Vyhledávání: „slanina“

Osud toho článku byl dlouhou dobu na vlásku. Neustále totiž hrozil akutní nedostatek materiálu, který jsem si doslova užíral před očima…

Z návštěvy nově otevřeného lahůdkářství v Brně vypučelo tolik materiálu, že jsem sbíral odvahu na jeho zpracování až do jara (viz vánoční stromek na obrázku)! Mezitím se nováček pevně usadil na labužnické mapě Brna, rozšířil sortiment i řady namlsaných zákazníků. Vítejte v Guspe… ;)

Prodejnu sýrů, vybraných masných výrobků a lahůdek Guspe najdete v Kleinově paláci, přímo na centrálním náměstí Svobody. Obchůdek sice zabírá pouze jednu místnost, přesto budete ihned po vstupu senzoricky zavaleni. Po pravé ruce vitrína s nakládanými chuťovkami a uzeninami.

Po levé ruce ještě víc nabitá chladící skříň s desítkami sýrů.

Součástí je i několik polic s doplňkovým sortimentem – španělské olivové oleje, náčiní na podávání sýra, medy a marmelády. Tady to ještě určitě čeká na zaplnění ;)

Sehneme se pod kýty a půjdeme se kouknout do vitrínek!

V době mé návštěvy byla sekce s masnými výrobky hodně probraná, přesto se tam našlo pár exklusivit.

Nakládané sýry, grilovaná a plněná zelenina. Pokud zbožnujete takové ty barevné a voňavé věci utopené v ochuceném oleji – je předem jasné, že tady máte problém ;)

Jeden z bestsellerů – bresaola plněná sýrem. Měl jsem možnost ochutnat a je to zážitek (jedna ta malá rolka = mini svačinka).

Samozřejmě nechybí různé druhy salámů z celé Evropy. Převládají přírodně fermentované a sušené – českou klasiku byste hledali marně.

V obchůdku byli ke všemu schopni dodat relevantní info, a při jakékoliv nejasnosti při nákupu vám bez vyzvání zacpou ústa vzorkem! Dělám si legraci, samozřejmě, že si o ochutnání můžete říct sami ;)

Pan Cuketka je samozřejmě tvor zvědavý a tak si několik kousků nechal vytáhnout na světlo. Nejprve klasická slanina na vaření – italská pancetta (35,– Kč / 100 g). Je to bůček smotaný hezky do rolády, marinovaný a po několik měsíců vyzrálý (většinou není vyuzený). Pancetta se kupuje různě – buď na superjemné plátky k přímé konzumaci, nebo častěji ve větších kusech (silnější řezy). Pancettu si pak doma rozmotáte a nakrájíte na kostky pro vaření (skvělá baze do omáček na pastu!).

Tady obdoba všech chamounů a prosčůtů – alpský speck (68,– Kč / 100 g). Vysušená, masivně kořeněná (většinou hustý obal koření na povrchu) a vyuzená záležitost z vepřové kýty.

Italský reprezentant – prosciutto (89,– Kč / 100 g). Rovněž luvelaj!

U všech těchto lahůdek je klíčové správné nakrájení na plátky. Nevhodné nakrájení sebelepší sušené šunky může resultovat v nerozkousatelný gumový materiál. V Guspe mají na vše tuto respekt vzbuzující mašinu, která nemá s ostrými řezy problém.

Když už jsme u té techniky tak tady další znak profesionálního přístupu majitelů – komputerizovaná váha generující nálepky se všemi údaji včetně přesného názvu produktu. Samozřejmostí je jednostranně folií potažený potravinářský papír.

Skrze balení se už ale dostáváme k druhé části obchodu a tou je paleta světových sýrů.

Jak vidíte, slabší jedinci zvyklí na český eidam, mohou zažít šok.

Desítky sýrů z celého světa. Všechny mají cedulku s názvem, cenou a vtipným vyznačením druhu mléka a vlaječkou.

