Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
Postupy na domácí výrobu másla ze šlehačky jste už určitě někde viděli. Není to vůbec nic složitého.
Dnes tu mám ale zajímavou variaci, která ke smetaně přidává i podíl creme fraiche. Vzniklé máslo má pak mírně nakyslou a o něco bohatší chuť než máslo čistě ze sladké smetany.
V našem kulturním kontextu už jsme máslo z kysané smetany úplně vytěsnili, takže to berte jako bezva příležitost, jak se k mírně nakyslému máslu vrátit.
Mrkněte na postup šéfcukráře Michaela Laiskonise (ex Le Bernardin), je to vážně dost jednoduché.
Podíl smetany a creme fraiche je 60:40. Obojí se pak šlehá tak dlouho, dokud se neoddělí mléčný tuk od podmáslí (druhé foto). Vzniklé máslo pak už stačí jen pořádně prohnětat ve studené vodě (to aby se vyplavilo co nejvíc podmáslí) a máte hotovo (poslední foto, před zabalením do papíru).
A co to panenské máslo (virgin butter)? To si můžete vyzkoušet při cestě. Je to vynález dánského mlékaře Patrika Johanssona, který takhle označuje máslo těsně předtím, než se z něj plně oddělí podmáslí. Máslo je již mírně hrudkovaté (detaily čtěte tady) ale pořád mám v sobě ještě spoustu podmáslí (a obsah tuku okolo 40 %).
Přesný postup, který zahrnuje i pečlivou přípravu smetany před zmáselněním, jsem nikde nenašel. Doma si ale aspoň můžete vyzkoušet tu konzistenci (viz první foto). Část másla jsem si takhle odložil a má to vážně něco do sebe (s chlebem z Praktiky tím tuplem!).
Pokud to budete zkoušet, sledujte pozorně konzistenci v průběhu šlehání a podle potřeby ochutnávejte. Ten přechod je tam poměrně dost zřetelný. Ale bacha – jsou to opravdu jen vteřiny, než se začne tuk oddělovat ve velkém.
Budu s ním experimentovat ještě dál, tak dám vědět. Až teď jsem navíc zjistil, že jsem tohle máslo od Johanssona pravděpodobně ochutnal v Nomě, kam ho dodává. Tehdy jsem ještě moc nevěděl, o co jde, ale podle mě to bylo ono.
9. červen 2015 15:06:49
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Zeleninové vaření nabérá na síle a žádná moderní kuchařka už se bez něj neobejde.
Ježíšku? :)
10. listopad 2015 17:11:01
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Jé! Dokonalost sama. Propaganda namixovaná s osvětou. Pogůglete si sami dál! Lidi tyhle úžasné obrázky sbírají a vystavují.
8. listopad 2015 19:11:49
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Herbivore jsme objevil přes Michala Hromase, který se jim tu aktuálně stará o nabídku jídel (mrkněte na Nomadis, můžete znát např. i ze Street Food Festivalu). Vaří se vegansky, ale zároveň děsně zajímavě.
Jestli chcete vidět jak může vypadat pestrá rostlinná strava, tak teď u nás možná nenajdete lepší příklad. Plus je to taky naprosto ukázkový prkýnkoidní matroš. Aneb co všechno se dá zvládnout se zeleninou, luštěninami a obilninami, když se to umí.
Herbivore je hlavně prodejna a míst k sezení je tu jen pár. Jídlo dostanete v samoobslužném bufetu a v průběhu celého dne. V sobotu těsně před zavíračkou (ve 14 h) už byli docela vyjedení, ale i tak jsme stihli hummus, tabouleh, plněný vinný list a parádní zeleninový salát s čočkou (všechno 55 Kč za 100 g).
Zvlášť bych Herbivore doporučil fanouškům salátů a hotových zeleninových jídel z M&S nebo čtenářům Ottolenghiho. Tady máte něco podobného, ale čerstvého a za skvělou cenu přímo pod nosem.
Jestli máte tip na místo, kde se snaží o něco podobného, dejte mi vědět – rád vyzkouším!
Spokojená návštěva.
Protože žijeme v éře vysokých nákladů a těžce dostupných prostor pro podnikání. A taky v době, kdy se nové podniky otevírají jako předem promyšlené a efektivní mašiny, kde není ani centimetr místa nazbyt.
Zvyšuje se počet míst na metr čtvereční. Cíleně se omezuje pohodlí hostů, aby se jich za jeden večer stihlo vytočit co nejvíce. Servis se zjednodušuje a osekává jen na to nejnutnější.
Optimální, logické – ale pro nás hosty nakonec dost pruda. U nás to zatím tak kritické není, postupně nás to ale čeká nejspíš taky. Temná budoucnost! ;)
6. listopad 2015 19:11:59 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
HLEDAT
