Zápisník

Tvaronočky, máslové jahody a tvarohové knedlíky jaké jste ještě nejedli

Tvarohové knedlíky s jahodami umí nejlíp babička. To je jasné, to nemusíme dál koumat, že jo. Teď ale co dělat, když u babičky nejsme a chceme zkusit něco nového. Máme tvaroh, jahody a máslo.

Tvaronočky
Aneb když se nechce nic šoulat ani plnit. Ba co víc. Lenost je tak vysoká, že se nechce ani zadělávat na těsto na knedlíky.

Začněte s vykapaným tučným tvarohem (obyč z vaničky). Nebudete ho vlastně ani kapat, ale úplně postačí, když ho vymačkáte mezi vrstvou papírových utěrek (mrkněte na fotku). Je to hotové za tři minuty a bez složitého štelování plátýnka. Tvaroh malinko oschne a přestane se lepit na ruce.

Teď rychlovka bez zbytečných řečí. Z tvarohu vytvarujte malé nočky (dají se střílet ve velkém tempu i z cukrářského pytlíku), které si dejte na talíř vysypaný krupicí. Trochu s nim zaštěrkejte, ať se obalí (foto). A máte hotovo!

Jo fakt, nerozvaří se to a bude to úžasné. Tvaronočky se vaří málo přes minutu a ihned se podávají, aby nevychladly.

Uvnitř jsou teplé, měkké, tvarohové a zvenčí mají jen teňounkou slupku, která snadno lupne. Trochu kouzlo, řekl bych.

Máslové jahody
Teď co k tvaronočkům? No přece jahody na másle, to je jasné. Nic lepšího neexistuje.

Teplá šťáva z jahod a rozpuštěné máslo, které se spolu míchají na dně talíře. To je na tvarohových knedlících asi ten nejlepší pocit na světě. Takže nekoumejte a hned to zkuste.

Očistěte si jahody a rozpusťte máslo. Když je teplé, přidejte jahody a slabou minutku krátce poduste. Odstavte, přikryjte pokličkou a nechte chvíli dojít.

Jahody pustí spoustu růžové šťávy, kterou promíchejte s máslem a je hotovo. Právě jste sestrojili neuvěřitelně dobrou jahodovou omáčku pod tvaronočky!

Tvarohové knedlíky skoro beze všeho
A teď, kdyby se vám přeci jen chtělo dělat s klasickými knedlíky. Použijte opět vymačkaný tučný tvaroh. A stejně jako byste pracovali s těstem s ním obalte jahody.

Překvápko – ono to fakt jde. Obalte je potom stejně jako tvaronočky v krupici a máte hotovo!

Knedlíky se vaří jeden a půl až tři minuty podle velikosti. Okolo minuty a půl budou mít pěknou slupku a uvnitř ještě trochu tekutého tvarohu a prohřátou jahodu (foto). U tří minut už je tvaroh napevno a jahoda je měkká.

A bacha – spotřeba tvarohu je vysoká. Z jedné vaničky zvládnete cca 10 až 12 knedlíků podle šikovnosti.

Jinými slovy – nebojte se tvarohu!
Je to náš český a úplně dokonalý vynález. Jezte ho víc. Hrajte si s ním. Dopřávejte si ho!

25. červen 2015 19:06:32 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Street Food Jam – první pravidelný street food v ČR

Tak, že by se to už v létě povedlo? Už to tak vypadá! Ohlášený Street Food Jam chce přinášet street food každou druhou neděli na plácek před Cross Clubem. Celkem se akcí stihne pět. První bude už 19. července a poslední pak 13. září.

Super nápad a doplněk velkého Street Food Festivalu, který bude jen chvíli předtím 5. července na Nákladovém nádraží Žižkov. Držím pěsti!

18. červen 2015 21:06:21 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Obhajoba obilovin ve výživě musí být fundovaná a objektivní

Omluva za suchý titulek i zalinkovaný text, ale tohle mě prostě nadchlo. Pokud by měli čeští potravináři nějak rozumně reagovat na turbuletní změny v chování a preferencích spotřebitelů, tak prosím nějak takto.

Ing. Skřivan z Žitného centra formuluje problémy okolo obilnin a pečiva jasně, konkrétně a jeho výzva obsahuje i vizi do budoucna.

Moc rád bych podobnou diskuzi viděl i v jiných oborových sdruženích. Zemědělci, zpracovatelé masa, sýraři, cukráři, kuchaři. Tam všude to na takový jasný hlas teprve čeká.

17. červen 2015 18:06:20 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Pizza z Albrecht street food circus

Dostal jsem po ochutnávce u Frankieho ještě několik tipů na pizzu od Albrecht street food circus. Měli dnes zrovna pec na náplavce, tak jsem stihl i ochutnat. Pěkně marinaru (129 Kč) i margheritu (169 Kč, dražší verze s buvolí mozzarellou) stejně jako v sobotu.

Na rozdíl od Frankieho nepoužívají elektrické mini pece, ale mají regulérní pojízdnou pec na dřevo v autě (mazec!). Velikostí, stylem i náplněmi se zřejmě snaží trefit do stejného terče jako Frankie (tj. neapolská pizza) a i cenově to mají dost podobné.

Pizza je pečená hodně rychle a s černými puchýři po okrajích. Oba kusy jsme ale chytili s nedopečenými okraji s proužkem syrového těsta uvnitř. Zkušený profík na pizzu by jim asi dovedl přesně poradit, kde je v kynutí nebo pečení chyba.

Náplně ale jinak fajn, voňavá rajčata i parádní mozzarella. Při přímém porovnání si je ale řadím až za Frankieho a v téhle podobě mě to zatím moc nenavnadilo. Fandím ale ohromně! :)

Pokud jsem to dobře pochopil, měli by být 5. července na Street Food Festivalu. Takže to bude další bezva příležitost ochutnat jak se jim daří zlepšovat.

16. červen 2015 17:06:13 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Punková pizza z Le Pizze di Frankie

Tahle pizza nebyla úplně technicky dokonalá a čekal jsem na ni asi hodinu, ale i tak to byl zážitek, který stojí za přiznivou zmínku.

Je to asi i vlastnost pražské pizza scény, kde takhle expresivní styl pizzy nikdo moc nedělá (nejblíž jsou asi v Pizza Nuova, kteří na to mají i štempl z Neapole). Těsta se tu pečou pomaleji a míň agresivně. Jen ať tam proboha není žádný černý puchýřek... :)

Frankie na to jde ale hodně přímočaře a vystačí si na to i s malou elektrickou troubou (mmch. asi ji nutně potřebuju domů, udělá to i přes 450 °C!).

Mají pomalu fermentované těsto a minimalistické náplně. Vedle margherity dělají i u nás míň provařenou marinaru (rajčata, oregano, česnek, olol).

Ceny byly okolo 120 až 140 Kč. A rozhodně bych si pizzu od nich chtěl zkusit znovu pěkně v klidu. Nebo úplně ideálně v pořádném kamenném podniku někde v Praze. Nevíte někdo o něčem, co je tomu blízko? :)

13. červen 2015 20:06:54 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku