Zápisník

Zachrání nás bio hovězí a domácí uzené?

Jen krátká reakce na úvahu o zjištěních WHO, protože podobných komentářů jsem viděl víc. Podle takových úvah je za zvýšeným rizikem rakoviny u masa a uzenin hlavně maso nevalné kvality z konvenčních chovů.

Není to ale úplně tak. Alespoň podle zkoumaných mechanismů, které k rakovině tlustého střeva pravděpodobně vedou.

Pár příkladů:
Jako první třeba párek, který bude považován za kvalitní, bude mít vysoký podíl masa (bez separátu) a bude od zkušeného uzenáře z malé výroby. O míře karcinogenity to ale bohužel moc nevypoví. Rozhodující bude, kolik dusitanů bylo pro konzervaci takové uzeniny použito (a tady může uzenář použít stejné množství jako ve velké výrobě). A potom to, jak si párek doma připravíte. Pokud ho budete opékat na tuku při vysoké teplotě, tak obsah nebezpečných látek ještě zvýšíte.

Podobně třeba s krásným vepřovým masem, které si doma sami vyudíte. Maso můžete mít klidně ze šťastného vepříka. O míře karcinogenity ale bude rozhodovat koncentrace karcinogenů, kterou masu dodáte z kouře. A ta může být klidně o řád vyšší než u průmyslové (a uznávám o dost slabší) uzenině, která používá jinou technologii.

To samé s hovězím masem z biochovu. Ano, maso může mít odlišné složení (např. díky pastvě). Nezpochybňuji ani etický a ekologický dopad takového stylu produkce (tam mohou být rozdíly obrovské).

Karcinogeny (heterocyklické aminy a polyaromatické uhlovodíky) si ale v mase vyrobíme sami třeba při grilování nebo při prudkém opékání steaků na pánvi. A konkrétně u červeného masa je v podezření i samotný obsah hemu, který opět se způsobem produkce nesouvisí (bude ho mít každé maso).

Jinými slovy – ano, bio produkce, šetrné chovy zvířat i malá výroba potravin samozřejmě mají svoje pozitiva (všemu nesmírně fandím a kupuji pravidelně). Ve vztahu k riziku rakoviny tlustého střeva, ale zatím podle známých mechanismů, rozhoduje pravděpodobně něco jiného (technologie výroby, příprava).

A samozřejmě stále platí to, co jsem zmiňoval minule. Riziko je ve srovnání např. s kouřením jen malé a navíc se týká dlouhodobé nadměrné spotřeby masa.

Od čumáčku po ocas – křupavé býčí ehm, ehm

To jsem zvědavý, jestlipak se vám podaří sehnat hlavní surovinu na tenhle extrémní nose to tail recept. Třeba v Real Meat Society nebo v Naše Maso?

O pozadí celé srandy si přečtěte v tomhle článku o akci Trash or Treasure v Kodani. Téma plýtvání jídlem je teď (zcela zaslouženě) úplně všude.

O podobně zaměřené restauraci wastED, která vařila z odpadu jsem psal minule.

Pastelové ředkvičky

Jaro na talíři. Snad v tom není anilin!

Mařinka vonná

Právě kvete a když ji necháte chvíli ve vodě, tak i naprosto omamně voní. U nás je její kulinární využití méně známé. Kami má ale v Celoroční kuchařce pár tipů na mařinkové želé i bowli.

Vůni mařinky totiž lze docela snadno zachytit do vodných roztoků s trochou alkoholu. A například takoví Francouzi se toho pak vůbec nebojí zneužít.

Nějaké tipy na fajn podkladové víno na maibowli? :)

Důležitá informace
Mařinka mimo jiné obsahuje i toxické kumariny (podobně jako třeba skořice), takže je potřeba to s ní v průběhu roku nepřehánět. Doporučená dávka pro extrakci ve víně je cca 3 g čerstvé mařinky na 1 l vína.