Zápisník

Zachrání nás bio hovězí a domácí uzené?

Jen krátká reakce na úvahu o zjištěních WHO, protože podobných komentářů jsem viděl víc. Podle takových úvah je za zvýšeným rizikem rakoviny u masa a uzenin hlavně maso nevalné kvality z konvenčních chovů.

Není to ale úplně tak. Alespoň podle zkoumaných mechanismů, které k rakovině tlustého střeva pravděpodobně vedou.

Pár příkladů:
Jako první třeba párek, který bude považován za kvalitní, bude mít vysoký podíl masa (bez separátu) a bude od zkušeného uzenáře z malé výroby. O míře karcinogenity to ale bohužel moc nevypoví. Rozhodující bude, kolik dusitanů bylo pro konzervaci takové uzeniny použito (a tady může uzenář použít stejné množství jako ve velké výrobě). A potom to, jak si párek doma připravíte. Pokud ho budete opékat na tuku při vysoké teplotě, tak obsah nebezpečných látek ještě zvýšíte.

Podobně třeba s krásným vepřovým masem, které si doma sami vyudíte. Maso můžete mít klidně ze šťastného vepříka. O míře karcinogenity ale bude rozhodovat koncentrace karcinogenů, kterou masu dodáte z kouře. A ta může být klidně o řád vyšší než u průmyslové (a uznávám o dost slabší) uzenině, která používá jinou technologii.

To samé s hovězím masem z biochovu. Ano, maso může mít odlišné složení (např. díky pastvě). Nezpochybňuji ani etický a ekologický dopad takového stylu produkce (tam mohou být rozdíly obrovské).

Karcinogeny (heterocyklické aminy a polyaromatické uhlovodíky) si ale v mase vyrobíme sami třeba při grilování nebo při prudkém opékání steaků na pánvi. A konkrétně u červeného masa je v podezření i samotný obsah hemu, který opět se způsobem produkce nesouvisí (bude ho mít každé maso).

Jinými slovy – ano, bio produkce, šetrné chovy zvířat i malá výroba potravin samozřejmě mají svoje pozitiva (všemu nesmírně fandím a kupuji pravidelně). Ve vztahu k riziku rakoviny tlustého střeva, ale zatím podle známých mechanismů, rozhoduje pravděpodobně něco jiného (technologie výroby, příprava).

A samozřejmě stále platí to, co jsem zmiňoval minule. Riziko je ve srovnání např. s kouřením jen malé a navíc se týká dlouhodobé nadměrné spotřeby masa.

René Redzepi o budoucnosti Nomy

Američané jdou potravinovému odpadu po krku

Tamní ministerstvo zemědělství (a další organizace) včera vyhlásilo ambiciózní plán, který má snížit plýtvání potravinami o 50 % do roku 2030.

Plán počítá s edukativní kampaní pro spotřebitele. Zahrnuje legislativní změny i tlak na všechny články potravinového řetězce.

U edukativní kamapně s názvem Let's talk trash bych se rád zastavil, protože ji mají opravdu dobře zpracovanou.

Tipy pro domácnosti pěkně po kupě a od autority (USDA je něco jako naše SZPI), které je možno věřit. A pěkně komplet – tipy na úspory, edukace ohledně minimální trvanlivosti, třídění odpadu i hygieny v kuchyni. Mazec!

Appka, která vám poradí s trvanlivostí, je pak už úplné sci-fi.

Co na to říká české MZe a SZPI?

Když je talíř málo cool

Už to tu jednou bylo, tohle best of je ale totální destrukce! Miska na psí žrádlo, gumák, umyvadlo? Ááá!

Sada na kvašení s kvasnou zátkou

Škoda, že to tu nikdo neprodává jako jednoduchý komplet. Plastová kvasná zátka na vodu a k tomu víčko s těsněním, které sedí na běžné české zavařovačky.

Kvasné zátky samostatně k mání jsou, ale většinou s těsněním na demižon nebo větší nádobu. Takhle šikovně v malém jsem to neviděl. Anebo jsem to někde přehlédl?

Zátku jsem si přivezl z US, bohužel ale bez těch praktických vík, takže jsem si to musel vypižlat a utěsnit sám. Ale v pohodě, těsní to a funguje.

K čemu je to dobré?

Na drobné pokusy s mléčným kvašením, pokud toho chcete mít méně než plný zelák.

Kvasná zátka funguje asi nejlépe proti druhotné kontaminaci při kvašení. Mléčnému kvašení totiž sluší anaerobní prostředí a kvasná zátka se postará o to, aby se prostor mezi hladinou a zátkou brzy vyplnil oxidem uhličitým. Zn. ideál prostě.

Co myslíte, čím bych měl experimenty začít?