Zápisník

Proč je tak těžké trefit pastrami?

V Česku se teď začínají rojit nejrůznější pokusy o pastrami sendviče v newyorském stylu á la Katz's Delicatessen. Ne vždy se to ale úplně daří a jednotlivé pokusy se od sebe dost výrazně liší. Připravit vydařené neworské pastrami totiž není žádná legrace a na zdárný výsledek má vliv řada faktorů.

Které to jsou?

1) Maso – v případě pastrami je to hovězí hrudí. Musí mít optimální tukový kryt (to je ten tučný proužek na svrchní straně hrudí), množství mezisvalového tuku a musí být i dobře vyzrálé. Pokud je cokoliv z toho špatně, tak to i se správným postupem ve finále končí suchým a vláknitým hovězím. Tuk je spolu s rozpuštěným pojivem zásadní faktor, který ovlivňuje vnímanou šťavnatost.

2) Stupeň nasolení a koření – solný lák, délka nasolení a složení kořenící krusty, která má v základu koriandr a pepř. Nasolení pomáhá správné struktuře a šťavnatosti masa. A koření zase odpovídá za nezaměnitelnou chuť pastrami.

3) Vyuzení – kolik kouře, jak dlouho, při jaké teplotě, na jakém dřevě? Je to velká věda. Pokud je kouře málo, je pak pastrami nevýrazné a připomíná nasolené hovězí nebo hovězí šunku.

4) Tepelná úprava – newyorské pastrami se před podáváním dlouze vaří na páře. Vaří se tak dlouho, dokud nedojde k rozpuštění tuhé vazivové tkáně na tekutou želatinu. Správně uvařené hrudí je měkké jako polštářek. Je šťavnaté a zároveň krásně měkké (a přitom se nesype na vlákna).

5) Porcování – uvařené hrudí je potřeba dobře naporcovat. Vystihnout směr vláken, zvolit správnou tloušťku a v případě potřeby nakombinovat tučné a méně tučné partie.

6) Pečivo a ochucení sendviče – i když se povedlo maso jako z pohádky, pořád ještě není vyhráno. Moc záleží do jak dobrého pečiva se maso v sendviči dá. A strašně moc dělají i doplňky jako je majonéza, hořčice a pickles (kvašené zelí nebo okurky). Kolik jich je a v jakém jsou poměru mezi sebou.

Je toho prostě hodně, co všechno ovlivňuje výsledek. Držme si palce, ať se první české pokusy zdárně vypořádají se všemi nástrahami. Nic jiného asi nezbývá.

Sklenice na víno Zalto

Vliv tvaru sklenice na chuť a aroma ve víně se sice často přeceňuje. V přímé konfrotaci s nádherným sklem ale změkne mozek úplně každému. Obzvlášť v kombinaci s vínem to vlastně ani moc nevadí (obojí tak nějak směřuje ke stejnému cíli).

Sám mám asi největší fetiš na tenkou stopku a super lehké sklo. Ano, přesně to, do kterého stačí drnkout ve dřezu a je okamžitě po něm. Dlouho jsem jel Riedelovky. Teď jsem ale rozmlátil i ty poslední a bylo třeba pořídit něco nového.

Ke sklenicím Zalto mě navedl Jižní svah a bral jsem podle něj i tvar universální sklenice (koupeno v dejvické prodejně Vinospol, 880 Kč za kus).

Sklenice jsou z bezolovnatého ručně foukaného skla (výroba na Slovensku). Mají extrémně tenkou stopku a jsou fakt parádně vyvážené. Objem je 530 ml a hmotnost jen 93 g (LOL!!!).

Moje stará Riedelovka Vinum Riesling vedle toho vypadá jako krumpáč (je to ale samozřejmě nefér srovnání s nižší řadou).

Pokud je nerozmlátím nějak závratně rychle, určitě je tu teď uvidíte častěji. Jdu rychle něco otevřít a započít kochání.

BTW, pokud budete někdy v Rakousku, porozhlédněte se i po skle od Marka Thomase.

Aeropress v Café Louvre a recepty vítězů

V sobotu bude v Café Louvre české kolo soutěže v přípravě Aeropressu. Program začíná už od 10 hodin. Soutěžících je ale několik desítek, takže počítám, že se tam budou mydlit až někdy do večera.

Soutěží se v řadě vyřazovacích kol, kdy proti sobě bojují trojice soutěžících. Mimo soutěže tam bude ještě prodejní výstava o domácí přípravě kávy a předpkládám, že i kvanta kafe na ochutnání. Tak se tam zítra stavte!

Pokud se vám nebude chtít nebo nestíháte, zkuste si alespoň některý z vítězných receptů světových šampiónů. Jsou docela zběsilé, ale najdete tam i jednoduché postupy, které si můžete v pohodě vyzkoušet i doma.

FUDS: A Complete Encyclofoodia

Tak tohle mě nějak minulo. Bavím se ale myšlenkou na český překlad. Ááá!! Mario Batali je bůh.