<!–texy–>Děkuji za skvěle napsaný návod, dnes jsem vyzkoušela poprvé (na kuřátku z farmy z Židovic)a zdařilo se :-) Je to škoda, že následkem průmyslové velkoprodukce a zpracování, mnoho matek už své dcery takovéto základy vaření vůbec neučí

<!–texy–>@8 Martin Petrásek: Páááni… hleděla jsem na Vaše video s otevřenou pusou. Takhle jednoduché to vážně je?!?!?!? Nemám po ruce kuře, jinak už bych se do toho pustila :-) Díky

<!–texy–>Je to až trapně jednoduchý. Dneska vyzkoušeno a šlo to krásně. Proč jsem to tak dlouho nezkusila, když jsem věděla, že to je správná věc? Díky za návod. A z kůže škvarky a sádlo podle dalšího vašeho receptu :-)

<!–texy–>Již několik přátel se mně ptalo na to, jak vykošťuju kuře a jestli to má smysl, protože je s tím hodně práce. Popravdě, práce s tím není, když u toho nemluvím, vykostím kuře za 3 minuty a zůstane mi přitom jeden veliký kus masa, celého kuřete, bez jediné kostičky. A to je prostě pěkná práce. Způsob vykoštění mám naučený od Jaques Pépina a obsahuje několik vychytávek, které opravdu stojí zato. Takže dávám všanc tohle home video jak kuře vykošťuju já. Jen dotaz, to čemu říkám kuřecí svíčková asi není kuřecí svíčková, že? :)

http://youtu.be/HED59690JCM

<!–texy–>Přirozenost k takovému postupu dovede každého, kdo se nebojí na práci a jídlo sahat rukama.
Prsa uschovat kvůli nudličkám do směsí, okolní součástky na houbách (stroček trubkovitý!!!) a skelet na vývar do mrazáku. Jasný jak facka. Díky, potvrdil jsem si svoje návyky.