<!–texy–>Neplodí nám kávovník ani nekvete.Co stíma jak oněj pečovat?Děkuji

no jo no… na druhou stranu – tohle si asi v Apetitu nepřečtete….

je mi z toho smutno

Dito a vlku díky za váš názor!!! ;)

Ad víra v systém fair trade:

každý správný produkt FT s certifikací ze zastřešující organizace, by měl kromě toho loga mít taky tzv. <b>100% tracebility produktu</b> – tj. možnost vystopovat, do produkt vypěstoval a za jakcýh podmínke, kolik přesně dostal a na co to chce použít.

<b>pokud u nějakého "fair trade" panuje mlhavost nebo anonymita není to fair trade, ale napodobenina. každý fair trade produkt/projekt by měl být označen kódem, přes který se dá vysledovat zemědělec případně družstvo, které produkt dodalo</b>

chce to trošku práce, ale já jsem byl zatím vždy cca z 90% úspěšný zjistil jsem jména výrobců, místo původu, jejich situaci a výkupní cenu.

z tohoto pohledu ti FT víru v dobrou věc usnadňuje. stále však zbývá celý obchodní řetězec, který s tím po cestě do tvého nákupníého košíku pěkně zamíchá….

Nedělám si absolutně iluze o systému, do kterého když vnořím ruku, zachová se podobně, jako zrcadlo, kterého se pan Anderson dotknul ve filmu Matrix. Nerad bych, aby to zavánělo paranoiou, nicméně těžko takhle neuvažovat ve světě, kterému nemůžete věřit ani ten příslovečný nos mezi očima. A to vše díky ekonomice, jejíž zákony vystřídaly náboženská přikázání a burza se stala hlavním oltářem nové celosvětové církve.
Přiznám se rovnou, že jsem rovněž podlehl a zakoupil <i>fair trade</i> čaj jako dárek k vánocům. Rád bych věřil, že jsem tím opravdu někomu pomohl, že to celé má smysl, že se nejedná jen o další marketingový tah, který má – jak naznačuje jeden příspěvek ze slovenského webu – skrýt ten fakt, že největší zisk z toho mají jiní lidé než oni na obalu tolik zmiňovaní pěstitelé. Kdo mi ale zaručí, že to tak opravdu je, když jsem svého času kdesi ve sdělovacích prostředcích zaregistroval, že i ta humanitární pomoc směřovaná do některých afrických zemí bývá zhusta uzmuta hrstkou lidí, kteří k ní mají přístup jako první a po té rozprodávána potřebným s nezanedbatelným ziskem, ježto bez jakýchkoli nákladů?
Jaká je z téhle situace cesta? Člověk musí věřit. Musím věřit tomu, že to nějaký smysl má. Podobně jako věřím, že má cenu třídit odpad, a věřím tomu nejen díky reklamám, jež se poslední dobou vyrojily jako houby po dešti, přestože se stále najde ohromné kvantum lidí, kteří budou tvrdit cosi o sesypávání odpadu na jednu hromadu a o nesmyslnosti celého systému. Já si raději budu stěžovat na nedostatek konkrétních kontajnerů.
Úsměvným paradoxem pak zůstává fakt, že víra se nikterak nebije s pochybností, ba právě naopak. Jak píše T. Halík: Ano, obávám se a straním se "neochvějných", protože z nich cítím chlad smrti a nepřátelství k životu, k jeho pohyblivosti, teplu a rozmanitosti; vyhýbám se jim, protože prostě nevěřím deklarované pevnosti jejich víry.
A tak tedy skrze svou víru pochybuju, ale přitom konám (v tomto konkrétním případě nakupuju), neb bez skutků nemá významu nic, ani tahle debata o férovosti trademark zvané <i>fair trade</i>. ;)