<!–texy–>Já jsem si to přečetla až nyní a tak nevím jestli to budete tedˇ číst.Přesto vám napíšu pro zajímavost, co jsem spočítala já.Naše rodina jí v restauracích opravdu minimálně a tak se nezatěžujeme vypočítáváním co kde sníme.Vzala jsem to procentuelně, protože váhově to nesleduji. Maso téměř nekupuji. Skoro všechno, mám z vlastních zdrojů a tak si občas koupíme jen trošku salámu, nebo hovězího či vepřové když je chutˇ na něco jiného.Sníme tedy Asi 29 % králíků, 30% koziny, 10% sladkovodních ryb 20% drůbeže. Toto všechno z vlastních zdrojů.potom asi 5% vepřového z ověřěného zdroje a 5% hovězího, které koupím tamtéž v masně u známého farmáře. Zbývá pak 1% na vánoční krůtu a občasný kousek zvěřiny.

<!–texy–>Skopová, kuřecí a krůtí z 99% domácí produkce zbytek ze Sklizena u Ronda. Vepřové a hovězí občas domácí nebo ze Sasova. Ryby váznou, ale když už, tak nejčastěji z Pohořelic či jiného rybníkářství. Příležitostně domácí králík.
V restauracích?, nooooo tam se pravda po původu nepídím. Stačí, že prudím s vodovodou :D někteří kamarádi ze mě šílí :D Zkusím někdy vypátrat původ masa v restauraci ;) 2/3 týdne s minimem nebo bez masa, 1/3 týdne masový hlavní chod.

<!–texy–>pravda je ze my cesi urcite za vyloveni oceanu nemuzeme…
https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=b0g59DOl2yk

<!–texy–>Taky přes týden masu moc neholduji, ale sem tam si dám šunku od kosti (od Cibulky z Perlovky), nebo sušenou z obchodu s italskými specialitami, po jejich přesném původu nepátrám, rozhodující je chuť. Na víkend pak obvykle vybírám něco z mrazáku, což znamená téměř 100% domácí zdroje – přítelův otec je rybář, takže původ sladkovodních ryb je zdejší a ten můj je zase chovatel, což nám zaručuje králíky, slepice, kohouty a zabijačkové pochoutky, občas také výměnou získanou divočinu (srnčí, kančí)… a nemusím asi dodávat, že s tím jsem absolutně spokojená. Samozřejmě, že člověk čas od času dostane chuť i na dobré hovězí a mořské ryby – obojí kupujeme zpravidla v Makru (+ skvělý losos z Fjord Bohemia), případně v blízkých osvědčených řeznictvích, kde platí pravidlo – vizuální dojem (a předchozí zkušenost) rozhoduje.
Podle země původu si vybíráme spíš zeleninu, ačkoliv v zimě je to úkol téměř nadlidský.
Celkově bych to viděla na převahu hovězího (35 – 40% – z českých farem i jihu Ameriky či z Francie), pak následují ryby (30% – půl na půl sladkovodní a mořské), po nich drůbež (20 – 25% – převážně domácí zdroje, občas z masny něco na polévku, případně nějaké francouzské kuře) a úplně nejmíň jíme vepřové (10% – obvykle ve formě šunky a těch zabijačkových pochoutek).
V restauracích po zdrojích taky nepátrám, zatím mi to u nás přijde skoro zbytečné – vzhledem k obecně nízké informovanosti obsluhujícího personálu, který to bere spíš jako obtěžování. Ale zase se řídím tím, že kde uměli maso dobře nebo skvěle připravit, tam se vracím, kde nestálo za moc, tam už nás neuvidí.

<!–texy–>Tak naše statistika je také jasná. My, dospělci, máme maso 2x týdně (vařím 1 oběd na dva dny). Buď hovězí z biofarmy U řeky Orlice nebo vepřové od malozemědělce, sice nemá certifikát bio, ale chuťově je vynikající a voní i syrové!!! Prasátka jsou krmena jen z vlastních zdrojů pana zemědělce, všude čisto… Sem tam dáme místo toho králíka (opět od malochovatele), rybu ze sádek či ulovenou na místních rybnících. S mořskými rybami jsme na štíru, tuňák z konzervy, filé, výjimečně losos… Omega nahrazuji (snad) semínky, které si přidávám do obden pečeného kváskového chleba. Kuřecí maso z obchodu se mi tak nějak hnusí a kuřecího soukromníka nikde v okolí nemám. Krůtí se chystám koupit opět od soukromníka, až se mi uvolní místo v mrazáku, teď tam je čerstvě čuník. Ze salámů jíme akorát šunku, kupuju pro celou rodinu cca 100 – 200 g týdně , popř. udělám domácí. Masovou statistiku nám narušuje akorát pes, nedá si říct :-) a školkové dítě…, ale to je na jinou diskuzi.