A aby nedošlo k mýlce, tak hned v úvodu zdůrazním – odkazovaný text není úplně blbý a kromě výnosu bere při porovnání v úvahu mnohem víc faktorů.
Při jednoduchém porovnání výnosů to zatím vychází na rozdíl okolo 20 až 30 % v neprospěch ekologického zemědělství. Jak už to tak ale bývá, celé je to o něco složitější, než se zdá. A při porovnání strašně moc záleží na tom, s čím vším počítáte.
Za vším hledej dusík
Nižší výnos u ekologického zemědělství je způsobený z velké části tím, že se při hnojení používají tradiční postupy hnojení. Dusík (nutný pro růst) se do půdy dostává skrze rostliny, které umí fixovat vzdušný dusík. Neumí to ale moc rychle a ještě pro ně musíte vyhradit osevní plochu navíc. A podobně je to hnojivem živočišného původu – zvířata se musí někde pást (anebo je musíte něčím krmit). Když se pak při přepočtu započtou všechny nároky na půdu, výnos na hektar to snižuje.
Konveční zemědělství na druhou stranu používá dusík vyrobený průmyslově v Haber-Boschově procesu. Je to až k neuvěření, ale 80 % dusíku, který tvoří naše těla, pochází právě z této reakce.
Postupy v konvenčním zemědělství jsou ale hodně nešetrné k půdě a hnojení syntetickým dusíkem je šíleně neefektivní. Přes 80 % dusíku zůstane nevyužito a odchází do prostředí, kde způsobuje další problémy (eutrofizace). Průser je i v samotné výrobě, která je hodně náročná na energii.
Nejmenší zlo
Co je tedy horší? Dělat šetrné zemědělství na větší ploše na úkor divoké přírody. Nebo naopak zemědělství intenzifikovat na co nejmenší ploše a pak se poprat s druhotnými následky?
Bohužel se na to nedá úplně snadno odpovědět. Ve hře je totiž příliš mnoho faktorů. Co se ale určitě dá, je hledat kompromisní řešení, které si berou to nejlepší z obou přístupů.
Neplýtvat už vyprodukovaným jídlem a lépe ho distribuovat, šetřit zdroje, ucpat ďoury v systému, dál zvyšovat efektivitu a výnosy a třeba i snižovat energeticky náročnou produkci masa.
Což se tedy velmi snadno řekne, ale hůř udělá. Vemte si třeba jen půdní politiku v ČR (a její problémy). A to jsme přitom bohatá a v zemědělství hodně vyvinutá země, která žije v dostatku.
Koho by zajímalo dál, mrkněte:
Solutions for a cultivated planet
Forecasting Agriculturally Driven Global Environmental Change
My se teda máme. Na začátku roku startují hned dva nové kávové magazíny. O výběrové kávě, kavárnách a lidech okolo. Ve velkém formátu a s tunou krásných fotek.
Drift vytvořil Adam Goldberg. První číslo je o New Yorku a jeho 144 stránek vás vyjde na 24 doláčů.
Standart budeme mít o kus blíže, protože je ze Slovenska a bude v dvojjazyčné edici. První číslo se v Praze představí už v pátek na zahajovací párty v Bitcoin Coffee. Což je zase ideální příležitost, jak se vmíchat do šrumce okolo Baristy roku.
28. leden 2015 11:01:34
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Maso pěkně dolů, na to plachetku a do plachetky všechno ostatní. Aha!
K čemu je to dobré? Toto uspořádání vám pomůže v případě, že děláte braising zakončený glazováním. Maso i omáčka je na konci čistá a bez kousků rozvařené zeleniny, takže můžete maso před podáváním hezky naleštit jak se sluší a patří.
Dejte si i další videa ze série How-To Tuesdays od Maria Bataliho. Hafo profi tipů!
27. leden 2015 20:01:46 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Šéfkuchaři, které neznáte, vaří jídla, která nikdy v životě neochutnáte. Dnes od v 10 h záčíná jedna z největších soutěžních akcí v kulinárním světě.
Na finální řežbu se sjelo celkem 24 týmů z celého světa. Na vaření budou mít více než pět hodin. Připravuje se jeden talíř, kde musí soutěžící předvést pstruha s minimálně 50 % zeleniny (s jednou tajnou ingrediencí), plus velké prezentační plato, které je vystaveno okolo perličky.
Vítěze bude vybírat mezinárodní porota s Paulem Bocusem v čele. Čestým předsedou poroty je letos americký šéfkuchař Grant Achatz.
Dnes i zítra poběží televizní přenos soutěže. Podrobnější info, seznam soutěžících a pravidla najdete v oficiální brožuře Bocuse d'Or 2015.
Já na to sem tam mrknu v průběhu obou dní. Letos držím palce Velké británii, Spojeným státům a Dánsku. Pokud někde po skončení najdete nějaký pěkný report nebo shrnutí, dejte vědět!
27. leden 2015 10:01:54
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Chcete si nechat vystřelit mozek z hlavy? Tak klikejte.
Nechápu jak to Adam Goldber (@LifeWorthEating) dělá (a možná to ani nechci vědět). Ale bydlí v NYC, cestuje po těch nejlepších hospodách na světě a ještě k tomu fotí jako bůh (v šíleném osvětlení večerních restaurací a z ruky). Nikdo jiný na světě podle mě nedává tolik kvalitních a aktuálních fotek k dispozici.
Plus samozřejmě: Proč tak rád koukám na fotky jídel, které nebudu nikdy jíst.
26. leden 2015 21:01:29 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
O ujetých pivech z edice MAD Beer jsem už tu myslím psal. Teprve teď jsem ale měl trochu času si s jedním takovým pořádně vyhrát.
Pivo MAD Salt (koupeno v Beergeeku) je dělané na rozhraní stylů Sour a Wild Ale. Na fermentaci se podílely kvasinky bretanomyces a mimo přidané soli šly do piva i japonské švestky umeboshi.
Zní to fakt šíleně a trochu šíleně to i chutná, protože MAD Salt je kromě lehké kyselosti (a vůně citrusů) i zřetelně slaný. Po krátké adaptaci ale zjistíte, že je to celé vlastně hodně dobrý nápad a že se všechny ty zdánlivě protichůdné vjemy pěkně doplňují.
Za mě je MAD Salt jednoznačně pivo k jídlu, které si říká o výrazně kořeněná, aromatická nebo smažená jídla, která dokáže bez problémů uzemnit. Experti stylu @sanger_foodblog a coq_auvin ale měli ještě lepší nápad a MAD Salt rovnou napárovali s ústřicemi.
Musím potvrdit, že to funguje. Ale nečekejte nic rafinovaného a uťápnutého á la pairing s Chablis. To si nechte pro babičku. MAD Salt vedle jídla funguje s razancí panzerfaustu.
První ústřice jsou se šalotkou, koriandrem a cider octem. Ta druhá v detailu je pošírovaná. Začal jsem svařením octa, piva a šalotky na sirup. Přidal jsem studené máslo, rozmíchal a povolil šťávou z ústřic. Pak už jen přidat ústřice, nechat prohřát a šup do lastury.
Pošírovaná verze fungovala asi nejlíp. Zkuste to někdy!
25. leden 2015 21:01:32
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku