Zápisník

Jaký typ zemědělství má vyšší výnos? Konvenční nebo ekologické?

A aby nedošlo k mýlce, tak hned v úvodu zdůrazním – odkazovaný text není úplně blbý a kromě výnosu bere při porovnání v úvahu mnohem víc faktorů.

Při jednoduchém porovnání výnosů to zatím vychází na rozdíl okolo 20 až 30 % v neprospěch ekologického zemědělství. Jak už to tak ale bývá, celé je to o něco složitější, než se zdá. A při porovnání strašně moc záleží na tom, s čím vším počítáte.

Za vším hledej dusík
Nižší výnos u ekologického zemědělství je způsobený z velké části tím, že se při hnojení používají tradiční postupy hnojení. Dusík (nutný pro růst) se do půdy dostává skrze rostliny, které umí fixovat vzdušný dusík. Neumí to ale moc rychle a ještě pro ně musíte vyhradit osevní plochu navíc. A podobně je to hnojivem živočišného původu – zvířata se musí někde pást (anebo je musíte něčím krmit). Když se pak při přepočtu započtou všechny nároky na půdu, výnos na hektar to snižuje.

Konveční zemědělství na druhou stranu používá dusík vyrobený průmyslově v Haber-Boschově procesu. Je to až k neuvěření, ale 80 % dusíku, který tvoří naše těla, pochází právě z této reakce.

Postupy v konvenčním zemědělství jsou ale hodně nešetrné k půdě a hnojení syntetickým dusíkem je šíleně neefektivní. Přes 80 % dusíku zůstane nevyužito a odchází do prostředí, kde způsobuje další problémy (eutrofizace). Průser je i v samotné výrobě, která je hodně náročná na energii.

Nejmenší zlo
Co je tedy horší? Dělat šetrné zemědělství na větší ploše na úkor divoké přírody. Nebo naopak zemědělství intenzifikovat na co nejmenší ploše a pak se poprat s druhotnými následky?

Bohužel se na to nedá úplně snadno odpovědět. Ve hře je totiž příliš mnoho faktorů. Co se ale určitě dá, je hledat kompromisní řešení, které si berou to nejlepší z obou přístupů.

Neplýtvat už vyprodukovaným jídlem a lépe ho distribuovat, šetřit zdroje, ucpat ďoury v systému, dál zvyšovat efektivitu a výnosy a třeba i snižovat energeticky náročnou produkci masa.

Což se tedy velmi snadno řekne, ale hůř udělá. Vemte si třeba jen půdní politiku v ČR (a její problémy). A to jsme přitom bohatá a v zemědělství hodně vyvinutá země, která žije v dostatku.

Koho by zajímalo dál, mrkněte:
Solutions for a cultivated planet
Forecasting Agriculturally Driven Global Environmental Change

Umělé maso, které krvácí

A když píšu umělé maso, myslím tím náhražku masa, která je postavena na rostlinných surovinách. O něco podobného se teď ve světě snaží řada společností a ve startupové sféře je to jeden z nejsledovanějších segmentů.

Firma Impossible Foods jde na maso skrze citlivou izolaci rostlinných proteinů, tuků a aminokyselin. Tyhle stavební kameny pak skládá zpátky tak, aby co nejvíc připomínaly hovězí maso.

Chuť, vůně, textura a dokonce i chování při tepelné úpravě (koagulace proteinů) by měla být co nejvěrnější.

Mají to promakané natolik, že nahrazují i klíčovou složku, která tvoří typicky červenou šťávu masa. Lidi si to někdy pletou s krví, ale je to vlastně jen směs myoglobinu s vodou.

V Impossible Foods myoglobin nahrazují leghemoglobinem rostlinného původu (v kořenech ho mívají rostliny schopné fixovat dusík). Vyrábí si ho s pomocí geneticky modifikovaných kvasinek, do kterých byly geny pro tvorbu leghemoglobinu přeneseny (podobně se vyrábí např. i syřidlo).

Suma sumárum se pak ta rostlinná náhražka chová velmi podobně jako maso. Zasyrova je červená, na pánvi se opéká do hněda a když ji nepropečete úplně, bude na řezu pouštět červenou šťávu (viz skutečné foto na konci).

Zní to docela šíleně, co? Ale já bych, prosím, jeden vege burgřík klidně ochutnal. Co vy?

Burger z Impossible Foods bude na US trhu již v roce 2016.