Myslím, že to není potřeba počítat – ty fotky mluví samy za sebe!

V nabídce sýrů není problém najít i sýry z nepasterovaného mléka. Hodně sýrů jsou světové klasiky, které najdete v jakékoliv encyklopedii, nebo knížce se sýry. Praktickému studiu nebrání vůbec nic – stejně jako u uzenin, tady není s ochutnávkou naprosto žádný problém!

Tento zelený krasavec je jeden místních bestsellerů – zelený sýr Jacobean se šalvějí. Aneb barva prodává. Ta zelená to pravdu není obal, ale skutečná barva sýra! ;) Dostal jsem kousek na ochutnání – šalvěj jasně dominuje chuti, zvláštní zážitek. Asi bych se také na poprvé nechal zlákat.

Další vtipnost – španělská tetilla, čili sýr ve tvaru prsu.

Tohohle macíka určitě znáte, v supermarketu je už ale většinou rozporcovaný na plátky. Tady máte ten mohutně smradlavý komín v celé své nádheře – Fourme d'Ambert.

Nikoliv placatá bábovka s posypkou, ale opět sýr! Kravský Le Vieux Thuil.

Následuje kus, který mi udělal neskutečnou radost – švýcarský Gruyére. Tohle není obyčejná varianta, ale kus, který zrál několik měsíců v jeskyni. Obří kudlu na sýry berte jako bonus.

Není z nejlevnějších (cca 80,– Kč za 100g), ale je to naprostá bomba. Můj osobní favorit z celého sortimentu!

Specialitka – sýrový dortík s lanýži. Není divu, že nese jméno jednoho z největších francouzských legend – J. A. Brillat-Savarina!

Na povrchu budete lanýžky hledat marně, je to jen taková tenká vrstvička uprostřed.

Tohle mi padlo do oka hned – sýr Baguette ve tvaru baguette. Hravé ;)

Své želízka v ohni tady mají i přátelé fondue, raclette a všemožného jiného rozpékání. Klasický raclette sýr ze Švýcarska. Tento jsem měl možnost otestovat doma na rakletovači a bylo to bez jediné chybky! Snad jen si pohlídejte správnou tloušťku nakrájení.

A starý známý smraďoch Mont d'Or :) Před nákupem podobných kousků si raději ujasněte, co s nimi chcete dělat!

Potěšil mě poměrně rozsáhlý výběr španělských sýrů typu Manchego. Poznáte je podle charakteristicky vylisované kůrky. Dobrý poměr cena/výkon.

Nejsem si jistý, jestli jsem omylem nepřibral mezi ty sýry kus omítky. I do takových krasavců se můžete v Guspe zakousnout ;)

Tohle to je můj malý objev. Totiž nevěděl jsem, že ovčí sýry kaškavaly jsou odvozeny ze sýrů ze Sicílie. Originální chráněný název je Caciocavallo DOP. Název i podivný tvar odvozen z toho, že se nechává odkapávat zavěšený v síťce na tyči (nebo koni).

Mňamka s bylinkami.

Francouzský bochánek – kravský sýr Gaperon na bázi podmáslí, jeho historie sahá cca 1200 let nazpět!

Během výroby se do sýřeniny přidává pepř a česnek, je tedy pikantní.

Tohle je jeden ze záchytných bodů, na který se chytá velké množství zákazníků, protože sýr už dobře znají. Osvědčená gouda z Nizozemska – Old Amsterdam. Ten výřez na to nevapdá, ale celé kolo má cca 10 Kg! Po ochutnávce se přidávám k většině – skvostná gouda.

