Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
Býložravé degustační menu a parování s naturalními víny. Skvělá atmosféra a nabušené jídlo. To všechno ve skvělém poměru cena/výkon (450 DKK za 4 chody + 395 DKK 4 x víno).
O Relae jsem psal už při první návštěvě Kodaně, takže na úvod i kontext se mrkněte tam. Tady jen stručně k návštěvě po 4 letech.
Ceny v Relae malinko stouply (v roce 2011 stálo stejné menu 345 DKK). Vzhledem k úspěchu a popularitě se ale vůbec nedivím. Jídlo drží pořád stejnou úroveň. A při porovnání s poslední návštěvou mám dojem, že hodně zamakali i na servisu. Celý večer měl úžasný tah a dohromady to vytvářelo takový ten vzácný pocit, kdy jídlo, místo i lidé okolo dokonale souzní.
Čert možná bude i v tom, že byl celou dobu na place i chef Puglisi a aktivně kmital okolo (do kuchyně nahlížel jen sem tam).
Následuje celé vegetariánské menu podrobně (fotky níže podle pořadí). Část jídel se mi podařilo dohledat i v jeho nové kuchařce Relae: A Book of Ideas.
Puglisiho styl spočívá v jednoduchém platingu, kdy jednotlivé komponenty nearanžuje po celém talíři se spoustou kudrlinek a barevných šmouh (jak je zvykem všude jinde). Místo toho ingredience minimalisticky vrství přes sebe, takže se k nim vždy dopídíte až v momentě, kdy se do jídla pustíte.
Specifické pro něj jsou i minimalistické kombinace surovin (obvykle pouze trojice) a hlavně neotřelá technologie úpravy zeleniny.
Sunchoke, mushroom and walnuts
Hnízdo z tenkých nitek portobella. Ve středu se ukrývá pyré z topinamburů a artyčoky. Jemné zemité chutě a hlavně hra s texturou. Je neuvěřitelné, co s houbou udělá takhle jemné nakrájení.
Sunflower seeds, parmesan and nettles
Tři roky vyzrály parmazán a kopřivové pyré, které se ukrývá pod risottem ze slunečnicových semínek. Zní to určitě divně, ale byla to pecka. Skvělá hravá kombinace!
Zpracování slunečnicových semínek má v knize Puglisi popsané detailně. Semínka se nejprve namočí, pak se krátce povaří v papiňáku a nakonec se zbaví slupek. Efektu krémového risotta se pak dosáhne vmícháním jemného máslového pyré ze slunečnicových semínek.
New onion and grilled purée
Grilovaná jarní cibulka, potočnice a uprostřed pyré ze spálené cibule. Plné a kouřové chutě. Ostrý steakový nůž jen podtrhával dojem, který si většinou odnášíte jen z masa na grilu.
Pyrý z cibule jsem našel v kuchařce. Cibule se nejprve spálí na grilu do černa (asi 15 až 20 minut). Pak se zavakuuje a rozvaří doměkka. Nakonec se rozmixuje, propasíruje a dochutí redukovaným bílým vínem, houbovou sójovkou (výluh z nasolených žampionů) a solí. Určitě to budu muset zkusit.
Yoghurt, lemon and egg
Příklad moderního dezertu a taky jeden z nejlepších, co jsem měl za pěkně dlouhou dobu! Jogurtová zmrzlina, citronová kůra, nalámané máslové sušenky a uvnitř ještě zakuklený teplý žloutek.
To si ani nedovedete představit, jak se to všechno božsky propojilo. Opravdu mistrovský balanc. Teplé vs studené, plné vs lehké, sladké vs kyselé. Wow!
Ke všem jídlům šla napárovaná naturální vína. Profičelo Ardeche, Jura, Beaujolai i Emilia Romagna. Všechno vypiplané rarity včetně jedné oranžády. Bokem ještě chléb z Mirabelle a olivový olej.
Pokud budete mít v Kodani čas (a peníze) jen na jeden podnik, tak bych neváhal ani minutu a šel do Relae.
8. květen 2015 11:05:02
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Šedesátá léta a počátky průmyslové výroby potravin, kdy se v Česku stavěla celá potravinářská odvětví na povel (a pěkně v pětiletkách), to musel být neskutečný rachot. Potravináři, výživáři a inženýři v plné ráži.
Ne, nedělám si z toho srandu. Když si tou knížkou listuji, tak úplně koukám, kolik se toho v té době dělalo a jak to bylo rozjeté. Od zpracování mléka, přípravu mléčných kultur, přes specializované závody až k maloobchodu a výrobně distribučním jednotkám mléčných jídelen.
Jogurty, tvarohy, krémy, kysaná a ochucená mléka i první nanuky a zmrzliny. Všechno primární místní výroba a většinou čistě ze základních surovin.
Nijak si to neidealizuji, ale jen mě to prostě fascinuje. Navíc k tomu všechny ty tradiční skleněné a papírové obaly, které člověk jen matně pamatuje z dětství. Úplně z toho mám chuť adoptovat nějakou malou rozvojovou zemi a rozjet tam národní průmysl mléčných specialit... :)
Jako bonus přidávám pár raných průmyslových receptur. Na nanuk Míša, tehdy ještě balený po velkých kostkách. A na Pribináček, u kterého určitě překvapí široká paleta uvažovaných příchutí (mj. zeleninový, pomerančový, angreštový, s rajčaty).
3. duben 2015 16:04:29
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Spokojená návštěva. Příprava na Velikonoce zahájena! Krásná jehněčí kýta a předeček (cca 5 kg), které si chystám na pomalé pečení na ohni.
Letos chci zkusit jednu starou techniku. Maso se při ní nandá na rožeň a ten se pak jednoduše zapíchne těsně vedle ohně. S ohněm a žárem se pak šoupe podle potřeby a maso se pomalu opéká několik hodin. Viděl jsem to dělat přímo Paula Daye, tak snad jsem to odkoukal správně a celé to nezmrvím.
U nás je asi nejlepší příklad Sasazu. A to i včetně té anarchie na stole, o které se v článku mluví.
1. duben 2015 21:04:22 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Druhé Chez Miro (jáj, toto letí) to nebude, ale i tak jsem děsně rád, že se v Pardubicích objeví něco nového a bude u toho šéfkuchař Růžička.
1. duben 2015 21:04:14 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Dnes vstoupilo v plastnost nové nařízení EU o značení potravin, které odstraňuje dosavadní paradox, kdy zákazník neměl šanci zjistit zemi původu u vepřového a kuřecího masa (přesné označení dosud platilo jen pro hovězí). Dosud stačilo maso jednoduše přebalit a z brazilského kuřete se najednou stalo kuře české.
Zákazníkům tak zůstávala skrytá velká část potravního řetězce, ve kterém se zvíře v jedné zemi narodí, ve druhé jde na chov, ve třetí na porážku a teprve ve čtvrté do prodeje.
To se teď výrazně mění a nové nařízení tyto základní údaje konečně dostane přímo na etiketu.
Jak vypadají a co znamenají?
Chov
Údaj označuje zemi, ve které bylo zvíře chováno. U prasat starších 6 měsíců je to např. země, kde došlo k poslední alespoň čtyřměsíční době chovu. U drůbeže jde o poslední měsíc chovu. Pokud zvíře prošlo více zeměmi a kratšími intervaly, můžete na etiketě najít i Chov v: několik zemí EU a mimo EU (a jeho kombinace) nebo jmenný seznam několika zemí. U mletého masa je označení o něco volnější a výrobci můžou na obaly dát i např. jen Chov v: EU.
Pokud se ale nepletu a čtu to správně, tak třeba u vepřového je stále možné dovézt selata z ciziny (do ČR se jich v roce 2014 dovezlo přes 300 tisíc), dochovat je v ČR a označit je jako český chov. Údaj o narození zvířete měl být původně na obalech také, kvůli kompromisu s producenty masa ale nakonec vypadl.
Porážka
Tady je to jednoduché a na etiketě najdete vždy jednoznačný údaj o zemi, kde bylo zvíře poraženo.
Původ
Je třetí možný údaj a stojí nad údaji o chovu a porážce. Značí totiž to, že zvíře se v jedné zemi narodilo, chovalo a bylo i poraženo. Na rozdíl od značení chovu tedy zahrnuje i nutnost doložit zemi narození zvířete.
Označení původu tedy doporučuji sledovat nejvíce, protože vám dává nejvíc informací. A pokud např. hledáte 100% tuzemské maso, tak je to jediná možnost, jak takové maso na etiketě rozpoznat.
Další detaily a přesné definice pro značení najdete v prováděcím nařízení k označování původu masa (PDF).
Nové značení se týká i označování ryb a podávání informací o surovinách v restauraci. O tom ale někdy příště (až to pořádně nastuduju). Stejně tak se další velká bitva povede o značení masných polotovarů a výrobků, kde tato povinnost zatím není.
1. duben 2015 16:04:20 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
HLEDAT
