Zápisník

Punková pizza z Le Pizze di Frankie

Tahle pizza nebyla úplně technicky dokonalá a čekal jsem na ni asi hodinu, ale i tak to byl zážitek, který stojí za přiznivou zmínku.

Je to asi i vlastnost pražské pizza scény, kde takhle expresivní styl pizzy nikdo moc nedělá (nejblíž jsou asi v Pizza Nuova, kteří na to mají i štempl z Neapole). Těsta se tu pečou pomaleji a míň agresivně. Jen ať tam proboha není žádný černý puchýřek... :)

Frankie na to jde ale hodně přímočaře a vystačí si na to i s malou elektrickou troubou (mmch. asi ji nutně potřebuju domů, udělá to i přes 450 °C!).

Mají pomalu fermentované těsto a minimalistické náplně. Vedle margherity dělají i u nás míň provařenou marinaru (rajčata, oregano, česnek, olol).

Ceny byly okolo 120 až 140 Kč. A rozhodně bych si pizzu od nich chtěl zkusit znovu pěkně v klidu. Nebo úplně ideálně v pořádném kamenném podniku někde v Praze. Nevíte někdo o něčem, co je tomu blízko? :)

Divoké obrození

Óká. Myslím, že už se to může říct nahlas — letošek v jídle bude hodně hodně divoký, ušpiněný od hlíny a rozhodně se v něm neobejdete bez botanického atlasu a starých knížek od Marie Úlehlové Tilschové.

Čerstvé ovoce a zelenina á la UGO — ochutnávka s partnerem blogu

Květnový partner blogu, pan Ugo, za mnou přišel s netradičním požadavkem. Umí prý udělat ovocné a zeleninové šťávy, které i po třech týdnech chutnají stejně jako čerstvé, nemají v sobě konzervanty a nejsou nijak tepelně ošetřené. Záhada? Musel jsem ho vzít za slovo!