Poslední obrázek je girolka s mým oblíbeným Tête de moine. Čerstvou růžičku ze sýra vám udělají na počkání! Sýr se prodává skoro sám, stačí jednou zatočit a nejkrásnější prezentace sýra je na světě. Je to i taková malá lekce z toho, jak dokáže textura ovlivnit chuť potraviny. Vykrojená růžička je velice lehké a příjemně pikantní pohlazení na jazyku. Ten samý sýr nakrájený např. na kostičky, je úplně o něčem jiném – hrubší, připadá vám najednou tučný, těžký.

Jak sami vidíte, mohl bych pokračovat dlouho – zásoba pochutin je v Guspe téměř nekonečná. Pokud jste z Brna, nebo to máte do Brna kousek, neváhejte. Obrovská encyklopedie plná světových výrobků je vám otevřená. Nezalekněte se množství, v Guspe mají pro ostýchavé speciální ochutnávkovou akci – každé pondělí je připraven vybraný sýr k ochutnání spolu s komentářem (vyvěšeno vždy na webu). O všech novinkách k ochutnání (či zakoupení) pak informují v bulletinu.

Kromě toho není problém v obchodě ochutnat v podstatě cokoliv (na slušné požádání), zasvěcený popis a doporučení jsou tady příjemným standardem. Během focení jsem v obchůdku zevloval něco málo přes hodinku a měl jsem možnost pozorovat mlsné Brňáky v akci. ňeknu vám, bylo to moc příjemné pozorování. Energie, kterou mladí majitelé do obchodu vkládají doslova přitahuje náhodné kolemjdoucí i zkušenější „závisláky“. Labužnická spirála se pěkně roztáčí…

Nezbývá, než popřát hodně štěstí!

Tak jestli mě ve třiceti odvezou s ucpanýma koronárkama a implodovaným žlučníkem na internu – přiložte, prosím, tento recept k mému chorobopisu. Držte si žlučníky, jedeme z kopce!

Ukrutný vynález pana Sodolaka

Věřte, že tuhle tu šílenou volovinu bych si rozhodně nedovolil servírovat nikdy jindy než v poslední zimní den. ;) Někdy v prosinci jsem na svém oblíbeném Serious Eats, našel článek o Chicken-Fried Bacon (video zde) čili o plátcích slaniny fritovaných v těstíčku na kuře. Tuhletu mírně zvrácenou specialitu (smažený tuk v tuku) servíruje pan Sodolak ve svém Sodolak's Original Country Inn v Texasu už několik let a setkává se s vřelým přijetím. Brouk byl umístěn, musel jsem to vyzkoušet!

Recept

Neumím takové to americké těstíčko na kuře (à la KFC), a tak jsem zvolil ústupovou taktiku přes japonskou obalovací směs tempurako pro přípravu tempury (kousky čehokoli v těstíčku) a pivní těstíčko vlastní konstrukce. Panu Sodolakovi jsem to trošku přemontoval a více zaexperimentoval – přidal jsem různá koření a sýr, celkem z toho vyšlo několik různých variant. Taky jsem nepoužil american bacon, ale hezky česky naši „anglickou slaninu“.

Použil jsem dvě těstíčka a různé kombinace slaniny, takže z toho vyleze více variant. Klidně si vyberte podle svých dostupných surovin. Těstíčka jsou tvárná a nějaká ta vynechaná / přidaná blbina jim neuškodí…

Na obalování:

• „anglická“ slanina plátky (dejme tomu 10×3 cm)
• tavený plátkovaný sýr porcovaný (takové to na toasty, 10×3 cm)
• kvalitní rostlinný olej na fritování (arašídový, slunečnicový, olivový)
• friťak nebo rendlík nebo cokoliv v čem si troufáte smažit

Těstíčko na tempuru:

• směs na obalování tempurako (mám úplně tu samou, ale za 61,– Kč)
• voda

Rozmíchat podle návodu, je to cca 2:1, ale stejně jsem to nakonec musel seřídit podle oka. Je to hodně jednoduché, nemusíte se s ničím patlat, a pokud máte tempurako k dispozici – neváhejte. Někde se píše, že by to mělo být s ledem / minerálkou. Nepozoroval jsem rozdíl a podle mého je to zbytečná práce. Leda tam nalít pivo. ;)

Cuketkovo pikantní pivní těstíčko (všechno je bohužel od oka):

• hladká mouka
• černé pivo
• ždibec instantního droždí
• třtinový cukr
• sůl, chilli (čili hodně!)
• směs sušených bylin (rozmarýn, oregano, tymián, saturejka, šalvěj, bazalka, majoránka)

Taky to není žádná věda. Do misky prtnete mouku, cukr, droždí, koření. Přidáte pivo a celé to rozpumprlikujete na atomy třeba drátěnou šlehačkou. Dle ctěného vašeho temperamentu, pochopitelně.

Kombináčka fritováčka

Pro fritování jsem zvolil vyšší rendlík, ve kterém není problém udělat potřebnou hloubku oleje. Budete smažit hodně tenké plátky, takže hloubka 2–3 cm oleje bude stačit. Je to hodně, ale musí to tak být. Není to smažení, ale fritování – fritovaný objekt se musí skoro celý ponořit do oleje.

Obecný postup je vždy stejný:

• rozpálíte si olej na pracovní teplotu
• nesmí se z něj kouřit, ale při ukápnutí kapky těsta se musí pěkně škvířit
• plátek slaniny hodíte do těstíčka, obalíte z obou stran
• pak ho vložíte do oleje a smažíte dozlatova (cca 2–5 minut, záleží)
• děrovanou plácačkou nakonec přemístíte na talíř s papírovými ubrousky, kde zbytky pekelného tuku dokonale osušíte (haha)

Tempurako a slanina / slanina s chilli:

• plátek slaniny jen tak, nebo s chilli fritovaný v tempurako
• jen se slaninou to je slabota, s chilli velice fajnová kombinace

Pivní těstíčko a slanina:

• plátek slaniny fritovaný v pivním těstíčku
• chilli je už v těstíčku, takže není potřeba obalovat
• s droždím, cukrem a pivem se to pěkně nafukuje, ale slanina trošku zaniká

Tempurako se slaninou a sýrem:

• pravděpodobně a pro mne překvapivě asi nejlepší kombinace!!!
• na plátek slaniny připlácnete toastový sýr, obalíte v tempurako a fritujete
• sýr kupodivu drží uvnitř!
• geniálně se rozteče a zvýrazní chuť slaniny!
• naprostá bomba, chilli nebylo potřeba

Pivní těstíčko se slaninou a sýrem:

• varianta se vším všudy, o hodně lepší než jen s pivním těstíčkem a slaninou
• sýr + slanina už jdou v těstíčku krásně rozeznat, dává to smysl!
• úplně nejlepší je dvojitá verze – plátek slaniny, sýra, slaniny, sýra!

Podstatné nakonec – vždy servírujeme s nějakým dipem a nejlépe bílým chlebem. Já preferuji česnekovou majonézu, nebo cokoliv s česnekem. Dovedu si k tomu představit i ostrou červenou salsu a k nesýrovým kombinacím nějaký dip s taveným sýrem! Jak vidíte, celý ten koncept má milion variací a všechny budou chutnat božsky, takže neváhejte a experimentujte.

Podle mého je to party-food číslo jedna. Vynikající k vychlazenému pivu nebo vůbec všude tam, kde se popíjí i alkohol. Myslím, že se dá dostatek plátků připravit s předstihem a potom je třeba jen přihřát (v troubě). Jo, a kdyby se vás někdo ptal, odkud máte tuhle šílenost – já to nebyl! ;)

Pane Sodolaku, díky!

