Býložravé degustační menu a parování s naturalními víny. Skvělá atmosféra a nabušené jídlo. To všechno ve skvělém poměru cena/výkon (450 DKK za 4 chody + 395 DKK 4 x víno).
O Relae jsem psal už při první návštěvě Kodaně, takže na úvod i kontext se mrkněte tam. Tady jen stručně k návštěvě po 4 letech.
Ceny v Relae malinko stouply (v roce 2011 stálo stejné menu 345 DKK). Vzhledem k úspěchu a popularitě se ale vůbec nedivím. Jídlo drží pořád stejnou úroveň. A při porovnání s poslední návštěvou mám dojem, že hodně zamakali i na servisu. Celý večer měl úžasný tah a dohromady to vytvářelo takový ten vzácný pocit, kdy jídlo, místo i lidé okolo dokonale souzní.
Čert možná bude i v tom, že byl celou dobu na place i chef Puglisi a aktivně kmital okolo (do kuchyně nahlížel jen sem tam).
Následuje celé vegetariánské menu podrobně (fotky níže podle pořadí). Část jídel se mi podařilo dohledat i v jeho nové kuchařce Relae: A Book of Ideas.
Puglisiho styl spočívá v jednoduchém platingu, kdy jednotlivé komponenty nearanžuje po celém talíři se spoustou kudrlinek a barevných šmouh (jak je zvykem všude jinde). Místo toho ingredience minimalisticky vrství přes sebe, takže se k nim vždy dopídíte až v momentě, kdy se do jídla pustíte.
Specifické pro něj jsou i minimalistické kombinace surovin (obvykle pouze trojice) a hlavně neotřelá technologie úpravy zeleniny.
Sunchoke, mushroom and walnuts
Hnízdo z tenkých nitek portobella. Ve středu se ukrývá pyré z topinamburů a artyčoky. Jemné zemité chutě a hlavně hra s texturou. Je neuvěřitelné, co s houbou udělá takhle jemné nakrájení.
Sunflower seeds, parmesan and nettles
Tři roky vyzrály parmazán a kopřivové pyré, které se ukrývá pod risottem ze slunečnicových semínek. Zní to určitě divně, ale byla to pecka. Skvělá hravá kombinace!
Zpracování slunečnicových semínek má v knize Puglisi popsané detailně. Semínka se nejprve namočí, pak se krátce povaří v papiňáku a nakonec se zbaví slupek. Efektu krémového risotta se pak dosáhne vmícháním jemného máslového pyré ze slunečnicových semínek.
New onion and grilled purée
Grilovaná jarní cibulka, potočnice a uprostřed pyré ze spálené cibule. Plné a kouřové chutě. Ostrý steakový nůž jen podtrhával dojem, který si většinou odnášíte jen z masa na grilu.
Pyrý z cibule jsem našel v kuchařce. Cibule se nejprve spálí na grilu do černa (asi 15 až 20 minut). Pak se zavakuuje a rozvaří doměkka. Nakonec se rozmixuje, propasíruje a dochutí redukovaným bílým vínem, houbovou sójovkou (výluh z nasolených žampionů) a solí. Určitě to budu muset zkusit.
Yoghurt, lemon and egg
Příklad moderního dezertu a taky jeden z nejlepších, co jsem měl za pěkně dlouhou dobu! Jogurtová zmrzlina, citronová kůra, nalámané máslové sušenky a uvnitř ještě zakuklený teplý žloutek.
To si ani nedovedete představit, jak se to všechno božsky propojilo. Opravdu mistrovský balanc. Teplé vs studené, plné vs lehké, sladké vs kyselé. Wow!
Ke všem jídlům šla napárovaná naturální vína. Profičelo Ardeche, Jura, Beaujolai i Emilia Romagna. Všechno vypiplané rarity včetně jedné oranžády. Bokem ještě chléb z Mirabelle a olivový olej.
Pokud budete mít v Kodani čas (a peníze) jen na jeden podnik, tak bych neváhal ani minutu a šel do Relae.
8. květen 2015 11:05:02
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Poslední ledový příspěvek, slibuju! Tentokrát i s ověřeným postupem, jak na krystalicky čiré kostky ledu v domácích podmínkách.
