Zápisník

Latte art za všechny prachy

Ano, podle nejnovější studie má latte art vliv na vnímání kávových nápojů. Pokud si ji ale rozkliknete celou, budete možná vyděšení z toho, co všechno vědci za latte art považují a na čem svůj výzkum vlastně postavili.

V reálu se dá z latte artu poznat dost, ale nejde ani tak o tvar a typ obrázku jako spíš o vzhled našlehaného mléka.

Pokud je na povrchu kávy suchá pěna s velkými bublinami, můžete hodně přesně odvodit chuť (se silnou varnou příchutí), texturu (suchá) i teplotu nápoje (příliš vysoká).

Ale to je samozřejmě jen extrém pro vyloženě nepvoedenou kávu s přešlehaným mlékem. Menší rozdíly v chuti poznáte samozřejmě až po ochutnání.

A i když se to nezdá tak rozdíly tam opravdu jsou. Matt Perger třeba dobře popsal vliv latte artu na chuť prvního doušku po napití.

V praxi a i u výtečně připravené kávy s mléčnou pěnou jde ale nejvíc o použité mléko a čerstvost nápoje.

UHT mléko z tetrapaku bude vždy pozadu a na první dobrou ho poznáte podle silné varné příchutě.

Doba od kávovaru k přinesení na stůl zase ovlivní to, jak moc se jemně našlehaná pěna stihne separovat. A je fakt velký rozdíl, když se napijete v první minutě, nebo až po delší chvíli, kdy mléko z jemné mikropěny vypadne.

Takže za mě vždy určitě tenhle trojboj – 1) dobré čerstvé mléko, 2) šikovný barista a 3) první doušek co nejdříve! :)

Nejrozšířenější potravina postavená na GMO technologii? Sýr!

Hledal jsem si teď něco o syřidlech kvůli nově otevřené vege sýrárně Vegsýr. Ano, opravdu takový žánr existuje a celé je to postavené na použití alternativního syřidla, které se získává extrakcí z kultivované plísně.

Tradičně se živočišné syřidlo (chymosin) získává extrakcí z telecích žaludků. V poměru ke spostřebě sýra jsou ale malá telátka poměrně nedostatkové zboží, a tak si sýraři museli pořídit alternativní zdroj.

Současná produkce chymosinu je postavená na geneticky modifikovaných mikroorganismech (bakterie, kvasinky nebo plísně), do kterých byl přenesen telecí gen (ehm) pro tvorbu chymosinu.

Ty se pak v průmyslovém měřítku namnoží, chymosin se vyextrahuje a pročistí. Ve výsledku je pak naprosto shodný s chymosinem z telecích žaludků.

Čistě technicky je to dost dobrá ukázka GMO technologie v potravinářství, jejíž využití se schválilo různě po světě už cca v devadesátých letech. A v dnešní době je na takovémto syřidle postavena naprostá většina vyráběných sýrů (v US a UK okolo 90 % produkce).

Na obalech sýrů se GMO původ syřidla značit nemusí. Samotné syřidlo neobsahuje ani ň z mikroorganismů a stejně tak hotový sýr neobsahuje ani syřidlo.

Pokud si ale doma pěstujete strach z GMO, tak teda bacha i na sýry. Bu bu bu! GMO! Baf! :)

Související:
Lži, podvody a strach – do jádra sporů okolo GMO

Boji proti plýtvání s jídlem fandím, ale...

Aneb uvažování spotřebitele pokrytce v kostce:

1) Když vidím v obchodě sekci se zlevněnými potravinami s prošlou trvanlivostí, považuji všechny zákazníky, kteří to kupují, za totální socky.

2) Pokud existuje technologie, která snižuje plýtvání živočišným proteinem a dokáže zvednout výtěžnost masové výroby (strojně oddělené maso), je to samozřejmě chemie a průmyslové zlo hodné odsouzení.

3) To samé s prodejnami, které efektivně distribuují potraviny s prošlou trvanlivostí. Vždyť je to přece hrozná věc. Mělo by se to zakázat!

Ok, trošku trollím, ale přišlo mi to jako zábava, dát to takhle vedle sebe.

Na jedné straně – aktuálně sexy boj proti plýtvání jídlem a na druhé – tradiční opovrhování potravinami nižší jakosti.

Inspirováno zkušenostmi z boje proti plýtvání jídlem z Dánska, kde se za 5 let povedlo snížit množství potravinového odpadu v domácnostech o 25 %.

Dánové na to šli primárně přes osvětové kampaně zaměřené na veřejnost a domácnosti, které jsou největším zdrojem plýtvání. Zemědělci, výrobci potravin a obchodní síť se připojili až postupně.