<!–texy–>Knížka mi dneska přišla a vypadá to moc dobře. Už se těším až z ní něco vyzkouším. :)

<!–texy–>@38 kami: Díky, kvalitní feedback — předám do nakladatelství, ať se na to podívají a případně poučí do dalších vydání.

<!–texy–>@37 kami: Objevil se, takže jsem se okamžitě vrhla do zkoušení.

Celkově se mi líbí koncepce knížky, ale dost mi vadí forma.
Je to takové nepřehledné a nečitelné. Psát dlouhé vícestránkové texty kapitálkami je…(následuje sprosté slovo)
A i samotné recepty jsou takové nějaké těžkopádně formátované, text nemá často dělení na odstavce, někdy je text tištěný světlou béžovou, kterou moje máti nedokázala přeluštit ani s brýlemi…
Ale fakt nevím, zda je to tak i v originále, nebo toto napáchali tuzemští překladatelé a vydavatelé. Každopádně, znesnadňuje to používání, čekala jsem od téhle knížky spíš jakousi i formální lehkost, odpovídající Jamieho lehkosti televizní.

Navíc občas není moc zřejmé, která surovina se k čemu vztahuje (u těch méně obvyklých zvlášť nepříjemné), nebo se třeba objeví surovina až v textu, ač není v seznamu. Zvláštní prokletí si zasloužila včera večer Bubble and Squeak – v seznamu surovin ani slovo, na konci receptu výzva k potření HP omáčkou. Přitom omáčka nebyla vůbec zmíněna předtím, recept tam na ni taky není (a připadá mi trochu divné používat kuchařku, kde musím přídatně hledat recepty v Google, abych mohla pokrm dovést do konce). Možná byla míněna kupovaná hotová, ale každopádně chybí v seznamu surovin, ať celá či rozepsaná. A nemám pocit, že používání kupované omáčky by bylo zrovna v souladu s opěvováním tradiční kuchyně.
Tohle všechno je takové jakési otravné, od kuchařek očekávám, že se podle nich dá uvařit to, co je uvedeno v nadpisu.

Spravedlivě musím tedy napsat, že výsledek byl pak moc dobrý. A to platí i pro ostatní vyzkoušené recepty.

Fakt se mi líbí myšlenka určité renesance britské kuchyně, má obecně špatný zvuk a je jen dobře, když někdo ukáže jeho neoprávněnost. Těšila jsem se na ni. Ale samotná kniha mě spíš trochu zklamala, jistě ji občas použiju, ale žádnou další od Jamieho už chtít nebudu.

Shodou okolností mi krátce před Vánoci dorazila již dlouho objednaná Family Sunday Lunches od Mary Berry. Je fakt, že v ní jsou britské recepty takové pokrotlé, někdy až příliš. Jamie je má s větším rozletem a má v nich většinou něco překvapivého a nápaditého. Ale z hlediska použitelnosti Mary Berry zřetelně vede, je udělaná o dost pečlivěji a tyhle "mrtvé duše" se v ní nevyskytují. Na vaření o dost příjemnější.

<!–texy–>Mám takové tušení, že se mi asi pod stromečkem objeví hranatý balíček :)

<!–texy–>@35 Ferda: kdybyste dával pozor, tak se nedivíte. Jamie v této kuchařce právě krásně zmapoval úžasný přerod jídla v UK, ke kterému došlo za posledních 10-15 let… ve spoustě věcí by to pro nás mohla být cenná zkušenost. zavedené gastronomické velmoci totiž podobné problémy jako máme my nikdy nemusely řešit… (a tak od nich ani nemůžeme moc dobře čerpat)