<!–texy–>Signorina má pravdu, je to italský fenomén, a ještě horší je to u Španělů.
Standartnímu vybavení dominuje od 1 do x paella pánví různých velikostí a děsně plechové kvality, přesto je to jediné jídlo, kterému se snad nedá nic vytknout (tedy marinaru, protože kuře smíchaný s klepetáčema a šklebema nejede každému).
Ale nebudu pomlouvat: exkurze po několika českých domácnostech (drzá inspekce obsahu skříněk) ukázala přítomnost omlácených smalťáků a oloupaných a zkroucených teflonek, což kupodivu svědčilo o čilé kuchařské aktivitě, na rozdíl od perfektně nablýskaných kousků u lidí, kteří takřka nevaří. Trochu to přeháním, aby vynikly rozdíly, ale tak nějak to bylo…
Zdá se mi, že je to prostě tím, že si oblíbíte nějaký rendlíček a nedokážete se ho vzdát ani za nic.
Do Ikea nejezdíme pro nádobí, ale pro švédský kuličky… :-))

<!–texy–>Mockrát jsem byla upřímně šokována, jak v gastronomicky zasloužilé Itálii vystačí celé domácnosti pouze a jedině plechové příborové nože s umělohmotným držátkem za pár centů z tržiště. Mají pilku, aby vůbec cosi upižlaly, jdou ohnout i velmi lehkým tlakem a oni tím patlají vše od rajčat po maso. Pochopitelně většinu rozmačkají. A to jsem viděla i u profesionálního kuchaře (doma, v práci doufám používá nože opravdové). Od jižních Tyrol po Sicílii je to globální jev. Brousek je v domácnostech nevídaný. Idea: nevznikla passata di pomodoro tím, že prostě nejsou schopní rajče normálně nakrájet na kousky? :-P

<!–texy–>2 šálky s podšálkem ARV ROS jsem si koupila také, patří snad k nejoblíbenějším kouskům z mé domácnosti. Bohužel je stáhli z prodeje a já teď jen lituji, že jich nemám víc. Maminka by je chtěla také a já bych dala nevím co za to, abych jí je mohla sehnat.

určitě souhlasím, kdo jednou pozná v kuchyni kvalitní nůž, už neudělá krok zpět!

díky :)

Lidi zlatý, pamatujte si, že i kdyby ste měli jíst na krabicích od banánů, nůž musíte mít pořádný! Platí tu jednoduché pravidlo, čím dražší a značkovějsí, tím lepší. Stačí vám v podstatě jeden až tři – jeden velký a jeden malý na zeleninu a tak… + vykosťovací nůž (je trochu luxus, ale po týdenní praxi na jatkách jsem si ho koupit prostě musela a je fakt, že ten se vyplatí jen těm, kdo doma porcují a vykosťují). Ač šetřím, kde se dá, za nůž jsem ochotná zaplatit kolem tisícovky,- i víc, (reklamám v televizi na sadu nožů za 799,- se upřímně směju) hlavně když je kovaný, vsazený do kovové rukojeti pěkně pořádně, ne jen zasazen do nějakého plastu a jde hodně dobře nabrousit. Až jednou okusíte pořádný nůž, nebude ho chtít dát z ruky a všechno vaření se rázem stane docela jinou záloežitostí!!!