Pokud jste ji ještě sami nevyčenichali – je tady druhá recenze pana Cuketky pro TÝDEN. Tentokrát jsem navštívil restauraci, kterou založili známí televizní kuchaři z pořadu Kluci v akci Filip Sajler a Ondřej slanina. Jejich pořad moc nesleduju, ale i tak jsem byl moc a moc zvědavý. Přeci jen jsou to asi jediní opravdoví TV šéfkuchaři v Česku, s „celebrity“ statusem a s vlastním podnikem!

Předem prozradím, že návštěva podniku dopadla na jednišku. Tak dobře (perfectně) jsem se v restauraci už dlouho necítil. Poprvé jsem ochutnal jehněčí kolínko a naprosto božský morek přímo z kosti!!! Pokud vás zajímají detaily, račte dále – Recenze restaurace Perfect Restaurant

Nyní dokonce zvažuji, že se začnu koukat na tu jejich double-jamie šou ;)

Právě jsem oficiálně ukončil Cuketkovu velkou zimní soutěž masivním přehrabováním ve své poštovní schránce, ze které jsem vyšťoural celkem 19 (slovy devatenáct!) šťavnatých kousků pro vaši potěchu. Do 15. ledna se musím rozmyslet, které tři jsou ty nej-nej-nej a já už teď vím, že to bude nadcuketkovský výkon protože úplně nej jsou všechny!

Děkuji všem zůčastněným, kteří v sobě našli odvahu, kreativitu a v neposlední řadě také nezbytný čas pro přípravu a focení! Díky! Nyní následuje oficiální kochací část, určená pro finální blesjskání naleštěných chrupů a šavlí. Komentáře jsou otevřeny všem druhům kritiky, lobování, vychva- i pochva-lování :) Je se na co koukat!

Pokud jste svůj soutěžní recept v přehledu nenašli, je to určitě chyba pana Cuketky, který to někam bezpečně uložil a už to nenašel. Takže neváhejte a klidně se ozvěte!

Tohle je můj první tapas v životě, o který jsem se pokusil doma. Recept jsem si vypůjčil ze skvělé La Bodega Flamenca na Letné, kde svou objednávku tapas začínám vždy těmihle švestičkami…

Tapas je to velice jednoduchý, navíc je velice tolerantní k alternativní surovinám. Správně by to měly být sušené švestky marinované v sherry, zabalené do plátku španělské sušené šunky Jamon. Ále. Recept dělám už cca 3-4 roky a za tu dobu jsem nahradil snad všechno vším! Jamon můžete velice směle nahradit libovější anglickou slaninou, švestky můžete použít i čerstvé a jednou jsem tam dokonce vrazil ovoce z takové té superlevné bowle s neidentifikovatelným alkoholem. Pro marinování je určitě nejlepší sherry, ale velice, velice dobrá náhrada je kvalitní rum. Zkoušel jsem i sladká dezertní vína jako např. Tokaj (ano, je to rouhání!), která do toho sednou také velice pěkně.

Nákupní košík:

• sušené švestky marinované v sherry (rumu či dezertním víně, alespoň 24h)
• španělský Jamon nebo česká „anglická“ slanina
• párátka
• trošku olivového oleje

Naše recipé je velice snadné:

• z šunky nebo slaniny rozřízněte na délku na plátky (cca 2-3 cm široké)
• do plátků zamotejte nacucanou rozměklou švestičku
• celou rolku proklejte párátkem
• udělejte ze všech stran na pánvi
• velice zvolna, malý plamen, troška olivového oleje (pokud děláte jn ze slaniny možno vynechat)

Servírujeme nejlépe ještě teplé. Když o tom tak uvažuji, tak studené jsem švestičky ještě v životě neviděl. Na stole mají totiž velice krátký poločas. K pití doporučuji nejlépe to, co jste použili pro marinování (sherry). Trošku výjímku tvoří rum, tam ale můžete snadno suplovat hutnějším červeným vínem, třeba tím ze španělské oblasti Rioja ,)

Bum! Bang! Pan Cuketka vyhlašuje poprvé ve své historii opravdickou čtenářskou soutěž o ceny! Vyzkoušejte si alespoň jednou, jaké to je, být panem Cuketkou – uvařte fantastické jídlo/drink, popište recept, udělejte fotku a vyhrajte jednu ze tří skvělých cen…

Oč běží?

Věřím, že se ve vás čtenářích skrývá spousta netušeného potenciálu a tak budu po celý prosinec číhat ve své emailové schránce na vaše skvělé recepty s fotografií. Tři z vás, kteří mě nejvíce zaujmou, získají věcné ceny. Všichni ostatní pak získají moje neskonalé uznání a podíl v jedné z hurá akcí pana Cuketky ,)

Jako ex-mladý-rybář i ex-na-chatě-příležitostný-pytlák nyní již lovím pouze v chladícím boxu v obchodě. Minulý týden jsem vylovil nádherné čerstvé pstruhy a siveny v ceně za kus od 35,– do 45, Kč. Dnes pro vaše potěšení jeden velesnadný (blbuodolný) a přechutný (ha,ha) recepis!

Pstruh je podle mne nejchutnější (čerstvá) ryba, kterou si můžete dát v Česku. Určitě všichni znáte klasickou úpravu na másle (a na kmíně), na grilu nebo různé varianty pečeného pstruha v alobalu. Tahle fortifikovaná varianta udělá z vašeho malého pstroužka chutného žraločího zabijáka ;) Co se týče toho sivena v závorce, tak já si ho primárně popletl se pstruhem obecným (díky těm ďubkám). Z toho mlžu usoudit, že je ke pstruhovi rovnocenným partnerem.

Pro přípravu budete potřebovat:

• co nejčerstvější chlazené rybky – pstruh nebo siven
• slaninu (shaved)
• nivu (a jiné modely s modoru plísní uvnitř)
• petrželku
• máslo
• citon (nebo limetky)
• česnek (volitelně)
• párátka

Tuhle chuťovou směsici mám odzkoušenou na pánev. Pokud se vám chce, můžete průkopničit zabalení v alobalu nebo můžete ty lenochy naházet do zapékací misky. Je to na VÁS!

Postup, krok sum krok:

• vybalte a umyjte z těch slizounů všechen sliz pod proudem vody
• vnitřek pstruha opepřete/osolte/pocitronujte/očesnekujte (dle svého temperamentu)
• vnitřek posypte petrželkou a nacpěte tam střídavě plátky slaniny a nivy
• v průběhu vám to asi stejně vyteče, ale pro dobrý pocit to zajistětě párátkem
• obě strany pstruha pokryjete jako pokrývači slaninou
• poté předvěďte publiku svou motorickou obratnost a celého pstroužka uveďte na pánev s máslem tak, abyste si neshrnuli slaninu (hodně štěstí ;))
• pečte na jemné plameni z bobou stran, výhodou je když na pstruhy přitisknete pokličku
• pstruh je hotový velice rychle (cca 10min), indikací je rovněž krásně zkaramelitovaná slanina a roztékající se niva

Podávejte s citronem na pokapání. Na mém obrázku vidíte hrudky bylinkového másla a petrželku,tím taky nic nezkazíte. Dobrá finta je využít výpek na pánvi – nasypte do něj petželku (pažitku) a chvilku ji tam udělejte – mňamka! Pokud budete k hostům féroví, připravte jim dobrou zásobu ubrousků, mističku s citronovou vodou (ne na pití!) a talířky na odkládání kostí. Kdo ví, co to je, tak i příbor na ryby ;D

Co k tomu? No přeci tymiánové brambory se smetanou!

Dobrou chuť!

Národní značka kvality potravin KLASA je projekt ministerstva zemědělství (resp. Státního zemědělského intervenčního fondu). Cílem projektu KLASA je označit výrobky kvalitní, typicky české, z českých surovin a vyrobené v Česku.

