Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
Letos pěstuji výhradně cukrový hrášek na lusky. Semena jsou úplně v pohodě k dostání a na pěstování je to naprosto nenáročný plevel.
Jeden mini řádek mám dokonce v úplně obyčejném plastovém truhlíku a daří se mu tam velmi dobře. Stačí jen ohlídat, aby se měl k čemu pnout a aby se nepokácel, když vyroste. Zrovna teď krásně kvete a dozrávají mi tu první krásné lusky. Úplně se kochám!
U nás bývá naneštěstí k vidění strašně málo. A když jo, tak je z 99 % z dovozu. Ohromná škoda!
Nevím jeslti je to kulturní zvyklost, nebo jestli v tom vězí nějaká zapeklitost při pěstování, ale na trzích jsem ho snad ještě pořádně neviděl.
Kromě jeho sladkosti a křupavosti je na něm kouzelné i to, že se na rozdíl od svého dřeňového kolegy nemusí složitě vyloupávat. Stačí ho jen zbavit stopky a už můžete chroupat. Je speciálně vyšlechtěný tak, aby v lusku neměl tuhé vlákno.
U dřeňového hrášku se navíc občas stane to, že koupíte lusky přezrálé nebo špatně skladované. Hrášek je pak tužší a méně sladký. U cukrového hrášku to skoro nikdy nehrozí a staží jen pohlídat, jestli je pěkně mladý a křehký.
Zkrátka a dobře samá pozitiva a na léto určitě skvělý kandidát pro doplnění druhové pestrosti v Česku.
Jestli máte svého oblíbeného zemědělce, od kterého nakupujete, určitě ho o luskový hrášek poproste. Osivo je u nás běžně dostupné.
Já se pokusím průběžně neužírat, nasbírat větší množství a brzy ho sem zase dám.
29. červen 2015 19:06:47
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
To jste věděli, že se tu teď občas za barem mihne Adam Neubauer? :)
Je to docela šok zažít Lokál experience v Brně! A jsem děsně zvědavý jak to místní publikum přijme. Po první návštěvě těžko soudit, podrobněji to srovnám až se do Brna dostanu příště.
Hledal jsem si teď něco o syřidlech kvůli nově otevřené vege sýrárně Vegsýr. Ano, opravdu takový žánr existuje a celé je to postavené na použití alternativního syřidla, které se získává extrakcí z kultivované plísně.
Tradičně se živočišné syřidlo (chymosin) získává extrakcí z telecích žaludků. V poměru ke spostřebě sýra jsou ale malá telátka poměrně nedostatkové zboží, a tak si sýraři museli pořídit alternativní zdroj.
Současná produkce chymosinu je postavená na geneticky modifikovaných mikroorganismech (bakterie, kvasinky nebo plísně), do kterých byl přenesen telecí gen (ehm) pro tvorbu chymosinu.
Ty se pak v průmyslovém měřítku namnoží, chymosin se vyextrahuje a pročistí. Ve výsledku je pak naprosto shodný s chymosinem z telecích žaludků.
Čistě technicky je to dost dobrá ukázka GMO technologie v potravinářství, jejíž využití se schválilo různě po světě už cca v devadesátých letech. A v dnešní době je na takovémto syřidle postavena naprostá většina vyráběných sýrů (v US a UK okolo 90 % produkce).
Na obalech sýrů se GMO původ syřidla značit nemusí. Samotné syřidlo neobsahuje ani ň z mikroorganismů a stejně tak hotový sýr neobsahuje ani syřidlo.
Pokud si ale doma pěstujete strach z GMO, tak teda bacha i na sýry. Bu bu bu! GMO! Baf! :)
Související:
Lži, podvody a strach – do jádra sporů okolo GMO
Aneb uvažování spotřebitele pokrytce v kostce:
1) Když vidím v obchodě sekci se zlevněnými potravinami s prošlou trvanlivostí, považuji všechny zákazníky, kteří to kupují, za totální socky.
2) Pokud existuje technologie, která snižuje plýtvání živočišným proteinem a dokáže zvednout výtěžnost masové výroby (strojně oddělené maso), je to samozřejmě chemie a průmyslové zlo hodné odsouzení.
3) To samé s prodejnami, které efektivně distribuují potraviny s prošlou trvanlivostí. Vždyť je to přece hrozná věc. Mělo by se to zakázat!
Ok, trošku trollím, ale přišlo mi to jako zábava, dát to takhle vedle sebe.
Na jedné straně – aktuálně sexy boj proti plýtvání jídlem a na druhé – tradiční opovrhování potravinami nižší jakosti.
Inspirováno zkušenostmi z boje proti plýtvání jídlem z Dánska, kde se za 5 let povedlo snížit množství potravinového odpadu v domácnostech o 25 %.
Dánové na to šli primárně přes osvětové kampaně zaměřené na veřejnost a domácnosti, které jsou největším zdrojem plýtvání. Zemědělci, výrobci potravin a obchodní síť se připojili až postupně.
10. září 2015 12:09:41
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Zvažovaná vyhláška by po restauracích vyžadovala označení jídel, které v porci obsahují více než 2,3 g soli (což je denní doporučená dávka podle amerického úřadu FDA).
Hmmm. Kontroverzní, asi to neprojde, ale tipuji, že bude podobných tlaků přibývat.
Dovedu si představit skupinu zákazníků, kteří by tuhle informaci uvítali. Restauratéry na druhé straně by z toho ale klepla pepka.
A mít uprostřed degustačního menu přesnou informaci o tom, kolikrát jsem překročil denní doporučenou dávku soli a nasycených tuků? To tedy nevím, jestli je zrovna budoucnost, na kterou se těším... :)
Aktualizace – Vyhláška nakonec prošla. Pokud to někdo nesestřelí shora, tak bude v New Yorku platit od 10. prosince.
9. září 2015 18:09:23 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
HLEDAT
