<!–texy–>Re: Limericks. V mé paměti se už žádný limerick o jídle, či jeho eventuálním vyvrhávání Španělkami, nenacházel.
Najel jsem tedy na gůgl, pouze abych si potvrdil staré poznání, že je tam spousta hlušiny a jen sem tam se blýskne nějaký polodrahokam. Ty mnoho-karátové limericky se dolují v pubu, od přátel, kteří jsou členy různých golf a nebo rugby klubů.
Karate klubů?

Jediný food-limerick byla chabá rýmovánka o někom, kdo jí fazole a pak svými prdy pohání plachty své jachty. Pfff.
Uzavírám tímto spisek L.

<!–texy–>27.: Příště to napište, byť se vám to bude jevit jako hloupost. ;-)))
Já zas třeba nějakou pitominku časem nahodím.:-)))

<!–texy–>Jo a pro autorku hádanky – tak nějak napůl mě to napadlo (stejně jako ty psí keksy onehdy), ale říkala jsem si, že je to asi hloupost, tak jsem to ani do diskuse nenapsala.
Zas vymyslete něco zajímavého!

<!–texy–>19, 24, 25: Před lety měli Provázci hezké představení Příběhy dlouhého nosu, založené na limericích E. Leara v úžasném překladu Antonína Přidala. Tehdy jsem ještě i toho Donutila s výhradami snášela (hrál tam) – podle toho je vidět, jak je to dávno… ;-)

<!–texy–>Jj, o limericku vím, v mé oblíbené knížce Albion – Kořeny anglické imaginace od Petera Ackroyda se o něm dosti podrobně píše a nějaký ten záblesk ze školy se také občas objeví.
Ale Vy to vždycky tak hezky zakomponujete do komentářů.
Blinkající španělská dáma je taky dobrá! :-)))