochucené pečivo grilované na roštu tzv. Psomi scharas za 25,– Kč

Nemohli jsme vynechat úhelný kámen řeckých mezedes a asi nejznámější řeckou záležitost v Česku Tzatziki za 45,–. Na obrázku si povšimněte koprové ozdoby. Je sice pěkné, že tam prdli větévku zvadlého kopru jako ozdobu, ale co je mi to platné když chyběl v samotné rceptuře! Já znám tzatziki bez, i s koprem, s koprem mám samozřejmě raději. Mají klidně právo na recepturu bez kopru, ale proč mást zdobením, které není přítomno? Jinak to bylo výborné, hutné s typickou konzistencí řeckého jogurtu.

K tzatziki klasickou pitu za 25,–

Pojdmě na první hlavní jídlo – Bifteki Jemisto (mleté hovězí a vepřové plněné sýrem) za 200,– Kč. Tomuto kousku se nedalo nic vytknout – štavnatá, příjemná a kouřová chuť z grilu jak má být + výtečná sýrová pl�?ka.

Tady vidíte přílohu, zapékanou rýži s červenou omáčkou – Ryzi pilafi za 40,– Kč. Já osobně tomu říkám rýže s kečupem za čtyřicet :/

Následuje můj kalibrační pokrm pro řeckou kuchyni – Mousakas (musaka) za 170,– Kč. Musaku zbož�?uju a mám na ní dokonce vlastní moc dobrý recept, který není snadné překonat. Chuťově velmi dobrá – výborně zapečený bešamel, masová pl�?ka průměrná, vyspravil to vynikající základ z lilků a cuket. Ale ta prezentace? Vidíte ten dokrojek opřený o hlavní porci? To jako, že aby nezůstal v pekáči tak mi ho tam připrdli, no kde to jsme? Tímto u mne celé jídlo potopili. Takto upravenou porci jsem naposledy dostal v roce 1988 ve školní jídelně ZŠ Míru v Ostravě ;)

Jako dezert jsme si dali Galaktopoureko s vanilkovým krémem (na obrázku) za 60,– Kč a ořechový dortík ze dvou těst Jianniotiko – Kantaifi (listové + takové to srandovní nitěnkovité těsto, velmi podobný předchozímu) za 70,– Kč. Byla fajn, ale řeknu to takto: loni jsem si z řecka přivezl podobný dezert v trvanlivé úpravě (v krabičce, zatavený ve folii) a (ne)čerstvost byla úplně stejná…

Káva Lavazza za 35,– Kč. Servis odpovídající, ale zatím asi nejkyselejší Lavazza, jakou jsem kdy pil. Za roztomilou retro skleničku s vodou a řeckým nápisem, kterému nerozumím, + bod ;)

Obsluha

Obsluha byla slušná, bez čekání a bez problémů. Nápoje i jednotlivé chody přicházely ve správném pořadí a dobrým načasováním. Na druhé straně dominoval typicky český znuděný výraz typu „jste mi úplně ukradení, hlavně aby už padla“. Tímto si mne podnik rozhodně nemlže získat.

Druhá věc, která mně vyloženě pije krev je, když se momentálně pauzírující mladý muž zaměstnanec usadí ke stolu u vchodu, zapálí si cigáro a v poklidu vykuřuje a pozoruje kmitající kolegyni. Pohled na lelkující personál, navíc hulící, je otřesný!!! (když už tedy náhodou má nějakou tu pauzu a chce si zapálit, tak ať se prosím odebere na místo k tomu určené!)

Závěrečné hodnocení

Můj celkový dojem je bohužel mdlý, unavený a znuděný. Navzdory teoretickému stavu bez závažných prohřešků, ale vzhledem k špatnému poměru cena/výkon, to vidím na průměrně slabých pět cuketek z desíti. Tato restaurace (pro mne) spadá do kategorie „zážitkových“ podniků (tj. kromě dobrého jídla očekávám přidanou hodnotu) a v tomto ohledu propadává. Gastronomický zážitek pro dvě osoby za bezmála 900,– Kč si představuju úplně v jiných dimenzích! :(

Vzhledem k tomu, že v Praze je asi jen 4 – 5 podobných podniků, říká si to o porovnání, podobně jako u pečeného kolene. Já si velmi rád udělám přehled jak na tom je řecká kuchyně v Praze a věřím, ža vy rádi se mnou :)

Omluvte sníženou kvalitu fotek. Pro můj fotoaparath tam byla tma jako v pytli. Stativ a osvětlovací aparaturu si s sebou na večeři neberu. Stejně tak jako nechci ostatní hosty obtěžovat bleskem. Dík za pochopení.