Určitě jste si toho už museli všimnout. Týká se to estragonu (Artemisia dracunculus, pelyněk estragon) vypěstovaného ze semínek i sazenic estragonu, které se běžně prodávají na trzích nebo v zahradnictvích.
Ten estragon sice vypadá úplně jako estragon, ale vůbec nevoní a nechutná jako ten kupovaný k přímé spotřebě (pěstovaný např. v Izraeli).
Čím to je?
Úplne zjednodušeně tím, že na světě existuje nespočet různých druhů estragonu, které se liší složením esenciálních olejů.
Klasický francouzský estragon vyhledáváme pro jeho typickou vůni a chuť po anýzu (fenyklu). Toto aroma je navázáno na specifické složení esenciálních olejů, ve kterých převládá estragol (až 80 %).
Jinými slovy – estragon kupujeme kvůli estragolu. Právě on této bylince propůjčuje tu úžasnou vůni i pikantnost, kterou cítíme po rozžvýkání čerstvé bylinky (ve skutečnosti cítíme, jak nám estragol znecitlivuje jazyk).
Jednotlivé estragony se pak podle původu a podmínek pěstování v obsahu estragolu dramaticky liší. A i když třeba nesou stejný botanický název, tak kulinárně je jejich hodnota naprosto odlišná.
Francouzský komerčně pěstovaný estragon bývá často sterilní a dá se množit pouze vegetativně (tj. ne ze semínek, ale odebíráním částí rostliny). Ostatní estragony se pěstují snadněji a dají se koupit i jako semena, jejich obsah estragolu je ale žalostně nízký (pod 10 %) a v kuchyni se jako estragon používat nedají.
Pokud se tedy chcete dostat k pravému francouzskému estragonu s vysokým obsahem estragolu, jediná cesta vede přes zkušeného zahradníka, který si tento estragon obstaral a umí jej vegetativně množit. Anebo donekonečna kupovat estragon importovaný.
V našich končinách jsem zatím na dobrý estragon jako sazenici nenarazil. Budeme asi muset počkat na osvícené zahradníky, kteří pravý estagon vyhledají a naučí se jej pěstovat.
Estragon podrobně:
Artemisia dracunculus L. (Tarragon): A Critical Review of Its Traditional Use, Chemical Composition, Pharmacology, and Safety
Propagating and Growing French Tarragon
20. duben 2015 09:04:16
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Jediný asi ne, ale určitě nejlepší brisket (315 Kč) co jsem v Praze zatím měl (a kam se na něj hrabu se svými domácími pokusy). Štavnatý, úplně měkký a s akurátní dávkou tuku a kouře. K tomu kukuřičný klas, česneková bageta, coleslaw a pikantní pickles.
Jen bacha – potírají ho rovnou bbq omáčkou, takže jestli ho chcete ochutnat čistý, řekněte si předem.
Fakt škoda, že se brisket neobjevuje v Praze častěji!
1. září 2015 21:09:10 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuPortugalských vín tu mají na výběr víc, ale dali jsme si jen po sklence základního vinho verde. Jestli se vám někdy zasteskne po Portugalsku, tak tady se to dá napravit.
A jo – koláčky pastéis de nata mají! :)
1. září 2015 21:09:59 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Když se občas pustím do experimentů s papiňákem, tak téměř vždy skončím na stránkách Hip Pressure Cooking.
Ať už jde o časy pro vaření nebo o osvědčené techniky při práci s tlakovým hrncem, tak tohle je snad ten nejlibovější zdroj co znám.
Půlku věcí jsem o vaření pod tlakem nevěděl. A druhou půlku jsem zas veděl úplně blbě.
Jestli máte tlakáč někde doma v kredenci a bojíte se ho, tak šup. Našprtejte to a dejte mu šanci. Na vývary a braisingy to snad ani nemá konkurenci.
30. srpen 2015 19:08:08 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
A v jaké bublině žijete vy? A kde jste si to vygůglili?
30. srpen 2015 15:08:53 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku