<!–texy–>@51 Karel: Dle vyhlášky MZČR č. 252/2004 Sb je limit na tvrdost u pirné vody 11,2-19,6 °DH, těch 17 je tedy opravdu u horního kraje škály.

<!–texy–>Neřekl bych, že v Brně je nějak zvlášť tvrdá voda. Klára sice uvádí hodnotu kolem 17, jde ovšem nejspíše o tzv. německou stupnici (opravdu vysoká hodnota by byla přes 70), čemuž odpovídají asi 3 mmol/l (vysoká hodnota přes 12).

<!–texy–>Hezký web a skvělé video. Balenou vodu nekupujeme již dávno. Koupili jsme si filtrační konvici, voda chutná skvěle a neplýtváme plasty. Určitě doporučuji každému. Naše konvice stále asi 400 (www.lepsivoda.cz) což není zase tak velká investice. Koupila jsem si přenosnou láhev a vodu si tak beru ven i s sebou. Balené tedy již kupovat nemusím. Je to zbytečné.

E.

<!–texy–>Docela mě zklamal Váš článek. Čekal jsem, že umíte odlišit kvalitní potravinu od nekvalitní. Dovážet sýry z Francie nebo maso z Brazílie je taky neekologické. Dělat z kohoutkové vody zázrak je lobby vodáren, které musí nějak obhájit rostoucí ceny. Bohužel se nikde nemluví o tom, že velká část vodáren má dlouhodobé vyjímky, protože neplní předepsané hygienické normy a i po těchto vyjímkách podle oficiálních dat Veolie 10-15% vody je mimo limit. Přes polovinu vody pochází z povrchových zdrojů a voda je vyčištěná chemií a stále obsahuje mrtvé bakterie, hormony apod. a už vůbec nemluvím o její chuti. Balená voda je sice neekologická, ale v případě značek jako je Rajec, Mattoni a další je vysoce kvalitní, chutná a s obsahem minerálů. Proto kohoutková voda zdarma na stůl v restauraci má podobnou symboliku jako sleva na včerejší jídlo nebo špinavý ubrus, který restaurace nepere, aby nezatěžovali životní prostředí.

<!–texy–>U nás, tj. okresy Kolín a Nymburk už nejméně 15 let fungují automaty na vodu, kam si dojdete s vlastní lahví a čepujete za cca 3kč litr nesycené či sycené vody, takže tam mužíček každý týden naběhne s lahvema a pěkně se s nima pak projede na kole. já si vystačím s kohoutkem, aspoň mám pořád ledovou a nemusím nic strkat do lednice. Spokojenost na obou stranách. Nicméně v Poděbradech jsou lidé zvyklí po ulici běhat s láhvemi, protože jsou tu už léta po celém městě altánky s minerálkou. V Praze jsem zažila nepitelnou vodu jen ve Vojenském historickém ústavu na Žižkově – rezavej hnus. Jinak vytrvale piju z kohoutku i v práci a jak jsem si všimla i některé starší ročníky prostě ráno načepují do skleněné konvičky a mají na půl dne vystaráno :)

O akci vodovoda vím už pár let, ale vlastně mě nikdy nenapadlo o ni v restauraci aspoň ke kávě požádat. Jde o zvyk :( Ale jako dobrý příklad uvádím Vesmírnu v Praze Ve Smečkách, kde ji dávají rovnou do karafy a přinášejí automaticky tuším společně s jídelákem – maximálně sympatické!!!

O pitné vodě na splachování je škoda ztrácet slov, ale pokud bych stavěla vlastní a měla studnu, tak pojedu z ní. Musím se poptat, jak to mají známí s ekologií..