Zápisník

Proč je tak těžké trefit pastrami?

V Česku se teď začínají rojit nejrůznější pokusy o pastrami sendviče v newyorském stylu á la Katz's Delicatessen. Ne vždy se to ale úplně daří a jednotlivé pokusy se od sebe dost výrazně liší. Připravit vydařené neworské pastrami totiž není žádná legrace a na zdárný výsledek má vliv řada faktorů.

Které to jsou?

1) Maso – v případě pastrami je to hovězí hrudí. Musí mít optimální tukový kryt (to je ten tučný proužek na svrchní straně hrudí), množství mezisvalového tuku a musí být i dobře vyzrálé. Pokud je cokoliv z toho špatně, tak to i se správným postupem ve finále končí suchým a vláknitým hovězím. Tuk je spolu s rozpuštěným pojivem zásadní faktor, který ovlivňuje vnímanou šťavnatost.

2) Stupeň nasolení a koření – solný lák, délka nasolení a složení kořenící krusty, která má v základu koriandr a pepř. Nasolení pomáhá správné struktuře a šťavnatosti masa. A koření zase odpovídá za nezaměnitelnou chuť pastrami.

3) Vyuzení – kolik kouře, jak dlouho, při jaké teplotě, na jakém dřevě? Je to velká věda. Pokud je kouře málo, je pak pastrami nevýrazné a připomíná nasolené hovězí nebo hovězí šunku.

4) Tepelná úprava – newyorské pastrami se před podáváním dlouze vaří na páře. Vaří se tak dlouho, dokud nedojde k rozpuštění tuhé vazivové tkáně na tekutou želatinu. Správně uvařené hrudí je měkké jako polštářek. Je šťavnaté a zároveň krásně měkké (a přitom se nesype na vlákna).

5) Porcování – uvařené hrudí je potřeba dobře naporcovat. Vystihnout směr vláken, zvolit správnou tloušťku a v případě potřeby nakombinovat tučné a méně tučné partie.

6) Pečivo a ochucení sendviče – i když se povedlo maso jako z pohádky, pořád ještě není vyhráno. Moc záleží do jak dobrého pečiva se maso v sendviči dá. A strašně moc dělají i doplňky jako je majonéza, hořčice a pickles (kvašené zelí nebo okurky). Kolik jich je a v jakém jsou poměru mezi sebou.

Je toho prostě hodně, co všechno ovlivňuje výsledek. Držme si palce, ať se první české pokusy zdárně vypořádají se všemi nástrahami. Nic jiného asi nezbývá.

Jak uchovávat čerstvé bylinky?

Parádní praktický článek na Serious Eats. Zaujaly mě tedy hlavně rady pro uchování křehkých bylinek s lístky, které rády uvadají (u tymiánu a rozmarýnu většinou problém nemám).

Vyzkoušel jsem to teď doma s koriandrem a estragonem a funguje to opravdu bezvadně. Vydržely mi přes týden a ve výtečné kondici. Kdybych je nechal jen tak v plastové vaničcce z obchodu, bylo by už dávno po nich.

Jak tedy prodloužit životnost bylinek v lednici?

Krok č. 1 – Nejdřív je potřeba bylinky přebrat, vyřadit poškozené nebo zavadlé části a zastřihnout konce stonků.

Krok č. 2 – Potom bylinky důkladně propláchněte pod tekoucí vodou a osuště v utěrce nebo v odstředivce na salát.

Krok č. 3 – Nakonec je dejte do nádobky s trochou vody na dně, zakryjte a dejte do lednice. Já jsem použil obyčejný plastový kelímek s víčkem. Fungovat bude určitě dobře i plastový půllitr s víčkem z potravinářské fólie.

Takto uložené bylinky nevadnou a ani nezahnívají. Po 3 až 4 dnech je jen potřeba vyměnit vodu.

Výjimka platí jen pro bazalku, které lépe svědčí prosté očištění, zastřihnutí stonků a uložení do otevřené nádobky s vodou při pokojové teplotě.

Vyzkoušejte a dejte mi vědět. Pokud máte lepší fintu, tak sem s ní!

The Pig Idea

Aneb pomeje zpátky k prasatům! Tahle britská iniciativa si klade za cíl opětovnou legalizaci využití jedlého odpadu z restaurací (a z dalších bodů potravinářského řetězce) pro výkrm prasat. Aktuálně to znemožňuje legislativa v rámci celé EU, která přišla po sérii epidemií u chovných zvířat.

Vzhledem k obřím (a nesmyslným) dovozům krmiva z třetích zemí a dostupné technologii pro bezpečné využití odpadu pro krmné účely se změna praxe nabízí.

Navíc se zdá, že i politicky to teď postupně spěje k hledání všech skulin v systému, které vedou ke zbytečnému plýtvání a čerpání zdrojů.