Zápisník

Zachrání nás bio hovězí a domácí uzené?

Jen krátká reakce na úvahu o zjištěních WHO, protože podobných komentářů jsem viděl víc. Podle takových úvah je za zvýšeným rizikem rakoviny u masa a uzenin hlavně maso nevalné kvality z konvenčních chovů.

Není to ale úplně tak. Alespoň podle zkoumaných mechanismů, které k rakovině tlustého střeva pravděpodobně vedou.

Pár příkladů:
Jako první třeba párek, který bude považován za kvalitní, bude mít vysoký podíl masa (bez separátu) a bude od zkušeného uzenáře z malé výroby. O míře karcinogenity to ale bohužel moc nevypoví. Rozhodující bude, kolik dusitanů bylo pro konzervaci takové uzeniny použito (a tady může uzenář použít stejné množství jako ve velké výrobě). A potom to, jak si párek doma připravíte. Pokud ho budete opékat na tuku při vysoké teplotě, tak obsah nebezpečných látek ještě zvýšíte.

Podobně třeba s krásným vepřovým masem, které si doma sami vyudíte. Maso můžete mít klidně ze šťastného vepříka. O míře karcinogenity ale bude rozhodovat koncentrace karcinogenů, kterou masu dodáte z kouře. A ta může být klidně o řád vyšší než u průmyslové (a uznávám o dost slabší) uzenině, která používá jinou technologii.

To samé s hovězím masem z biochovu. Ano, maso může mít odlišné složení (např. díky pastvě). Nezpochybňuji ani etický a ekologický dopad takového stylu produkce (tam mohou být rozdíly obrovské).

Karcinogeny (heterocyklické aminy a polyaromatické uhlovodíky) si ale v mase vyrobíme sami třeba při grilování nebo při prudkém opékání steaků na pánvi. A konkrétně u červeného masa je v podezření i samotný obsah hemu, který opět se způsobem produkce nesouvisí (bude ho mít každé maso).

Jinými slovy – ano, bio produkce, šetrné chovy zvířat i malá výroba potravin samozřejmě mají svoje pozitiva (všemu nesmírně fandím a kupuji pravidelně). Ve vztahu k riziku rakoviny tlustého střeva, ale zatím podle známých mechanismů, rozhoduje pravděpodobně něco jiného (technologie výroby, příprava).

A samozřejmě stále platí to, co jsem zmiňoval minule. Riziko je ve srovnání např. s kouřením jen malé a navíc se týká dlouhodobé nadměrné spotřeby masa.

Jak uchovávat čerstvé bylinky?

Parádní praktický článek na Serious Eats. Zaujaly mě tedy hlavně rady pro uchování křehkých bylinek s lístky, které rády uvadají (u tymiánu a rozmarýnu většinou problém nemám).

Vyzkoušel jsem to teď doma s koriandrem a estragonem a funguje to opravdu bezvadně. Vydržely mi přes týden a ve výtečné kondici. Kdybych je nechal jen tak v plastové vaničcce z obchodu, bylo by už dávno po nich.

Jak tedy prodloužit životnost bylinek v lednici?

Krok č. 1 – Nejdřív je potřeba bylinky přebrat, vyřadit poškozené nebo zavadlé části a zastřihnout konce stonků.

Krok č. 2 – Potom bylinky důkladně propláchněte pod tekoucí vodou a osuště v utěrce nebo v odstředivce na salát.

Krok č. 3 – Nakonec je dejte do nádobky s trochou vody na dně, zakryjte a dejte do lednice. Já jsem použil obyčejný plastový kelímek s víčkem. Fungovat bude určitě dobře i plastový půllitr s víčkem z potravinářské fólie.

Takto uložené bylinky nevadnou a ani nezahnívají. Po 3 až 4 dnech je jen potřeba vyměnit vodu.

Výjimka platí jen pro bazalku, které lépe svědčí prosté očištění, zastřihnutí stonků a uložení do otevřené nádobky s vodou při pokojové teplotě.

Vyzkoušejte a dejte mi vědět. Pokud máte lepší fintu, tak sem s ní!

The Pig Idea

Aneb pomeje zpátky k prasatům! Tahle britská iniciativa si klade za cíl opětovnou legalizaci využití jedlého odpadu z restaurací (a z dalších bodů potravinářského řetězce) pro výkrm prasat. Aktuálně to znemožňuje legislativa v rámci celé EU, která přišla po sérii epidemií u chovných zvířat.

Vzhledem k obřím (a nesmyslným) dovozům krmiva z třetích zemí a dostupné technologii pro bezpečné využití odpadu pro krmné účely se změna praxe nabízí.

Navíc se zdá, že i politicky to teď postupně spěje k hledání všech skulin v systému, které vedou ke zbytečnému plýtvání a čerpání zdrojů.