<!–texy–>Mám hotelovku a ač dělám něco jiného, tak na škole jsem hodně měsíců trávil v různých restauracích a hotelích ať už jako pomocný kuchař či číšník, takže jsem také určitě postižený. S typologií souhlasím, ale to důležité je ta věta před ní, že když se obsluha přizpůsobí, vítězí obě strany. Je jasné, že i když je host kamarádský a vy mu donesete špatné jídlo, tak se přesune do jiné kategorie, ale podstatné je, že to funguje i naopak.
Sám sebe bych rozdělil podle toho, kde jsem. Když jdu do nějaké restaurace poprvé a chci si vychutnat jídlo (nejsem na jednání, nespěchám atd.), tak si vše profesionálně prohlížím, prověřuji atd. Když udělají výraznou chybu, tak je upozorním. Samotná chyba není mínus, naopak když ji přiznají a napraví, je to plus. Výsledek sečtu a má dva dopady – jednak odpovídající spropitné a jednak do ní příště buď nepůjdu, půjdu, půjdu a ještě budu doporučovat kudy budu chodit (to se stalo zatím asi 3×) a nebo nepůjdu a ještě budu všechny odrazovat (výrazně víckrát).
Když už do restaurace chodím opakovaně (tj. jsem s ní spokojen), tak mě skoro nemohou naštvat, protože prostě akceptuji, že někdy nastane nějaká chyba a že někdo může mít špatnou náladu atd.

<!–texy–>Tak já za sebe musím říct, že mě typologie naprosto neurazila. :o) Sama jsem host nejistý, potřebuju trochu času, nenesu dobře, když na mě obsluha chvátá a když se příliš často chodí dotazovat, jestli ještě něco nechci. Někdy jsem překvapivě hovorná a dobře naladěná, zpravidla v souvislosti se společností, s níž do podniku jdu, někdy spíš stažená do sebe a uvítám klid. (Možná bych tam měla chodit v tričku s typologií. :o))
Na druhou stranu potkávám i jiné typy. A někdy i dost zblízka – minulý týden jsem byla na čaji s kamarádem, který chválil obsluhu, jak se nám věnovala, že nám dala vodu zdarma a považuje to za samozřejmost, nenechal mě zaplatit, což mě uvedlo do značných rozpaků, a sám pak s velkomyslností králů štědře zaokrouhlil útratu 198 Kč na 200. Doteď mě polévá stud, nedokázala jsem zareagovat hned, ale chystám se zajít to tam napravit. A znám i dalšího šetrného pána, který zásadně spropitné nedává a před odchodem po všech u stolu dopíjí skleničky, aby nic nepřišlo nazmar. Existují typy lidí, u nichž to prostě s kvalitou obsluhy a produktu absolutně nesouvisí. A je dobře, když o tom ví i personál, ne proto, aby takového hosta odbyl, ale aby na závěr nebyl překvapen (a když, tak mile).

<!–texy–>Pane Matesolo, těžko se Vámi mohu bavit o tom, co vykládáte na svých seminářích. Co komentuji, je panem Cuketkou předložená "typologie hostů". Základní psychologické škála typů osobnosti mi nijak drzá nepřipadá a taky s ní nemám nejmenší problém. Pokud ale do takové kategorizace řadíte typy jako "lakomec" nebo "chce to dát personálu sežrat", tak to jsme úplně někde jinde, že? Takové chování nemusí nijak souviset s psychologickými vlastnostmi hosta, ale může (a podle mě také obvykle je) až důsledkem "kvality" poskytovaného servisu.

Např. jsem to tento týden "dala sežrat" prodavačce v Sephoř a projevila jsem se též jako lakomec, anžto jsem nic nekoupila. Ovšem do obchodu jsem vcházela s úsměvem na rtech. To až když mi na otázku, jak se od sebe liší ty dvě barvy obalu u jedné řasenky, začala tvrdit, že jedna je pro přirozený look, kdežto druhá dělá efekt umělých řas, jsem se jí začala studeně ptát, odkud to ví, když se na obou anglicky píše úplně stejně "false lash effect, natural look". Poté co mi místo lidského "mladá paní, já fakt nevím, omlouvám se a zkusím to zjistit" ještě chvíli valila klíny do hlavy jsem odešla (a doma na netu zjistila, že ta jiná barva souvisí s akční levnější cenou, obsah obou řasenek je úplně stejný). Tyto typy: houby vím a umím, a když nevím z které do které, udělám ze zákazníka blba, jsou bohužel v obchodě i pohostinství zastoupeny velmi hojně.

Takže nikoliv "S vaší osobností a naladěním se musí popasovat obsluha." Obvykle bohužel přesně naopak.

<!–texy–>35. Paní Olgo,

dnes proběhl v pořadí již třetí vyprodaný Gastroseminář a podle ohlasů soudím, že opět úspěšně.
Účtuji si za něj rozumné, ale ne zrovna malé peníze. Ani ve snu si nedovedu představit, že bych se před platící účastníky postavil a jediné co bych předvedl by bylo nucení do větších dyškrécí, nebo je snad učil jak být servilní k "nebohému" personálu, či jak přehlížet nekvalitní služby. Troufám si tvrdit, že celý kurz se nase pravě v naprosto opačném duchu a já plně "kopu" za práva hostů. Na modelových situacích si vysvětlíme proč pravě k určitému danému problému dochází, jak mu jako hosté mohou předejít a jak se s jakoukoliv nastálou situací vypořádat. Stejně jako o typologii hostů si řekneme i o takovém pateru, které má za následek špatný servis.
Třeba jedním z těchto bodů, je i špatné pochopení typu hosta obsluhou, protože každému z nich by měl i odpovídat styl servírování. Například hostu č.1 rychlý, promptní servis, zato typu č.2 naopak klidný přístup s omeznou nabídkou atp..
Toto jsou, jak už uvádí Sklenička (4), klasické prodejní psychologie. To by jste se nakonec mohla ohradit, že je chucpe dělení lidí na sangviniky, melancholiky, flegmatiky atd…Je to ta samá kategorizace, akorát poněkud podrobnější :)
Naprosto s Vámi souhlasím, že přívětivost obsluhujícího personálu, je ve finále to nejdůležitější co rozhoduje o vaší spokojenosti jako hosta a případné další návštěvě.
Tak asi tolik.
P.S. Zbytku komentáře od "házení hrachu na zeď" a celému druhému komentáři už jsem nerozuměl, tak nereaguji…

<!–texy–>L.A. podle mě je to doslovné, prostě "obávané slovní dýško", tedy situace, kdy host obsluhu slovně vychválí do nebes a pak dá mizerné spropitné. Je to z toho blogu waiterrant.net, na který matesola v článku odkazuje jako na svůj inspirační zdroj k těm 18 drobnostem.