A aby nedošlo k mýlce, tak hned v úvodu zdůrazním – odkazovaný text není úplně blbý a kromě výnosu bere při porovnání v úvahu mnohem víc faktorů.
Při jednoduchém porovnání výnosů to zatím vychází na rozdíl okolo 20 až 30 % v neprospěch ekologického zemědělství. Jak už to tak ale bývá, celé je to o něco složitější, než se zdá. A při porovnání strašně moc záleží na tom, s čím vším počítáte.
Za vším hledej dusík
Nižší výnos u ekologického zemědělství je způsobený z velké části tím, že se při hnojení používají tradiční postupy hnojení. Dusík (nutný pro růst) se do půdy dostává skrze rostliny, které umí fixovat vzdušný dusík. Neumí to ale moc rychle a ještě pro ně musíte vyhradit osevní plochu navíc. A podobně je to hnojivem živočišného původu – zvířata se musí někde pást (anebo je musíte něčím krmit). Když se pak při přepočtu započtou všechny nároky na půdu, výnos na hektar to snižuje.
Konveční zemědělství na druhou stranu používá dusík vyrobený průmyslově v Haber-Boschově procesu. Je to až k neuvěření, ale 80 % dusíku, který tvoří naše těla, pochází právě z této reakce.
Postupy v konvenčním zemědělství jsou ale hodně nešetrné k půdě a hnojení syntetickým dusíkem je šíleně neefektivní. Přes 80 % dusíku zůstane nevyužito a odchází do prostředí, kde způsobuje další problémy (eutrofizace). Průser je i v samotné výrobě, která je hodně náročná na energii.
Nejmenší zlo
Co je tedy horší? Dělat šetrné zemědělství na větší ploše na úkor divoké přírody. Nebo naopak zemědělství intenzifikovat na co nejmenší ploše a pak se poprat s druhotnými následky?
Bohužel se na to nedá úplně snadno odpovědět. Ve hře je totiž příliš mnoho faktorů. Co se ale určitě dá, je hledat kompromisní řešení, které si berou to nejlepší z obou přístupů.
Neplýtvat už vyprodukovaným jídlem a lépe ho distribuovat, šetřit zdroje, ucpat ďoury v systému, dál zvyšovat efektivitu a výnosy a třeba i snižovat energeticky náročnou produkci masa.
Což se tedy velmi snadno řekne, ale hůř udělá. Vemte si třeba jen půdní politiku v ČR (a její problémy). A to jsme přitom bohatá a v zemědělství hodně vyvinutá země, která žije v dostatku.
Koho by zajímalo dál, mrkněte:
Solutions for a cultivated planet
Forecasting Agriculturally Driven Global Environmental Change
Dlouhé čtení pro fanoušky rajčat. O odrůdě, která v sobě odolnost vhodnou pro supermarkety a chuť tradičních rajčat. Proč je nikdo nechce?
15. září 2015 20:09:28 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Rýmičky i nachlazení se můžou jít zahrabat a všichni marodi vás budou blahořečit.
Moje nejoblíbenější a nejlenivější jídlo z remosky vůbec. Zvládnete ho vlastně i v situaci, kdy jste ten marod sám.
Na dno dávám plátky brambor, cibuli a trochu mrkve. Vše hodně osolit a udělat místo na kuře. To nechávám nesvázané (aby nebránilo zaklapnutí víka) a jen silně osolím uvnitř i venku.
Peču, dokud není hotovo. Sním a ze zbytků ještě udělám killer vývar. Comfort food!
Čtěte dál:
Recept na pečené kuře
15. září 2015 18:09:48
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Jak na to poradí šéfkuchařka Gabrielle Hamilton.
14. září 2015 19:09:22 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Co bude dál? Podle Redzepiho prý ještě větší výzva – v roce 2017 by chtěl v nové lokalitě otevřít restauraci urprostřed městské farmy.
A krom toho upustil i náznak o otevření nového a méně formálního podniku v Kodani.
WOW. René umí navnadit! :)
14. září 2015 19:09:01 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Jako kuchař popularizátor má můj obdiv, jako aktivista v politice okolo jídla už o něco méně. Inspirativní byl ale pro mně vždy a za to si ho opravdu cením – rozšířil mi obzory.
A kam se vlastně Mark Bittman přesouvá? Do blíže nespecifikovaného kalifornského food start-upu. Jsem si jistý, že o tom brzy uslyšíme víc (tipuji rostlinné zdroje proteinů a vše okolo).
Jeho best of a tipy kam dál najdete zde.
14. září 2015 18:09:40 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku