<!–texy–>můžu vědět o kterou restauraci v ML jde ? ;-)

<!–texy–>Názory na příčiny české gastronomické mizerie se různí, nesporné je pouze to, že čtyřicetiletá totalita důkladně vymýtila
kulturu z kuchyně. Jak v hlavách hostů, tak pracovníků. Po sedmnácti letech se najdou podniky se slušnou obsluhou, která
ale z kuchyně servíruje ty stále žalostné výrobky s velkou oblohou, jakoby nebylo možné se vrátit k tradičnímu pojetí ku-
chyně, o nových trendech nemluvě. Kromě několika vetšinou ho-
telových restaurací v Praze, po jedné nehotelové v Brně a Mariánských Lázních, se v Čechách nedá o jakékoli úrovni mluvit. Přitom jsou tyto výjimky až na ceny ještě od vyšší evrop-
ské velmi vzdáleny. Kuchaři musí do světa, není se možné vymlouvat pouze na nemajetné hosty, ale nabízet jim třeba českou kuchyni na úrovni současné rakouské. To se ale nenaučím tady, od koho? Vím, v jakém stavu byla německá
a rakouská gastronomie v sedmdesátých letech a dnes jsou
úplně jinde. V bavorském městečku kousek za Rozvadovem
vaří pan Burkhard regionální kvalitu o které tvrdím, že v Praze
ji za podobné ceny nemohu najít. Při tom tu jednu hvězdičku
v Michelinu asi nikdy nedostane, restaurace si totiž na nic nehraje, její síla se nachází na kulatém talíři a nikoli na šišaté míse plné laciné nakrouhané, neochucené zeleniny s nějakou
otřesnou minutkou. Musíme doufat…

<!–texy–>Domnivam se, ze nejhorsi situace je v hlavnim meste. Tam je vetsina restauraci (hlavne v centru) zamerena na cizince a cechy chteji mit rychle za sebou. Dal od Prahy se situace zlepsuje, zakazniky si vic vazi, nebot jich neni az tak moc.
Tuhle jsem byl nekolik dni v Cervenem Kostelci a z urovne obsluhy mistni hospody u divadla jsem byl naprosto nadsen (proto jsem tam zavital celkem asi 10x). Vyjimky se najdou…

<!–texy–>Souhlasím s autorem a nejedná se pouze o Rakousko. Každý nárad, každá kultura, by si měla hlídat co mají v sobě zakořeněno- o gastronomii to platí dvojnásob. Na druhou stranu jsou národy, kde je jen dobře, že jsou neustále obohacovány jinými kuchyněmi.
Nicméně k české otázce. Setkal jsem se s několika případy, kdy měly osoby chuť vytvořit něco, kde by se nabízely tradiční pokrmy. Bohužel naše kuchyně je vždy trochu složitější na přípravu a tudíž musí splňovat daleko přísnější požadavky na hygienu, prostory atd. Celkově je to o financích. (v Rakousku atd. je přeci jen finanční hledisko o něco veselejší).
Ale nejsem skeptik- dávám tomu rok maximálně dva. Navíc vlaštovky již i u nás jsou ( a jak se říká- vlaštovka k vlaštovce sedá, nebo je to vrána?,).
Přimlouval bych se tedy za sekci na webu- záchrana české gastrokultury- jen aby nezůstala prázdnou.
Zdraví typische tchechiche balvan

<!–texy–>Nu, ne že bych chtěla vyzdvihovat do nebes přednosti českých číšníkův, ale právě jsem se vrátila ze Španěl, kde jsem vyzkoušela poměrně dost restaurací. Nejpříjemnější (doopravdy!) byla starší dáma s neúplným chrupem, která pracovala v jakési podivné restauraci zaměřené na turisty, ale podávající místní kuchyni trochu "vývařovním" stylem. Jinak jsme měli tu čest se setkat s nejrůznějšími typy od "jistě, rád" až k princům a princeznám, kteří neváhali pozdvihnout své obočí a ušklíbnout se, když jsem jim sdělila, že dvě minuty od obdržení lístku nejsou na rozhodnutí dost, jelikož musím svému muži přeložit, cože se to skrývá pod jednotlivými španělskými nebo katalánskými názvy (ano, i to jsem zažila – a věru nepochopila). Protivní číšníci NEJSOU naše specialita…