V Česku se teď začínají rojit nejrůznější pokusy o pastrami sendviče v newyorském stylu á la Katz's Delicatessen. Ne vždy se to ale úplně daří a jednotlivé pokusy se od sebe dost výrazně liší. Připravit vydařené neworské pastrami totiž není žádná legrace a na zdárný výsledek má vliv řada faktorů.
Které to jsou?
1) Maso – v případě pastrami je to hovězí hrudí. Musí mít optimální tukový kryt (to je ten tučný proužek na svrchní straně hrudí), množství mezisvalového tuku a musí být i dobře vyzrálé. Pokud je cokoliv z toho špatně, tak to i se správným postupem ve finále končí suchým a vláknitým hovězím. Tuk je spolu s rozpuštěným pojivem zásadní faktor, který ovlivňuje vnímanou šťavnatost.
2) Stupeň nasolení a koření – solný lák, délka nasolení a složení kořenící krusty, která má v základu koriandr a pepř. Nasolení pomáhá správné struktuře a šťavnatosti masa. A koření zase odpovídá za nezaměnitelnou chuť pastrami.
3) Vyuzení – kolik kouře, jak dlouho, při jaké teplotě, na jakém dřevě? Je to velká věda. Pokud je kouře málo, je pak pastrami nevýrazné a připomíná nasolené hovězí nebo hovězí šunku.
4) Tepelná úprava – newyorské pastrami se před podáváním dlouze vaří na páře. Vaří se tak dlouho, dokud nedojde k rozpuštění tuhé vazivové tkáně na tekutou želatinu. Správně uvařené hrudí je měkké jako polštářek. Je šťavnaté a zároveň krásně měkké (a přitom se nesype na vlákna).
5) Porcování – uvařené hrudí je potřeba dobře naporcovat. Vystihnout směr vláken, zvolit správnou tloušťku a v případě potřeby nakombinovat tučné a méně tučné partie.
6) Pečivo a ochucení sendviče – i když se povedlo maso jako z pohádky, pořád ještě není vyhráno. Moc záleží do jak dobrého pečiva se maso v sendviči dá. A strašně moc dělají i doplňky jako je majonéza, hořčice a pickles (kvašené zelí nebo okurky). Kolik jich je a v jakém jsou poměru mezi sebou.
Je toho prostě hodně, co všechno ovlivňuje výsledek. Držme si palce, ať se první české pokusy zdárně vypořádají se všemi nástrahami. Nic jiného asi nezbývá.
14. květen 2015 10:05:45 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuJediný asi ne, ale určitě nejlepší brisket (315 Kč) co jsem v Praze zatím měl (a kam se na něj hrabu se svými domácími pokusy). Štavnatý, úplně měkký a s akurátní dávkou tuku a kouře. K tomu kukuřičný klas, česneková bageta, coleslaw a pikantní pickles.
Jen bacha – potírají ho rovnou bbq omáčkou, takže jestli ho chcete ochutnat čistý, řekněte si předem.
Fakt škoda, že se brisket neobjevuje v Praze častěji!
1. září 2015 21:09:10 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuPortugalských vín tu mají na výběr víc, ale dali jsme si jen po sklence základního vinho verde. Jestli se vám někdy zasteskne po Portugalsku, tak tady se to dá napravit.
A jo – koláčky pastéis de nata mají! :)
1. září 2015 21:09:59 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Když se občas pustím do experimentů s papiňákem, tak téměř vždy skončím na stránkách Hip Pressure Cooking.
Ať už jde o časy pro vaření nebo o osvědčené techniky při práci s tlakovým hrncem, tak tohle je snad ten nejlibovější zdroj co znám.
Půlku věcí jsem o vaření pod tlakem nevěděl. A druhou půlku jsem zas veděl úplně blbě.
Jestli máte tlakáč někde doma v kredenci a bojíte se ho, tak šup. Našprtejte to a dejte mu šanci. Na vývary a braisingy to snad ani nemá konkurenci.
30. srpen 2015 19:08:08 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
A v jaké bublině žijete vy? A kde jste si to vygůglili?
30. srpen 2015 15:08:53 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku