<!–texy–>Skvěle nápsáno, nasmál jsem se.

<!–texy–>Proč jsem jen četla něco jiného než peprný "experminet"… ?

<!–texy–>Jo kolejní léta je hodně na co vzpomínat. Pamatuju si jak kluci z techniky považovali za vrchol vaření párky ohřáté na topení.
Taky si vzpomínám jak sem na kolejích navnadila na jídlo celé patro, když jsem pro sebe a kamaráda u kterého jsem bydlela uvařila Coq au vin. To byla prča, jak celé patro chodilu čuchat k mým hrncům. A to musím konstatovat, že jsme měli jen 2 elektrické dvouploténky a mikrovlnku, kterou z duše nesnáším a nepoužívám.

<!–texy–>Rachade, výborně, už se těším, doufám, že si na souku vynahradím smutný fakt, že nemůžu do Mandarinky a na podobné akce.
Anjo, nostalgicky jsem si zavzpomínala, ač jsem na koleji nikdy doopravdy nebydlela. Ale vždycky jsem tam přišla za svým dnes už chotěm, s sebou krabici buchet… A doteď vzpomínám na to, s jakým nadšením dokázali se spolubydlícím ty buchty zpracovat v rekordně krátké době. V podnájmu už slušná kuchyně byla, ač ta trouba pamatovala i lepší časy. Dneska už se za buchty takového vděku nedočkám:) Ale cesta od studentské kuchyně k té poctivé každý-den-teplé-jídlo-které-uvařím-já je na časové ose setsakra krátká, tak si to užijte:)

<!–texy–>nedostatek prostoru a zařízení umí být úmorný, ale zase má člověk radost, jak se s minimem prostředků dá připravit dobré jídlo :-) mám provizorní podkrovní kuchyňku na chodbě nad schody. Lednička, na ní mikrovlnka, vedle obyčejný nevelký stůl, na kterém zabírá místo topinkovač a dvouplotýnkový elektrický vařič (jsem zvyklá vařit na plynu, takže mívám většinou část jídla tak trochu "na krásu"). Nejhorší je, když vařím a nechtě stoupnu na předěl mezi podlahou a prvním schodem… vždycky zabalancuju a jen tak tak nespadnu… Aby z toho nebyl titulek "dívka se zabila při vaření pádem ze schodů" :-D