Mají tu nejlepší ledovou kávu, kterou jsem v Praze zatím ochutnal. Dal jsem si ji už asi pětkrát za sebou a je to konzistentně spičkový zážitek.
Kávu připravují jako batch brew (tj. velkou dávku v profi kávovaru naráz). Poté ji rychle zchladí bez naředění ledem a dají ji v uzavřené nádobě do lednice. Plně vychlazenou ji pak podávají do sklenice s ledem a s řezem citronu.
Oproti cold brew v lahvičkách je to tak o řád výš. I když je káva plně vychlazená, tak má i přesto pěkně plné a bohaté aroma. Tam, kde jsem byl u cold brew vděčný za alespoň malinký náznak oříšků nebo čokolády, tak tady můžu v aroma objevovat hned několiv vrstev s převažující ovocnou složkou.
Aromatické nebe a dudy!
Acidita, jeden z hlavních argumentů pro cold brew (kdy bývá při studeném louhování nižší), tu určitě je, ale na ledu a s tak pěkným aroma kávy je jednoznačně pozitivní a osvěžující prvek. A čerstvý citron to jenom stvrzuje.
Budu určitě hledat další pěkně příklady po Praze. Tohle je ale pro mě zatím top. Jestli máte tip na lepší, nenechávejte si ho pro sebe!
Studené káva v archivu:
Ochutnávka Coffe Room espresso na ledu
Ochutnávka Black Coral Cold Brew
Ochutnávka Coffee Room Cold Brew
Ochutnávka Colt Brew
Ochutnávka AnonymouS Coffee Cold Brew
Nitro cold brew doma
12. červen 2015 16:06:52
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Takovou odrůdu v supermarketu nekoupíte. Bílá a podlouhlá ředkvička připomínající rampouchy. Chová se jinak úplně stejně jako ředkvičky červené – je křehká, křupe a pěkně pálí.
Malý příspěvek k jarní druhové pestrosti uloven v Holešovické tržnici u stánku se zeleninou z Mělníka (příště si poznačím i číslo stánku, ať víte přesně).
10. květen 2015 18:05:44
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Nespokojená návštěva. Místo i obsluha moc příjemná. Ale to kafe je prostě občas úplně mimo a já si to vybral zrovna zrovínka dnes. Přešlehané mléko s velkými bublinami, vysoká teplota a fádní chuť kávy.
Centrum Prahy bez Emy (která je v neděli zavřená) je stran výběrové kávy ještě pořád dost děravé.
10. květen 2015 15:05:51 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Jeden příběh z kategorie impulzivních nákupů v cizině. Příborové nože Laguiole s typickou vysedávající muškou na střence. Vysoce nepraktické, nepotřebné a příliš kýčovité. Nějak jsem ve slabé chvilce neodolal.
Jo a prý stále ještě Made in France. Ale moc tomu už nevěřím.
9. květen 2015 18:05:19
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Poslední zastávka u poníka - mladšího bráchy Kadeau. Živý neformální podnik a nová nordická v jednom. Na fotce je nejpovedenější chod – tatarák s okurkou a majonézou z potočnice. To nahoře je salát se sušeným nastrouhaným hovězím srdcem.
Pony je ve stejné lokalitě jako první kodaňské Kadeau, koncept i jídlo je teď ale úplně odlišné. A bohužel – ve srovnání s předchozím zážitkem nebo při porovnání s Relae (kde mají stejně rozsáhlé čtyřchodové menu také za 450 DKK) je to trochu slabota. Potrápili nás i uspěchaným a neosobním servisem.
Ňo, jediné štěstí, že jsme měli fajn společnost a dobrou náladu!
9. květen 2015 10:05:37
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku