Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
První vlnu článků o červeném mase a uzeninách, které podle WHO (potažmo IARC) způsobují rakovinu (tlustého střeva), už asi máte za sebou. Pokud v tom ale pořád nemáte jasno a hledáte něco, čeho se chytit, tak přidám pár informací na doplnění.
IARC to bohužel ve svém primárním sdělení vzala dost stroze, což hodně nahrává nesprávným interpretacím. A bez podrobného vysvětlení dalších autorit v oboru, to pak pro veřejnost nedává moc smysl.
Za vysvětlení stojí už samotné rozdělení masa do kategorií karcinogenů. Červené maso skončilo ve skupině pravděpodobných karcinogenů 2A a zpracované maso (nasolené, naložené, uzené a jinak konzervované) pak dokonce ve skupině karcinogenů 1, u kterých je způsobení rakoviny prokázané (v tomto případě hlavně rakoviny tlustého střeva).
Tohle rozdělení do skupin ale vyjařuje hlavně míru jistoty, že něco rakovinu způsobuje. Vůbec to ale nemusí odpovídat tomu, kolik rakoviny v reálu způsobují. Ve srovnání např. s konzumací alkoholu nebo s kouřením je totiž riziko u masa rozhodně menší.
Mechanismů, kterými může maso rakovinu způsobit, je hned několik (a všechny se stále podrobně studují). Důkazy jsou ale opřeny hlavně o epidemiologické studie, které spojují spotřebu masa a výskyt rakoviny v průběhu života.
Izolovat přesnou příčinu a následek je tak hodně obtížné a v reálu se tak z toho dají vyvodit jen přibližná doporučení, která s nějakou pravděpodobností vedou ke snižení rizika.
Nic moc velkou jistotu z toho ale zatím vyvodit neumíme a tomu by měly odpovídat i závěry, které z takových zpráv vznikají. Tj. neplašit a brát nové informace v kontextu.
Co tedy víme jistě?
Určitě víme, že nevyvážená strava s vysokým podílem masa a uzenin obzvlášť, není ideální cesta k dlouhověkosti ve zdraví. Víme také, že uzení a zpracování masa při vysokých teplotách tomu také moc nepomáhá.
Zároveň ale víme, že pestrá strava s vysokým podílem zeleniny a ovoce a s vysokým obsahem vlákniny nám prospívá. Dost pomůže i nepřehánět to s alkoholem a nekouřit. A máme taky dost dobrý přístup k proteinům z jiných druhů masa, z ryb a z rostlin.
Problém je s určením maximální bezpečné dávky červeného masa a uzenin na den. Zatím takové přesné a jisté číslo není. Ve výživových doporučeních se zatím pracuje s číslem okolo 70 g na den a je otázka jak moc je to přesné.
Každopádně v našich končinách je to k zamyšlení i bez zprávy WHO a dlouhodobě. Spotřebu masa máme nadprůměrnou, milujeme uzeniny a zeleninu naopak příliš nemusíme.
Výběr dalšího čtení k tématu:
Processed meat and cancer – what you need to know
Beefing With the World Health Organization's Cancer Warnings
Meat Is Linked to Higher Cancer Risk, W.H.O. Report Finds
27. říjen 2015 17:10:46
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Šedesátá léta a počátky průmyslové výroby potravin, kdy se v Česku stavěla celá potravinářská odvětví na povel (a pěkně v pětiletkách), to musel být neskutečný rachot. Potravináři, výživáři a inženýři v plné ráži.
Ne, nedělám si z toho srandu. Když si tou knížkou listuji, tak úplně koukám, kolik se toho v té době dělalo a jak to bylo rozjeté. Od zpracování mléka, přípravu mléčných kultur, přes specializované závody až k maloobchodu a výrobně distribučním jednotkám mléčných jídelen.
Jogurty, tvarohy, krémy, kysaná a ochucená mléka i první nanuky a zmrzliny. Všechno primární místní výroba a většinou čistě ze základních surovin.
