Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
Postupy na domácí výrobu másla ze šlehačky jste už určitě někde viděli. Není to vůbec nic složitého.
Dnes tu mám ale zajímavou variaci, která ke smetaně přidává i podíl creme fraiche. Vzniklé máslo má pak mírně nakyslou a o něco bohatší chuť než máslo čistě ze sladké smetany.
V našem kulturním kontextu už jsme máslo z kysané smetany úplně vytěsnili, takže to berte jako bezva příležitost, jak se k mírně nakyslému máslu vrátit.
Mrkněte na postup šéfcukráře Michaela Laiskonise (ex Le Bernardin), je to vážně dost jednoduché.
Podíl smetany a creme fraiche je 60:40. Obojí se pak šlehá tak dlouho, dokud se neoddělí mléčný tuk od podmáslí (druhé foto). Vzniklé máslo pak už stačí jen pořádně prohnětat ve studené vodě (to aby se vyplavilo co nejvíc podmáslí) a máte hotovo (poslední foto, před zabalením do papíru).
A co to panenské máslo (virgin butter)? To si můžete vyzkoušet při cestě. Je to vynález dánského mlékaře Patrika Johanssona, který takhle označuje máslo těsně předtím, než se z něj plně oddělí podmáslí. Máslo je již mírně hrudkovaté (detaily čtěte tady) ale pořád mám v sobě ještě spoustu podmáslí (a obsah tuku okolo 40 %).
Přesný postup, který zahrnuje i pečlivou přípravu smetany před zmáselněním, jsem nikde nenašel. Doma si ale aspoň můžete vyzkoušet tu konzistenci (viz první foto). Část másla jsem si takhle odložil a má to vážně něco do sebe (s chlebem z Praktiky tím tuplem!).
Pokud to budete zkoušet, sledujte pozorně konzistenci v průběhu šlehání a podle potřeby ochutnávejte. Ten přechod je tam poměrně dost zřetelný. Ale bacha – jsou to opravdu jen vteřiny, než se začne tuk oddělovat ve velkém.
Budu s ním experimentovat ještě dál, tak dám vědět. Až teď jsem navíc zjistil, že jsem tohle máslo od Johanssona pravděpodobně ochutnal v Nomě, kam ho dodává. Tehdy jsem ještě moc nevěděl, o co jde, ale podle mě to bylo ono.
9. červen 2015 15:06:49
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Spokojená návštěva. Začínám novou ochutnávkovou šňůru na téma ledových kávových drinků. Oproti mdlým (i technicky problematickým) cold brew je to rozdíl jak sviňa.
Dnes úplně ukázkový příklad – obyčejné espresso na ledu (45 Kč). Nabušené Burundi z Five Elephant, led a malý crkanec studené vody. Nic víc není potřeba.
Má to šťávu (se špetkou acidity i sladkosti), pěknou vůni i nádherně zvýrazněnou chuť ovoce. Není to řídké a má to i bezva plné tělo.
Espresso jsem si předtím dal i normálně, ale ve studené verzi mi to snad chutnalo ještě víc. Tohle mě fakt baví!
Spokojená návštěva. A už to jede – nové brambory, kedlubny a jahody úplně všude! :)
Pesimistický a kousavý pohled na gentrifikaci a boom gastronomické scény v Londýně. Zkráceně – nově otevírané hospody pro bohaté likvidují tradiční ráz čtvrti a vytlačují drobné živnostníky.
Třídní boj jak vyšitý. Ale máme 21. století, tak si zvykejme, že se bude čím dál častěji promítat i do jídla.
3. červen 2015 13:06:50 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Dnes jsem sklízel úžasné jedlé květy šalvěje. Jsou podobně aromatické jako listy (jen jemněji). Navíc jsou ale i sladké od nektaru. Absolutní nádhera!
2. červen 2015 18:06:17
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Jediné použitelné kafe, na které jsem v Barceloně narazil. Tedy, ne že by tam těch kaváren neměli dost – mají! Pokud jste ale zvyklí na standard z výběrové kávy po Praze, ucítíte rapidní sešup v kvalitě.
A tím opravdu nemyslím jen odlišný temperament, který se projevuje v pražení a výběru kávy. Ale i naprosté základy současné praxe za barem. Dobře udělané mléko nebo espresso shot, který by nechutnal jak plamenometem ošlehaný popelník, je opravdu vzácností.
K Satanovi jsme se nakonec vraceli třikrát. Nelekněte se progresivního osazenstva ani moderního interiéru a dejte si v klidu jedno cortado nebo espresso (jako standard dělají double).
Mají hodně přátelskou otevírací dobu a jsou přímo v centru, takže není moc co řešit.
2. červen 2015 15:06:17
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
HLEDAT