Hlavní podmínkou čirého ledu je voda, která mrzne postupně a pouze jedním směrem. Jak toho docílit? Stačí dát vodu do nádoby, která je izolovaná ze všech stran kromě hladiny. Voda v takové nádobě začne mrznout shora dolů a nově vznikající led "tlačí" všechny vzduchové bulinky a nečistoty pod sebe. Ve finále získáte krásně čirý led v horní části nádoby s bublinkami dole.
Já jsem na pokusy použil obyčejnou plastovou nádobku (1000 ml), kterou jsem neumětelsky oblepil bublinkovou fólií, lepenkou a alobalem. Výborná by byla i malá chladnička do auta, tu ale doma nemám. Když jsem do takto oblepené nádoby dal vodu a nechal mrznout přes noc (při -18 °C), získal jsem krásný čirý led asi do půlky nádoby a dole bublinu s dosud nezmrzlou vodou.
Takový led už je perfektně použitelný, ale musíte ho vyklopit, nechat asi 20 minut odpočívat a pak nasekat. To se mi moc nelíbilo, proto jsem do návrhu přibastlil ještě silikonovou formičku na led.
Mám jednu takovou na 4 velké kostky, která tak akorát pasuje. V nádobě jsem ji podložil děravým kelímkem a do dna formy jsem navíc udělal malé dírky (voda musí mít před ledem z formičky jak utéct, jinak jsou na dně kostek bubliny). Celé to pak stačí zalít vodou (tj. naplníte větší nádobu i formičku, vše hezky pod hladinou), přiklopit formičku víčkem a opatrně přenést do mrazáku. Po 24 hodinách mě pak čekaly čtyři nádherné ledové kostky!
Pokud se do výroby pustíte, dělejte led z čisté a čerstvě převařené vody. Samo o sobě to na čirý led nestačí, výsledky jsou ale o fous lepší. Plus – pokud teď venku mrzne jen pár stupňů pod nulu, jsou to ideální podmínky pro výrobu čirého ledu ve velkém. Čím pomaleji voda mrzne, tím je led kvalitnější. Pokud budete led sekat, nehcte ho vždy pořádně odpočinou, jinak se bude tříštit. Při porcování pomůže nůž na chleba, kterým naznačíte mělký zářez a zbytek pak už jednoduše odseknete.
A k čemu je vlastně čirý led dobrý? Samozřejmě že hlavně na frajeření a na krásné koktejly! Kromě toho, že čirý led nádherně vypadá, má i o něco lepší vlastnosti. Je hutnější a taje pomaleji (tím se pomaleji ředí i samotný drink). Jinak je to ale hlavně fyzikální hříčka a taky trochu návrat k ledu před vynálezem chladících zařízení. Přírodní říční led, který se kdysi ve velkém těžil a skladoval ve sklepích, vypadal hodně podobně.
Moje předchozí ledové pokusy najdete tady a tu.
8. leden 2015 14:01:30
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Pro Scuk Blog jsem dal dohromady přehled zásadních novinek, o kterých víme s předstihem. Je teprv leden a už teď je jisté, že to bude pěkně natřískaný ročník!
Nemůžu se dočkat!
8. leden 2015 11:01:55 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Zastavíte se u malého okýnka s pultem, kde si z krátkého menu poručíte horký kelímek na zahřátí. V kelímku ovšem není kafe, ale pořádný hovězí vývar! Čirý, jen tak – bez nudlí, masa a zeleniny.
Přesně takhle vypadá nejnovější trend, o kterém píšou New York Times. Zní trochu šíleně, ale když o tom tak uvažuju, zas taková blbost to není. Třeba teď v zimě bych si dal vývar do ruky bez váhání. Pro polévkárny a bistra je to jasná sezónní výzva!
Za tip na článek díky Anně Grosmanové.
6. leden 2015 20:01:53 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuSpokojená návštěva. Parádní závitky a perfektně ochucený salát s mangem, skvělý servis. Plus mínus fajn a pro místní určitě skvělá volba v ranku vietnamských podniků. Pro mě (z Prahy 6) ale přeci jen dálka. Do těchto končin jsem tedy i nadále ochotný jezdit jen kvůli Kastrolu! ;)
6. leden 2015 18:01:26 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku