<!–texy–>@2 Alex Juchelka: Chleba výhradně jen z pšeničné mouky? A s přídavkem lepku?! Brrrrrr! Co si pamatuju, tak babička, maminka a teď i já – dobrý chleba, co lze jíst i za 14 dní a chutná, zásadně potřebuje žitnou, nebo aspoň 60procent žitné. A to jemné celozrnné. Pšeničná se dává chlebová. A žádné kvasnice, nýbrž poctivý kvásek z žitné mouky, kvasnicemi to trochu můžete jen sichrovat. Je to úžasný chlebíček, bereme si jej na cesty po světě a zabalený v utěrce zůstává skvělý týden i dva. Pane Juchelko, ten Váš Vám brzy zalepí vnitřnosti a čeká Vás onkologické oddělení. :-(

<!–texy–>K vánocům jsme si si pořídili domácí pekárnu, ale chleba nic moc.Dnes manželka upekla chleba podle výše uvedeného receptu a opravdu to nemá chybu.Hned napoprve je chuťově i na vzhled moc prima.Díky, díky.Všem vřele doporučuji.

<!–texy–>Co se týká focaccii, tak tu peču už leta podle receptu z Apetitu 07/2004, který tam předvedl kadeřník Libor Šula. Měl by to být rodinný recept jeho italskočeskoněmecké rodiny.
Foccaciu zbožňuju a tahle se mi vždycky povedla.
Jenom se nesmí šetřit s olivovým olejem na podlití a zalití placek.
Mouku beru takovou jakou mám doma, teda vždycky hladkou.

<!–texy–>Dala jsem ochutnat i manželově babičce. Chutnal jí a zavzpomínala na staré časy. Jenom kdyby místo pouhých vzpomínek, jak to její babička dělávala a jak to chutnalo, mohla předat i zkušenosti (které samozřejmě nemá – to by mi spíš ukázala, jak si ulít kus koleje :), nebo co to ta mládež Gottwaldova tehdy dělala). Bohužel se ten důmyslný řetězec přerušil a my teď pracně objevujeme dávno objevené.

<!–texy–>Terynko, ten základní, na který nakonec ukecali i Cuketku, je perfektní. Ač není celozrnný, rozhodně stojí za to, my co jsme se na něj nakonec nechali přesvědčit na něj nedáme dopustit. Určitě vyzkoušejte.