Nijak si to neidealizuji, ale jen mě to prostě fascinuje. Navíc k tomu všechny ty tradiční skleněné a papírové obaly, které člověk jen matně pamatuje z dětství. Úplně z toho mám chuť adoptovat nějakou malou rozvojovou zemi a rozjet tam národní průmysl mléčných specialit... :)
Jako bonus přidávám pár raných průmyslových receptur. Na nanuk Míša, tehdy ještě balený po velkých kostkách. A na Pribináček, u kterého určitě překvapí široká paleta uvažovaných příchutí (mj. zeleninový, pomerančový, angreštový, s rajčaty).
3. duben 2015 16:04:29
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Spokojená návštěva. Příprava na Velikonoce zahájena! Krásná jehněčí kýta a předeček (cca 5 kg), které si chystám na pomalé pečení na ohni.
Letos chci zkusit jednu starou techniku. Maso se při ní nandá na rožeň a ten se pak jednoduše zapíchne těsně vedle ohně. S ohněm a žárem se pak šoupe podle potřeby a maso se pomalu opéká několik hodin. Viděl jsem to dělat přímo Paula Daye, tak snad jsem to odkoukal správně a celé to nezmrvím.
U nás je asi nejlepší příklad Sasazu. A to i včetně té anarchie na stole, o které se v článku mluví.
1. duben 2015 21:04:22 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Druhé Chez Miro (jáj, toto letí) to nebude, ale i tak jsem děsně rád, že se v Pardubicích objeví něco nového a bude u toho šéfkuchař Růžička.
1. duben 2015 21:04:14 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Dnes vstoupilo v plastnost nové nařízení EU o značení potravin, které odstraňuje dosavadní paradox, kdy zákazník neměl šanci zjistit zemi původu u vepřového a kuřecího masa (přesné označení dosud platilo jen pro hovězí). Dosud stačilo maso jednoduše přebalit a z brazilského kuřete se najednou stalo kuře české.
Zákazníkům tak zůstávala skrytá velká část potravního řetězce, ve kterém se zvíře v jedné zemi narodí, ve druhé jde na chov, ve třetí na porážku a teprve ve čtvrté do prodeje.
To se teď výrazně mění a nové nařízení tyto základní údaje konečně dostane přímo na etiketu.
Jak vypadají a co znamenají?
Chov
Údaj označuje zemi, ve které bylo zvíře chováno. U prasat starších 6 měsíců je to např. země, kde došlo k poslední alespoň čtyřměsíční době chovu. U drůbeže jde o poslední měsíc chovu. Pokud zvíře prošlo více zeměmi a kratšími intervaly, můžete na etiketě najít i Chov v: několik zemí EU a mimo EU (a jeho kombinace) nebo jmenný seznam několika zemí. U mletého masa je označení o něco volnější a výrobci můžou na obaly dát i např. jen Chov v: EU.
Pokud se ale nepletu a čtu to správně, tak třeba u vepřového je stále možné dovézt selata z ciziny (do ČR se jich v roce 2014 dovezlo přes 300 tisíc), dochovat je v ČR a označit je jako český chov. Údaj o narození zvířete měl být původně na obalech také, kvůli kompromisu s producenty masa ale nakonec vypadl.
Porážka
Tady je to jednoduché a na etiketě najdete vždy jednoznačný údaj o zemi, kde bylo zvíře poraženo.
Původ
Je třetí možný údaj a stojí nad údaji o chovu a porážce. Značí totiž to, že zvíře se v jedné zemi narodilo, chovalo a bylo i poraženo. Na rozdíl od značení chovu tedy zahrnuje i nutnost doložit zemi narození zvířete.
Označení původu tedy doporučuji sledovat nejvíce, protože vám dává nejvíc informací. A pokud např. hledáte 100% tuzemské maso, tak je to jediná možnost, jak takové maso na etiketě rozpoznat.
Další detaily a přesné definice pro značení najdete v prováděcím nařízení k označování původu masa (PDF).
Nové značení se týká i označování ryb a podávání informací o surovinách v restauraci. O tom ale někdy příště (až to pořádně nastuduju). Stejně tak se další velká bitva povede o značení masných polotovarů a výrobků, kde tato povinnost zatím není.
1. duben 2015 16:04:20 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
HLEDAT
