Česnekové výhonky teď budou v sezóně maximálně dva tři týdny, tak s nimi rozhodně neotálejte.
Tady máte hned tři různé polohy, ve kterých je můžete při vaření použít.
Vlevo jsou výhonky prudce osmahnuté na tuku. Voní asi nejvíc po česneku a mají i nejvýraznější chuť (i díky cukrům, které v prudkém žáru karamelizovaly). Stačila minuta, nejvýš dvě.
Uprostřed jsou výhonky krátce podušené v máslové emulzi (á la ředkvičky). Opět asi jen dvě tři minuty. Česnek je tady krásně nasládlý a jemný. Jasně jde vidět i jejich zafixovaná barva.
A nakonec vpravo jsou výhonky úplně syrové. Jsou nakrájené asi na milimetr silné penízky, které jsem jen posolil a zalil olivovým olejem. Tyhle patří zasyrova do salátu. A nebojte – česnekové jsou jen mírně. Rozhodně ne tak silné jako syrové stroužky plně vyvinutého česneku.
Užijte si je, dokud jsou! :)
8. červen 2015 18:06:24
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Takovou odrůdu v supermarketu nekoupíte. Bílá a podlouhlá ředkvička připomínající rampouchy. Chová se jinak úplně stejně jako ředkvičky červené – je křehká, křupe a pěkně pálí.
Malý příspěvek k jarní druhové pestrosti uloven v Holešovické tržnici u stánku se zeleninou z Mělníka (příště si poznačím i číslo stánku, ať víte přesně).
10. květen 2015 18:05:44
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Nespokojená návštěva. Místo i obsluha moc příjemná. Ale to kafe je prostě občas úplně mimo a já si to vybral zrovna zrovínka dnes. Přešlehané mléko s velkými bublinami, vysoká teplota a fádní chuť kávy.
Centrum Prahy bez Emy (která je v neděli zavřená) je stran výběrové kávy ještě pořád dost děravé.
10. květen 2015 15:05:51 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Jeden příběh z kategorie impulzivních nákupů v cizině. Příborové nože Laguiole s typickou vysedávající muškou na střence. Vysoce nepraktické, nepotřebné a příliš kýčovité. Nějak jsem ve slabé chvilce neodolal.
Jo a prý stále ještě Made in France. Ale moc tomu už nevěřím.
9. květen 2015 18:05:19
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Poslední zastávka u poníka - mladšího bráchy Kadeau. Živý neformální podnik a nová nordická v jednom. Na fotce je nejpovedenější chod – tatarák s okurkou a majonézou z potočnice. To nahoře je salát se sušeným nastrouhaným hovězím srdcem.
Pony je ve stejné lokalitě jako první kodaňské Kadeau, koncept i jídlo je teď ale úplně odlišné. A bohužel – ve srovnání s předchozím zážitkem nebo při porovnání s Relae (kde mají stejně rozsáhlé čtyřchodové menu také za 450 DKK) je to trochu slabota. Potrápili nás i uspěchaným a neosobním servisem.
Ňo, jediné štěstí, že jsme měli fajn společnost a dobrou náladu!
9. květen 2015 10:05:37
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku