Méně známá italská zelenina

Včera jsem dostal do ruky zásilku od fanouška z Itálie (děkuji Honzo!!), který mi poslal výběr semínek méně známých italských odrůd. U nás jsem nic takového zatím neviděl, takže se děsně těším a všechny se je pokusím vypěstovat.

Jak jsem si tu minule vylíval srdíčko stran nízké druhové pestrosti, tak tohle jsou přesně ty odrůdy, které by mohly domácí spektrum zeleniny skvěle obohatit.

Podívejte se, co tu mám:

Slanobýl (it. Roscano o liscari, Salsola soda)
Sukulentní bylina, kterou u nás moc neznáme. Má mírně slanou chuť (podobnou mořským řasám) a jí se za syrova i krátce povařená. Vysévá se v chladnějších měsících, což už jsem trochu propásl, ale uvidíme – prý moc náročná není. I díky tomu může slanobýl perfektně vykrýt krátké okno před hlavní jarní sezónou.

Kedlubnová brokolice (it. Rapa da cime sessantina, Brassica rapa cymosa)
Český název jsem odvážně nastřelil a je možné, že je úplně blbě, ale nic jiného jsem nebyl schopný najít (v aj hledejte jako rapini). Tahle košťálovina má drobné růžičky z brokolice a listy z kedlubny. Jí se ale celá včetně tenkých zelených výhonků. Až se mi ji povede vypěstovat, pečlivě ji srovnám s výhonkovou brokolicí a budu určitě moudřejší!

Sladká čekanka z Trieste (it. Cicoria zuccherina di Trieste, Cichorium intybus)
Odrůda čekanky s drobnými křehkými lístky, které dorůstají. Může se vysévat od března do října. Je nenáročná a roste rychle. Má lehce nahořklou a trochu sladkou chuť. Tak snad se mi taky povede. Hodně se na ni těším!

15. duben 2015 11:04:32 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

1. NÁVŠTĚVA

Dvůr Hoffmeister

Spokojená návštěva, ale jeden z těch případů, kdy jsem nad tím musel dlouho uvažovat. A na doporučení pro výlet vyloženě za jídlem bych taky dost váhal.

Dvůr jsme dnes zkusili ve čtyřech lidech na oběd a polovina jídel byla spíše s rozpaky. Samotné místo je fakt moc pěkné a posezení venku nemělo chybu. Obsluze v tomhle vedru opravdu nezávidím (a obdivuji), tady to ale vázlo, i když jsme byli zrovna jako jediní hosté.

Na začátek jsem měl třeba úplně skvělé a osvěžující gazpacho (65 Kč). Na hlavní potom ale bok z mladého selete (325 Kč), který jsem ani nedojedl. S bůčkem i tučnými jídly nemám problém (ehm, spíš naopak :) a třeba selečí ve Story je jedno z mých nejoblíbenějších jídel.

Tady bylo maso ze sous vide pěkně měkké, ale bez vykřupané kůžičky, takže děsně monotónní, bez kontrastu. K tomu ne moc vyvedená omáčka, povadlé bramborové krokety a hrudkovité cibulové pyré. No – nebyl jsem z toho moc nadšený.

Ostatní spolustolovníci na tom byli podobně – jeden chod fajn (třeba chobotnice s chorizo marmeládou – mňam!), druhý zas mimo (mrkvový krém). Celkově tedy 50:50 a to u výletních míst není moc dobrá motivace vyrazit.

Pár dobrých referencí jsem slyšel a třeba jsem je jen zastihl ve špatný den. Jestli jste tam udělali výrazně odlišný zážitek, dejte vědět.