<!–texy–>Mám u nás v Berouně dost problém, jít na fajnovou kávu, která by chutnala i vypadala dle mých představ a požadavků, a to už jen z principu, že se v gastronomické sféře pohybuji pomalu 12 let… Zklamání zde veliké :-((( Z recese kolikrát říkám, že by bylo nejlepší si tu otevřít kavárnu a všem natrhnout zadeček :-))

<!–texy–>Kafe nepiju, ale článek jsem si přečetl se zájmem! Paráda!

<!–texy–>Já zírám. :)
Když jste od nás spokojen odcházel a říkal jste "Pošlu to dál.", představila jsem si, jak kamarádovi jen tak mezi řečí povíte, že jste byl v jiné Kávě, a že tam maj celkem ucházející kafe.
Tohle mi ale vyrazilo dech, v tom nejlepším slova smyslu.
Jednoduše, díky. :) Dmu se pýchou za náš podnik, protože to tady mám ráda. Někdo má práci, že přijde, stráví tam osm hodin a jde domu. A někdo má práci, která ho baví a s kterou žije, stojí a padá… Otřepaná fráze kus srdce je tady na místě. Řadím se do druhé skupiny. A nejsem sama. :) A protože se naše kavárna potýká nejen s běžnými provozními problémy ale jakožto nezisková organizace žijící z dotací občas nevíme, co bude zítra, je pro nás (nebo alespoň pro mě, ať nemluvím za ostatní) tenhle článek obrovskou satisfakcí!
Zkrátka, děkuju za nejkrásnější dýško, jaké jsem kdy dostala. :)
Slibuju, že neusnem na vavřínech.
Přeji krásný den. Anet z JK

<!–texy–>Nevěřím tomu, že tady na věky věků bude vládnout postbolševická karikatura vídeňské kávové kultury s velkými lavory špatně připravené kávy, šlehačkou a skořicí. Jen to chce čas a pořádnou osvětu, nejlépe od nějaké zajímavé osobnosti v TV. Hlásí se někdo? ;-)

<!–texy–>To je fakt, Martine, šak je to jen škopek černé vode, tak co na tém :)