Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
A aby nedošlo k mýlce, tak hned v úvodu zdůrazním – odkazovaný text není úplně blbý a kromě výnosu bere při porovnání v úvahu mnohem víc faktorů.
Při jednoduchém porovnání výnosů to zatím vychází na rozdíl okolo 20 až 30 % v neprospěch ekologického zemědělství. Jak už to tak ale bývá, celé je to o něco složitější, než se zdá. A při porovnání strašně moc záleží na tom, s čím vším počítáte.
Za vším hledej dusík
Nižší výnos u ekologického zemědělství je způsobený z velké části tím, že se při hnojení používají tradiční postupy hnojení. Dusík (nutný pro růst) se do půdy dostává skrze rostliny, které umí fixovat vzdušný dusík. Neumí to ale moc rychle a ještě pro ně musíte vyhradit osevní plochu navíc. A podobně je to hnojivem živočišného původu – zvířata se musí někde pást (anebo je musíte něčím krmit). Když se pak při přepočtu započtou všechny nároky na půdu, výnos na hektar to snižuje.
Konveční zemědělství na druhou stranu používá dusík vyrobený průmyslově v Haber-Boschově procesu. Je to až k neuvěření, ale 80 % dusíku, který tvoří naše těla, pochází právě z této reakce.
Postupy v konvenčním zemědělství jsou ale hodně nešetrné k půdě a hnojení syntetickým dusíkem je šíleně neefektivní. Přes 80 % dusíku zůstane nevyužito a odchází do prostředí, kde způsobuje další problémy (eutrofizace). Průser je i v samotné výrobě, která je hodně náročná na energii.
Nejmenší zlo
Co je tedy horší? Dělat šetrné zemědělství na větší ploše na úkor divoké přírody. Nebo naopak zemědělství intenzifikovat na co nejmenší ploše a pak se poprat s druhotnými následky?
Bohužel se na to nedá úplně snadno odpovědět. Ve hře je totiž příliš mnoho faktorů. Co se ale určitě dá, je hledat kompromisní řešení, které si berou to nejlepší z obou přístupů.
Neplýtvat už vyprodukovaným jídlem a lépe ho distribuovat, šetřit zdroje, ucpat ďoury v systému, dál zvyšovat efektivitu a výnosy a třeba i snižovat energeticky náročnou produkci masa.
Což se tedy velmi snadno řekne, ale hůř udělá. Vemte si třeba jen půdní politiku v ČR (a její problémy). A to jsme přitom bohatá a v zemědělství hodně vyvinutá země, která žije v dostatku.
Koho by zajímalo dál, mrkněte:
Solutions for a cultivated planet
Forecasting Agriculturally Driven Global Environmental Change
Portugalských vín tu mají na výběr víc, ale dali jsme si jen po sklence základního vinho verde. Jestli se vám někdy zasteskne po Portugalsku, tak tady se to dá napravit.
A jo – koláčky pastéis de nata mají! :)
Když se občas pustím do experimentů s papiňákem, tak téměř vždy skončím na stránkách Hip Pressure Cooking.
Ať už jde o časy pro vaření nebo o osvědčené techniky při práci s tlakovým hrncem, tak tohle je snad ten nejlibovější zdroj co znám.
Půlku věcí jsem o vaření pod tlakem nevěděl. A druhou půlku jsem zas veděl úplně blbě.
Jestli máte tlakáč někde doma v kredenci a bojíte se ho, tak šup. Našprtejte to a dejte mu šanci. Na vývary a braisingy to snad ani nemá konkurenci.
30. srpen 2015 19:08:08 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
A v jaké bublině žijete vy? A kde jste si to vygůglili?
30. srpen 2015 15:08:53 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuSkoro bych si tipnul, že mě takový typ podniku nebude bavit (na příkladu Oyster Baru ze stejné dílny), ale byla by to dnes mýlka!
Mají otevřeno asi měsíc. Určitě doporučuji vyzkoušet ještě před koncem léta, ať zastihnete jejich nádhernou terasu s výhledem.
Fajn výběr vín po sklence a ceny jsou plus mínus mezi 100 až 200 Kč. K tomu tapas – malinké, 100 až 200 Kč, ale dobré. Hodně peněz tady jde zkrátka za lokalitu.
Voňavý křupavý bůček (145 Kč), krevety s chorizo (195 Kč), grilované kalamáry (125 Kč), marinované hovězí v sezamu (145 Kč), lilek s mozzarellou (125 Kč) – všechno povedená sousta tak akorát k vínu.
Účet za 6 sklenek vína a 7 tapas cca 1800 Kč. Pálka, ale všechno to dávalo dohromady smysl a byla to zábava.
Když vynecháte tapas, dá se tu v pohodě zajít i na dvě tři sklenky jen tak a vyváznete s třetinovou útratou. Jestli vás napadá něco podobného na střeše a v centru, dejte vědět!
HLEDAT
