Zápisník

Proč je blogger sprosté slovo?

Přesně kvůli blbům a blbkám jako je tahle paní. Pokud vám minulý týden unikla aférka s trefným hashtagem #bloggerblackmail, tak alespoň stručné vysvětlění.

Blogerka se chtěla vecpat do nově otevřené cukrárny s tím, že za vzorky zadarmo napíše recenzi na svém blogu. Zaměstnanci cukrárny ale její žádost na místě nějak nezpracovali a nabídli ji zdarma jen šálek čaje.

Blogerka z toho ovšem chytla amok a obratem jim to osolila na svém Instagramu, kde dotyčnou cukrárnu v několika postech slušně pomluvila. Podnik si to samozřejmě nedal líbit, hlasitě se bránil a skandál byl na světě.

Z celé kauzy doporučuji sjet alespoň závěrečné vysvětlení nebohé blogerky, které úplně dokonale ilustruje, jak je mimo (WTF ve stylu "víte, kdo já jsem a kolik mě to blogování vlastně stojí úsilí?").

Dlouhou jsem si myslel, že je takové chování specifikum českého prostředí, ale evidentně není.

Recenze a pozitivně laděné články, které vznikají na základě pozvání na jídlo zdarma jsou mor, který rozkládá jakoukoliv základní důvěru v psaní o jídle.

Nevěřili byste, kolik mám podobných pozvánek neustále v inboxu a jak to podniky neustále zkoušejí. Z druhé strany to zase znají sami poctiví provozovatelé podniků, kteří dostávají podobné poptávky od blogerů a novinářů (ano – v ČR se to týká i klasických médií). A čtenářům z toho pak jde hlava kolem... :/

Přitom stačí úplně elementární a jednoduchá pravidla.

Recenze psát výhradně bez pozvání a na vlastní náklady. A pokud už nedejbože obsah na základě pozvánek a vzorků zdarma vzniká, tak jej důsledně značit a čtenářům vše poctivě a transparentně sdělit.

Pro novináře a blogery obecně – zadarmo se nikam necpat. A pro podniky to samé v bledě modrém– lacinou publicitu si prostě nekupovat. Nikam to nevede!

Créme z Dobré Vinice

Letošní bublinkatý objev – Créme de Ryzlink rýnský 2013 z Dobré Vinice (399 Kč u Winegeeka). Bubliny v lahvi s korunkovým uzávěrem, kde si postupně dokváší. Zlatavé a lehoulince zakalené. Nenafrněné, super zábavné a ohromně pitelné (ne nijak vulgárně). Ani jsem se nemusel bránit tomu sugestivnímu názvu. Krémace!

Nevím kolik toho je, ale moje dvě lahve už jsou dávno fuč. Stejně jako předchozí Créme de Pinot Noir 2012 to asi velmi rychle nabere podpultový charakter. Tak to plz neprokoučujte!

Topinambury na plotně

První pokus podle kuchařky Relæ - grilované topinambury. Celkem 20 minut přímo na plotně a sem tam otočit. Voní jako brambory z ohníčku, uvnitř jsou téměř krémové a sladké. Ve full verzi jsou ještě potřené beurre noisette a citronovým pyré. Na to si troufnu až příště.

Espro Press

Ještě jedna hračka zpod stromečka – french press na steroidech. Místo hrubé síťky v pístu to má dva jemné filtry a těsnění okolo. To celé v nerez nádobě s dvojitou stěnou pro udržení teploty. U nás tenhle kanadský vynález zatím není moc k vidění, frčí spíš na severu. Tak jsem děsně zvědavý. Od zítřka začínám testovat!