Když se podíváte na pravidla pro udělování značky KLASA, najdete podle mne velice vágní a svéráznou definici kvality. Pro udělení značky v podstatě stačí, když dodržíte elementární hygienické a výrobní požadavky (které by měly být samozřejmostí a ne předmětem ocenění!) a jste český výrobce. Toť vše.

Kdo si představoval, že výrobky se značkou KLASA budou jakousi výkladní skříní české potravinářské produkce, ve které najdeme opravdu kvalitní, původní a zajímavé produkty, bude hluboce zklamán. Místo toho nese označení KLASA kdejaký „výrobek“, který sice formálně naplňuje kritéria pro udělení značky, ale jinak je jeho pozice nevýznamná.

Podle mne naprosto nejsou zohledněny tyto faktory:

• tradice a český původ, originalita
• estetika a vkus
• důraz na skutečnou kvalitu (nikoliv na papírové splnění norem)
• úzká vazba na určitou lokalitu
• vyloučení chemie (kvalitní výrobky nemusí být za každou cenu levné)
• chuť!

Logo značky KLASA

Logo značky KLASA je zcela samostatnou kapitolou. Co to proboha je? Stejnou otázku si kladou v recenzi loga na grafika.cz, v článku typografického serveru logo dokonce označili jako typografické zvěrstvo. Já to mu říkám – ostuda.

Oceněné výrobky KLASA

Neříkám, že úplně všechny výrobky se značkou KLASA jsou špatné. Naopak, mezi všemi těmi cca 1200 „kvalitními“ produkty, najdete zajímavé a snad i opravdu kvalitní kousky. Zanikají však v moři různých napodobnenin, variací a pohrobků z dob totalitního potravinářského průmyslu.Mrkněte se na můj ilustrativní výběr několika typicky českých produktů, na které můžeme být opravdu „pyšní“:

• Americké brambory – haha, bez komentáře :/
• Anglická slanina – typicky česká parodie a mutace anglické slaniny :( Toto není anglická slanina ani česká slanina. Je to česká anglická slanina – mutant přeživší z dob komunismu.
• Aljašská pomazánka – bez komentáře :(
• Balkánský sýr – česká mutace a napodobenina řeckého sýru typu feta :(
• Bavorská sekaná – další z prémiových českých výrobků, na které můžeme být pyšní :/
• Božkov tuzemský – napodobenina rumu, která má zakázáno používat označení rum v názvu :(
• Bramoborák – v prášku, no jasně ;)
• Budapešťská pomazánka – kdepak nám asi leží Budapešť? Že by někde na jihu moravy??? ;(
• Burgundská kýta – nádherná přehlídka stabilizátorů E. Tento výrobek za žádnou cenu neukazujte ve Francii – zabili by vás na fleku!!! :o(
• Eidam – skutečná perla a vlaková loď českého sýrařství…
• Francouzská paštika – divím se, že si troufli dát na tu nádheru francouzskou vlajku…
• sýr Gran Moravia – Ehm, ehm… nebylo to původně Grana Padano? :(((
• Halušky – za tohle by jim každý slušný Slovák… :/
• Instantní čaj – příchu´t EXOTIC – něco pro české milovníky „čaje“
• Kuřecí Cordon Bleu – tohle bolí :/
• Laguna – OMG, OMG, OMG!
• … a tak dále do zblbnutí!

Mně osobně je za celou akci značky KLASA velmi stydno (a smutno). Pokaždé, když chci cizinci odprezentovat něco z naší gastronomické kultury, jsem tak trochu v úzkých. Kdybychom neměli to naše pivo (které ovšem není zase kdovíjak světově vyjímečné) a několik osvědčených kousků z rakousko-uherské kuchyně, nevím co bych jim vůbec ukazoval. Výrobky značky KLASA rozhodně nikoliv! :(

Aktualizace 23.6.2006

Diletantismus pokračuje… (Aktuálně.cz)