<!–texy–>@13 Nechapajici pan: brilantní analýza i s radou do života zdarma. díky, to už je dnes skoro vzácnost ;)

<!–texy–>@13 Nechapajici pan: Inu, každý jsme jiný a každý nechápeme něco jiného. Ti, co sem chodí pro inspiraci a chtějí se živit se jídlem, zase nechápou, jak se prací, kterou předvádějí, může uživit většina lidí pracujících v gastronomii. Pro smích jim to ale rozhodně není.

<!–texy–>Jsem jedinej kdo si mysli ze pan cuketka je zoufalec? Zalozit si zivnost na osocovani prace jinych bez vzdelani v oboru a bez aspo nejake praxe, sem tam doma neco splacat podle receptu a dat to na svuj ubohy blog je dost trapne, prosim timto pana cuketku aby se rano postavil pred zrcadlo a dal si par facek na probrani. A zacal se zivit necim dustojnym. Cuketkovi blogi ctou jen kancelarsky krysy ktery nemaj ani paru o tom, co to je provozovat a delat v restauraci. Vsem lidem co se zivi gastronomii je pro smich a nechapou jak je mozny ze se muze nekdo takovy zivit touto praci.

<!–texy–>Koukám, že v menze ve Spálené je pokrok. Jako student techniky na Karláku jsem si tam vypěstoval (promoce 1984) doživotní odpor k prasečímu bůčku s knedlíkem a zelím – dva roky jsem to tam jedl asi třikrát týdně, naštěstí s výjimkou prázdnin a zkouškového. Tehdy se jedlo co zrovna bylo u okýnka a kdo nebyl dost rychlý, nic jiného nedostal. Během diplomky na katedře nauky o materiálu jsem se raději půl roku živil salámy a gulášovkou v uzenářství na rohu Myslíkový (už tam není) nebo v houmlesáckém bufáči Černý pivovar na Karláku. Jen jako svátek jsem měl k obědu tři piva v hospodě U Čížků na Karláku proti technice (dnes předražený turistický pajzl).

<!–texy–>skvělej blog. článek o matfyzmenze genialní!