Sucho v Kalifornii odhaluje potraviny náročné na zdroje

Kalifornie v poslední době zažívá extrémní sucho, které nutí stát k zavádění nových regulací a k přísnému hlídání spotřeby vody.

80 % vody jde do zemědělství, takže není divu, že se teď probírá horem dolem náročnost jednotlivých potravin na vodu.

Mezi nejnáročnější potraviny patří tradičně maso (popř. mléko a vejce). Na kilo potraviny živočišného původu je totiž potřeba o řád víc rostlinného krmiva (v Kalifornii např. vojtěška). Ve výsledku tak na 1 kg hovězího masa potřebujete zhruba 15 tísíc litrů vody.

V Kalifornii je ale problematická i produkce mandlí a ořechů (4 l vody na mandli a desetina z celkové kalifonské spotřeby), která v posledních letech raketově rostla (Spojené státy jsou teď největší producent mandlí na světě).

Šťavnatý steak, raw dortík i to lactose-free almond lattéčko má holt nějakou cenu (a paradoxně ne jen v penězích).

V Kalifornii teď zažívají něco, o čem odborníci hovoří už delší dobu celosvětově. Není co závidět. Bude ale zajímavé sledovat, jak bude na drastické omezení zdrojů reagovat tamní zemědělství a potažmo celá společnost.

Jak jsou potraviny náročné na vodní zdroje:
Kalkulačka vodního foodprintu
Tabulka spotřeby vody u základních potravin
The Thirsty West: 10 Percent of California’s Water Goes to Almond Farming

8. duben 2015 20:04:17 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

1. NÁVŠTĚVA

Dvůr Hoffmeister

Spokojená návštěva, ale jeden z těch případů, kdy jsem nad tím musel dlouho uvažovat. A na doporučení pro výlet vyloženě za jídlem bych taky dost váhal.

Dvůr jsme dnes zkusili ve čtyřech lidech na oběd a polovina jídel byla spíše s rozpaky. Samotné místo je fakt moc pěkné a posezení venku nemělo chybu. Obsluze v tomhle vedru opravdu nezávidím (a obdivuji), tady to ale vázlo, i když jsme byli zrovna jako jediní hosté.

Na začátek jsem měl třeba úplně skvělé a osvěžující gazpacho (65 Kč). Na hlavní potom ale bok z mladého selete (325 Kč), který jsem ani nedojedl. S bůčkem i tučnými jídly nemám problém (ehm, spíš naopak :) a třeba selečí ve Story je jedno z mých nejoblíbenějších jídel.

Tady bylo maso ze sous vide pěkně měkké, ale bez vykřupané kůžičky, takže děsně monotónní, bez kontrastu. K tomu ne moc vyvedená omáčka, povadlé bramborové krokety a hrudkovité cibulové pyré. No – nebyl jsem z toho moc nadšený.

Ostatní spolustolovníci na tom byli podobně – jeden chod fajn (třeba chobotnice s chorizo marmeládou – mňam!), druhý zas mimo (mrkvový krém). Celkově tedy 50:50 a to u výletních míst není moc dobrá motivace vyrazit.

Pár dobrých referencí jsem slyšel a třeba jsem je jen zastihl ve špatný den. Jestli jste tam udělali výrazně odlišný zážitek, dejte vědět.