<!–texy–>Dotaz k tomu ledovému čaji. Zkoušel jste tímto způsobem jiný typ než oolong? Ale což, když tak vyzkouším sám, díky za tip.

<!–texy–>19: Díky za reakci, chápu, chápu! Moje připomínky byly šmrncnuté zkušenostmi i odjinud, než z Čech.
Optáním nikdy nic člověk nezkazí, odpovědi však nutno filtrovat.
Fronty jsme zažili spíš jinde (Paříž, Whitby), nikdy jsme nelitovali.

Katův šleh, prsíčka hraběnky a infantilní zdrobnělinky jsem kritisoval snad už od své první návštěvy Staré Vlasty v prosinci1989. Že přetrvávají, mě vůbec netěší.

Třístránková menu místních vyvařoven, nevyžádaná, mám v poště tak dvakrát týdně. Umím číst mezi řádky, redukovat na prvky. Slyším dveře mrazáku a zvonek mikrovlky.

Proto můj závěrečný bod, ať už jste kdekoli vydáni na pospas veřejnému stravování: Chce to z p….e kliku! :-))
(A solidní imunitní systém into the bargain.)

<!–texy–>15, 1R:
ad (1) No já jsem už taky zažila spoustu těch místními v malých městech doporučovaných "nejlepších" a "vyhlášených" restaurací.
ad (2) Takový podnik jsem zatím na českém venkově nenarazila, resp. i případy, kde bylo třeba narváno, často spadají do kategorie (1).
ad (3) Na českém venkově téměř vyloučeno, aby jídelní lístek měl méně než 3 strany a neobsahoval speciality typu nudličky paní nadlesní.
Samozřejmě se výjimky najdou, o tom psal i autor zde diskutovaného článku, ale jsou to hospody, na které člověk narazí naprosto náhodou, pak si je samozřejmě zapamatuje a pokud na stejné místo cestuje opakovaně, tak už jde na jistotu. Ale netvrďte mi tady nikdo, že najdete na českém venkově v místě, kde jste v životě nebyli, hospodu, kde se dobře vaří, jen proto, že se jdete "najíst" a ne "nažrat". Ono většinou nebývá moc možnost si vybírat a dvě hodiny objíždět spirálovitě daleké okolí a doufat, že najdete něco lepšího. Moje zkušenosti se v podstatě shodují s těmi uvedenými v článku. Narozdíl o jeho autora my se tedy vždycky snažíme jít najíst, ale bohužel často se nám stane, že se to pomalu nedá ani sežrat.

<!–texy–>1R+Kytka:

souhlas s Kytkou – je to těžké, máme tu pandemii nevkusu nejen v jídle. to samé platí i o bodu dvě. v menších městech v Česku se podle přízně místních nedá skoro vůbec orientovat – naopak mě často docela zdrtí, kolik lidí vysedává nebo se pravidelně vrací do evidentní hrůzy. zní to trochu pesimisticky, ale je to jen můj dojem.

<!–texy–>16: Šůr sink. "Důvěřovat, ale (pr)ověřovat."