<!–texy–>Je mi docela jedno, jak je to s těmi gurmány a gurmety. Jen vím, že křest samotný byla vydařená akce, že pane Cuketko? :-) a Rande v knižní podobě se mi líbí. Netradiční a praktický formát, něco nového. Moc fajn.
P.

<!–texy–>Oni to v té Francii AŽ TAK zase nerozlišují. Slovníky možná ano (i když uvádí více významů), ale v praxi ani ne. Když se podíváte na nějaké fr. TV kulinářské pořady, slovo gourmand(e) se v názvech vyskytuje velmi často. Jde víceméně o termín, který označuje pořad o něčem "chutném, labužnickém, vybraném,…" , než o přežírání a tláskání kdečeho, čím více-tím lépe, … ;-)

<!–texy–>propast mezi těmi slovy razí především Poštulka. ono to asi má nějaký zbytkový smysl ajestli si někdo na tom rozlišování zakládá, tak prosim.

tady je ale rozhodující, kdo tomuto termínu vkládá význam a tím je tady paní Šárka… takže o významu nemůže být nejmenších pochyb!! ;)

<!–texy–>Veruna (13): Donutila jste mě pustit francouzský slovník. Ten u slova gourmet uvádí překlad labužník, u slova gourmande dává na výběr z možností: gurmánka, jedlice, labužnická a mlsná. Takže ono to ani v té francouzštině není zdaleka jednoznačné. Navíc platí to, co psala Pokroutka – tedy to, že ta knížka je psána česky a je tedy logické, že se v jejím názvu slovo gurmánka používá tak, jak je to obvyklé v češtině. Nikoliv tak, jak se používá příbuzné slovo ve francouzštině.

<!–texy–>Achjo, tohle je vůbec "populární novodobý" argument, dobrý možná k rozšíření etymologických znalostí, nikoli však k češtinářské výtce. Mělo by se brát tuším v potaz zejména, kterak se toto slovo významově přechýlilo do češtiny, což doporučuji konzultovat se slovníky cizích slov či Ústavem pro jazyk český. Každý jazyk je totiž přirozeně plný někdejších omylů, takový je již jejich vývoj.

Ke knížce gratuluji, půjdu si ji někam aspoň potěžkat :).