<!–texy–>Takováhle restaurace by mě tady u nás bavila (jak coby návštěvnici, tak provozovatelku)…přemýšlím, jestli by se v Praze našlo dost zájemců a nadšenců pro takovou kuchyni…

<!–texy–>@6 pan Cuketka: Recepty z farmářského trhu mám a líbí se mi, ale je to, přesně jak říkáš- člověka to nenaučí varýrovat, není to o hlubším poznání jak zeleninu používat univerzálně.
Ad dýňová, dělala jsem z olivového oleje, to by možná stačilo jen prohodit olej za olej :)

<!–texy–>to jsem já, ten anonym:)

<!–texy–>@13 Olinka: mně ty talíře právě připadají nádherné, okamžitě mě zaujaly. Za mě tedy prezentace na výbornou. Kdysi jsem v pomatení smyslů pořídila nádobí z kouřového skla a to bylo teda opravdu sáhnutí vedle, ale tohle je jiná liga. Jídla dle popisu taky znějí parádně, hlavně ten topinambur a mrkev, hmmmm.
@6 pan Cuketka: Pane Cuketko, přimlouvám se za článek o osvědčených technologiích úpravy zeleniny! Všímám si poměrně často, že hodně lidí (včetně třeba zahrádkářů se skvělou vlastní produkcí) při dotazu na použití nějakého druhu zeleniny reagují, že je "dobrá pod maso", případně z ní dělají smažené placičky. Lehce povařenou s máslem a solí (a parmazánem!:), nebo pečenou s oliváčem a česnekem ji nikdy nejedli. I v chytrých knihách se často dočteme, že daná zelenina se "přidává do polévek a omáček a někdy dokonce do moučníků". Jako plnohodnotnou hlavní surovinu ji stále vnímá málokdo. Určitě to ale souvisí i s kvalitou – ze supermarketové zeleniny ty kodaňské dobroty nevykouzlí nikdo…

<!–texy–>pro L.A. > zkuste si treba pres Amazon objednat nejake kucharky od C. Meyera, ktery cely skandinavsky/nordicky trend nastartoval. vybornou isnpiraci je take serie new scandinavian cooking od BBC.
jinak pochopitelne je jedna vec si dat podobne jidlo v restauraci, a druha to nejak pretransformovat pro domaci vareni ;) ja po rocnim pobytu zde na severu se ale priznam jsem zdejsim pristupem hodne fascinovan, a experimentuju a experimentuju ;)
jk