Zápisník

Proč je tak těžké trefit pastrami?

V Česku se teď začínají rojit nejrůznější pokusy o pastrami sendviče v newyorském stylu á la Katz's Delicatessen. Ne vždy se to ale úplně daří a jednotlivé pokusy se od sebe dost výrazně liší. Připravit vydařené neworské pastrami totiž není žádná legrace a na zdárný výsledek má vliv řada faktorů.

Které to jsou?

1) Maso – v případě pastrami je to hovězí hrudí. Musí mít optimální tukový kryt (to je ten tučný proužek na svrchní straně hrudí), množství mezisvalového tuku a musí být i dobře vyzrálé. Pokud je cokoliv z toho špatně, tak to i se správným postupem ve finále končí suchým a vláknitým hovězím. Tuk je spolu s rozpuštěným pojivem zásadní faktor, který ovlivňuje vnímanou šťavnatost.

2) Stupeň nasolení a koření – solný lák, délka nasolení a složení kořenící krusty, která má v základu koriandr a pepř. Nasolení pomáhá správné struktuře a šťavnatosti masa. A koření zase odpovídá za nezaměnitelnou chuť pastrami.

3) Vyuzení – kolik kouře, jak dlouho, při jaké teplotě, na jakém dřevě? Je to velká věda. Pokud je kouře málo, je pak pastrami nevýrazné a připomíná nasolené hovězí nebo hovězí šunku.

4) Tepelná úprava – newyorské pastrami se před podáváním dlouze vaří na páře. Vaří se tak dlouho, dokud nedojde k rozpuštění tuhé vazivové tkáně na tekutou želatinu. Správně uvařené hrudí je měkké jako polštářek. Je šťavnaté a zároveň krásně měkké (a přitom se nesype na vlákna).

5) Porcování – uvařené hrudí je potřeba dobře naporcovat. Vystihnout směr vláken, zvolit správnou tloušťku a v případě potřeby nakombinovat tučné a méně tučné partie.

6) Pečivo a ochucení sendviče – i když se povedlo maso jako z pohádky, pořád ještě není vyhráno. Moc záleží do jak dobrého pečiva se maso v sendviči dá. A strašně moc dělají i doplňky jako je majonéza, hořčice a pickles (kvašené zelí nebo okurky). Kolik jich je a v jakém jsou poměru mezi sebou.

Je toho prostě hodně, co všechno ovlivňuje výsledek. Držme si palce, ať se první české pokusy zdárně vypořádají se všemi nástrahami. Nic jiného asi nezbývá.

Víno, co by pil Přemysl Oráč

Trochu přeháním, ale přesně taková kravina mě napadla při koukání na vinaře Sebastiena Riffaulta v akci s pluhem. Krása a neskutečná frajeřina.

Když si do sklenky naliju jeho Akmeniné 2011 (450 Kč ve Veltlinu), jsem pěkně naklepnutý už předem. Krásná zlatavá barva a melancholická směska vůní. Kousek ovoce, sem tam bylinka, ořechy. Hmmm. Takový Sauvignon jsem teda ještě neměl.

Úplně z toho mám chuť shánět koně a pluh.

Svetr Sáry Lund

Príma blog z Kodaně aneb jak @hanka_pyre přežívá nástrahy severského velkoměsta. Zrádné mrchy cyklistické a záplavy neodolatelného pečiva a kávy kam se podíváš. Kodaní naládovaný Instagram jako bonus.

Pozor, hlášení!

Včera jsem přehodil poslední výhybku a definitivně tak rozjel nový zápisník přímo na hlavní stránce Cuketky.

Určitě se nelekejte, starý blog nikam nezmizel a můžete si ho kdykoliv otevřít přes menu jako archiv. Stejně tak zůstalo funkční i staré dobré diskuzní fórum.

Pokud budete hledat něco konkrétního, otevřete si opět menu a použijte nové vyhledávání. Je hodně šikovné a nic mu neunikne (ani v archivu ani na zápisníku).

Pracuji teď ještě na nové stránce pro recepty, aby byly všechny pěkně pohromadě a taky na pár nových vylepšeních pro zápisník. To, aby nebyla nuda! :)