Postupy na domácí výrobu másla ze šlehačky jste už určitě někde viděli. Není to vůbec nic složitého.
Dnes tu mám ale zajímavou variaci, která ke smetaně přidává i podíl creme fraiche. Vzniklé máslo má pak mírně nakyslou a o něco bohatší chuť než máslo čistě ze sladké smetany.
V našem kulturním kontextu už jsme máslo z kysané smetany úplně vytěsnili, takže to berte jako bezva příležitost, jak se k mírně nakyslému máslu vrátit.
Mrkněte na postup šéfcukráře Michaela Laiskonise (ex Le Bernardin), je to vážně dost jednoduché.
Podíl smetany a creme fraiche je 60:40. Obojí se pak šlehá tak dlouho, dokud se neoddělí mléčný tuk od podmáslí (druhé foto). Vzniklé máslo pak už stačí jen pořádně prohnětat ve studené vodě (to aby se vyplavilo co nejvíc podmáslí) a máte hotovo (poslední foto, před zabalením do papíru).
A co to panenské máslo (virgin butter)? To si můžete vyzkoušet při cestě. Je to vynález dánského mlékaře Patrika Johanssona, který takhle označuje máslo těsně předtím, než se z něj plně oddělí podmáslí. Máslo je již mírně hrudkovaté (detaily čtěte tady) ale pořád mám v sobě ještě spoustu podmáslí (a obsah tuku okolo 40 %).
Přesný postup, který zahrnuje i pečlivou přípravu smetany před zmáselněním, jsem nikde nenašel. Doma si ale aspoň můžete vyzkoušet tu konzistenci (viz první foto). Část másla jsem si takhle odložil a má to vážně něco do sebe (s chlebem z Praktiky tím tuplem!).
Pokud to budete zkoušet, sledujte pozorně konzistenci v průběhu šlehání a podle potřeby ochutnávejte. Ten přechod je tam poměrně dost zřetelný. Ale bacha – jsou to opravdu jen vteřiny, než se začne tuk oddělovat ve velkém.
Budu s ním experimentovat ještě dál, tak dám vědět. Až teď jsem navíc zjistil, že jsem tohle máslo od Johanssona pravděpodobně ochutnal v Nomě, kam ho dodává. Tehdy jsem ještě moc nevěděl, o co jde, ale podle mě to bylo ono.
9. červen 2015 15:06:49
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Šmankote, tohle je snad tísící šílený nápad, který na Kickstarteru okolo kávy vidím. 99 % z nich je totální BS. Teď ale, kde je to 1 %, že jo.
Může to být třeba fermentovaná káva? Spíš ne, ale co kdyby.
Autoři projektu o samotné fermentaci nic moc neprozrazují. Jisté je jen to, že fermentují zelenou kávu až po zpracování na farmě. Tedy kávu, která už má jednu přirozenou fermentaci za sebou.
Je pak otázkou, jestli se lépe nezaměřit na řízenou fermentaci už při zpracování, s čímž se už ve světě kávy také experimentuje (viz nedávná mléčně kvašená Kolumbie.
Tak jako tak, tohle je v kávě určitě zajímavý směr. A jeslti někdy narazíte na kávu, u které se někdo na fermentaci speciálně zaměřil – určitě ochutnejte.
30. červenec 2015 09:07:40 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Amíci na to zase kápli. Proč jíst špagety z talíře, když si je můžete v klidu nandat do papírového kornoutu. Aha! Samozřejmě je to jen obyč kravina, ale jako publicita pro hospodu dobrý.
29. červenec 2015 20:07:36 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
To jsem netušil, že vůbec jde, tak si to tu jen odkládám pro každý případ. Firmu, která by se tím pořádně zabývala, jsem ale zatím nenašel.
A nejsem si ani moc jistý, jak to bude fungovat v našich podmínkách. Člověk si sice může vysázet již naočkované stromky, nemá ale žádnou záruku, že se naočkovaná houba uchytí a že ji nevytlačí houby původně zabydlené.
29. červenec 2015 18:07:08 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Patizony jsou jedlé i v těch klasických velikostech, kdy mají něco mezi půl kilem a kilem. Tyhle malé patizonky do deseti patnácti čísel jsou ale vzácná sezónní specialita.
Málokdo je totiž v téhle velikosti prodává a to období, kdy jsou jen takhle malé je hodně krátké. Jestli je uvidíte, určitě nezaváhejte a naberte si.
Zapomeňte na dlabání a zapékání a přistupujte k nim v kuchyni jako k cuketám. Z krátkých tepelným úprav grilování a prudší opékání na pánvi. Z delších (a vcelku) braising (i konfit ve voňavém oliváči). Hlavně se jich nebojte. Jsou úžasně slaďoučké a je velká škoda je nezkusit!
29. červenec 2015 16:07:37
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Skvělý text o ideologiích, které zamořují politiku okolo jídla. Konvenční, bio, lokální, proti GMO – vyberte si.
To nekončící betonování názorových zákopů je už fakt docela nuda. A v debatě okolo jídla a zemědělství v US se to už alespoň trochu začíná otáčet směrem k racionálním a realistickýcm úvahám.
Aneb, kde jsou ty časy, kdy měl člověk v ruce poprvé knihu od Michaela Pollana. Cha cha!
28. červenec 2015 22:07:56 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku