<!–texy–>@45 Tosh: //Nevim, co na tom ceniku (ci kalkulacich) nelibi.// taky zopakuji – když omezíte zisk podniků (i jejich náklady a motivaci jednotlivců) takhle direktivně, nepřímo vytvoříte asi nejlepší možné podhoubí pro podvody a šizení. proti principu kalkulací nic nemám, stojí na tom celé podnikání v gastronomii ;)

<!–texy–>Nevim, co na tom ceniku (ci kalkulacich) nelibi. Jak uz tu nekdo psal, melo to hlavu a patu (zohledneni sezonnich cen, pracnosti atd.), clovek naprosto presne vedel co ho ceka. Stat vedel presne kolik ma dostat (a kontroly chodily – COIka), a personal vedel, kolik si muze privydelat (platy v pohostinstvi byly v te dobe hluboko pod prumerem).
Kalkulace neumi udelat dnes vetsina majitelu (ci kucharu), zakaznik ani poneti o tom co ho ceka uvnitr. Cena, kvalita, uroven prostredi…
A byly podniky vynikajici (Iter, Kontik ale treba i spousta bufetu a hospod) a spatne. Stejne jako dnes. Jen ty bufety my chybi….
Delal jsem hotelovku ve Velkem Mezirici a ve spouste brnenskych podniku jsme meli praxe (jeden den v tydnu a cely mesic o prazdninach), takze jsem toho tenkrat prolezl dost…:)

<!–texy–>Můj prarodič (ročník 1904) měl doma prvorepublikový ceník ze slovenské restaurace v Ružomberoku, kde byly ceny dokonce troje – pro Slováky, pro cizince a pro Čechy (cenově mezi prvními dvěma).

<!–texy–>Nedá mi, abych skoro až nostalgicky nevzpomenul na 20 let praxe v socialistickém pohostinství a to v těch, na tehdejší poměry, "lepších" restauracích. Kromě tzv. dokupů zde kupodivu nebyly zmíněny např. velmi časté dvojí ceny (pro Čechy a pro cizince) a další fígle :-)
Kvalita byla bezpochyby rozdílná, ale to platí dnes stejně jako tehdy.

Na druhou stranu tehdejší pohostinství často fungovalo tak trochu jako soukromé podnikání ve státním podniku. Bylo hodně restaurací, kde vás rozhodně neokradli, naopak, to co host dostal na stůl normám neodpovídalo, protože je převyšovalo. Pokud jste na "dokupu" měli až 300%, nebyl důvod okrádat hosta, naopak byl cíl ho (spokojeného) dostat zpátky. Takže se jezdilo k rusákům do Milovic pro pravý kaviár a sháněly se různé "podpultovky" aby bylo možné nabídnout něco "extra".

<!–texy–>Ja kdyz dnes ctu ty – pomerne caste- nostalgicke vzpominky na kvalitu socilalistickeho stravovani, tak bych mohl vyskocit z kuze.

Maso v hospodach a restauracich se vetsinou nedalo jist, bylo tvrde a tluste a pak uz jsem to davno vzdal a daval jsem si misto masa knedlik navic.

To same kvalita uzenin atp. Dvakrat jsem zkusil jitrnici z obchodu, pokazde jsem z toho plival kusy kosti a kuze se stetinami a dnes stale ctu to opevovani nesmirne kvality masneho prumyslu realneho socialismu.

Mne to trochu pripada jako to casto uvadene – "meli jsme jedny z nejprisnejsich norem na svete!". Ano, tim se ohanelo uz tenkrat Rude pravo. Stezejni otazka ovsem zustava – DODRZOVALY SE TY NORMY? Severni Cechy byly zcela zdevastovane, Krusne hory ztratily vsechny lesy, ale meli jsme nejprisnejsi normy na svete i co se tyce povolenych zplodin.

Jako vzdy; urcite existovaly nejake vyjimky a blabla, ale celkove to stalo za starou backoru a jsou mi dnes k smichu lide, kteri tu dobu opevuji a vynaseji do nebes jeji -ze vsech veci- kvalitu.