<!–texy–>Joj to vypadá jako dobrá kniha, já si ji snad i koupím. Také doufám, že se dožiji i něčeho podobného novodobého – bláznivé rozšiřování plodin na biopaliva (ještě před pár lety řepka na jakýsi metyester pro bionaftu), zajímavý přístup k CZ cukrovarnictví (kdysi velmoc a vývozce cukru, nyní nesoběstačná země), mrtvé Krušné hory bez lesů kdysi a nyní mrtvé líhně kůrovců v rezervacích). Člověk prostě blbne furt a ne a ne se poučit. Jako lidé co si dnes postaví dům v záplavové oblasti a čekají na zázrak.

<!–texy–>Dobrý den, nejsem žádný gastronomický odborník, na tento web jsem se dostal poprvé a z odkazu na stránkách Sedmé generace. Vidím, že s pravidelnými návštěvníky mě spojuje upřednostnění produktů malých a místních zemědelců, nebo nejlépe zeleniny a ovoce od známých, příbuzných nebo dokonce s vlastní pomocí vypěstované. Chtěl bych se vyjádřit ke dvou názorům. Predevsim Ovečce co se týká vrácení pozemků po roce 89, naší rodině byla vrácena z původních 12ha pouze čtvrtina, resp. polovina společně s další příbuznou, druhou polovinu si za zemřelé příbuzné přivlastnil stát, asi za to že se nám o ní tak dobře 40 let staral. Nezbývá mi než šetřit a zpět ji vykoupit, postupně bych se chtěl dopracovat k jakési větší potravinové samostatnosti. Jestli je to reálné bez předaných znalostní po předcích se nezabývám, je třeba to zkusit. Druhým tématem na které jsem chtěl reagovat je otázka velkoprodukce. Řekl bych že inspirací může být i pozemková reforma ve dvacátých letech, po níž patřilo asi sedmdesát procent zemědělské půdy vlasníkům s maximálně 5ha zemědelské půdy a asi dvacet procent vlastníkům s maximálně 20ha, zbytek ještě část vlstníků s plochou mezi 20-50ha a jen zlomek vlastníků měl nad 50ha. To vše na v podstatě stený počet obyvatel. Jak již zde na diskuzi bylo napsáno, není dnes přiliš lidí, kteří by byly ochotní pěstovat si a chovat vlastní prostředky k obživě, a byli by rádi za takovou pomoc, namísto třeba části sociální podpory. Ale možná, brzo …. nouze ukáže a pak se třes nadnárodní podniku a velkoproducente jedů balených do igelitů s názvy dnes už neexistujích pochutin… půda se rozdělí mezi hladové, kteří asi nebudou vědět co s ní, snad se to naučí. Jinak, jak bylo v článku o knize uvedeno proces sjednocení pozemků nastal po válce i v tržně orientovaném zbytku světa, probíhalo to v podstatě stejně jen se kromě státu do toho pletli také velké podniky.

<!–texy–>"Být jasné" a "mít v moci s tím něco dělat" jsou bohužel dvě odlišné věci. Nemám iluze, že se podaří obnovit meze. Už jsem slyšel o obcích, co žalují velkozemědělce za to, že nevhodně osévají pole a ornice se pak splavuje do vsi. Každopádně u nás začali naštěstí více zatravňovat, protože tak získali více peněz z EU.

<!–texy–>17. pamětníkům to možná jasné je, ale že by to bylo jasné každému na venkově? Kdyby ano, vypadalo by to jinak.
Pár jedinců se o změnu snaží, ale to je žalostně málo…

<!–texy–>Tak jsem si knihu založil do fronty ve svém čtenářské deníku na serveru http://www.knihi.cz/kniha.php?kniha_id=10881-jde-pevne-kupredu-nase-zem

Je smutné, že o tom musí vycházet knihy, protože na venkově to snad musí být každému jasné. Stačí naslouchat vyprávění pamětníků, koukat se kolem sebe a na staré pohlednice, a když se v prudkých svazích seje kukuřice, tak se pak bát každé bouřky! Projděte se po českých loukách a polích. Kde jsou meze? Kolik jste napočítali erozních rýh… ?

ad těžké stroje: moje teorie je, že udusávají ornici