Zápisník

Jak na pečenou krůtu

Dobře to dopadlo. Trochu jsem se bál, ale nakonec se mi ta obří krůta docela povedla. Hodně mi pomohl návod z NYT Cooking a ze Serious Eats. Přidávám pár tipů, kdybyste se ocitli před stejnou výzvou.

Krůtu nasolte 24 h předem a přidejte prdopeč
Pojistíte si tím perfektní ochucení a zároveň křupavou a vypečenou kůrku. Směs na solení je ze soli (1/2 cup) a prášku do pečiva (1 lžíce). Krůta se osuší a silně osolí ze všech stran i uvnitř (část směsi vám určitě zbyde, není potřeba použít vše). Pak se dá nezakrytá do lednice a nechá se den předem odpočinout.

Kůže přitom z části vyschne (bude křupavá) a díky alkalické reakci prdopeče rychleji zezlátne. Kůže bývá u větších krůt hodně tučná a silná, takže je potřeba to takhle pojistit.

Krůta v troubě musí mít volný prostor i pod sebou
Jen tak se opeče rovnoměrně (v oblasti stehen), která by byla při položení do pekáče skrytá. V malé české troubě se to dá vyřešit tak, že krůtu položíte přímo na mřížku a teprve pod ní zasunete pekáč, ve kterém se sbírá kapající tuk a výpek.

Krůtu pečte pomalu
Začněte s vyhřátou troubou na max, vložte krůtu a snižte teplotu do rozmezí 150 až 160 °C. Peče se tak dlouho, dokud teplota ve středu stehen nedosáhne 74 °C. Zabere to něco přes 4 hodiny. Krůtu při pečení nepotírejte.

Exponovaná místa na krůtě chraňte alobalem
Týká se to konců křidélek a vrchní plochy stehen a prsou. V průběhu pečení je potřeba tahle místa hlídat, a pokud by hnědla rychleji, než je zdrávo, tak zakrýt kouskem alobalu.

Po upečení krůtu nechte odpočinout
Asi 30 minut, aby se v mase vyrovnaly teploty a aby se stihla rovnoměrně rozprostřít šťáva. Opravdu důležité, nejdůležitější! :)

Kůžičku můžete vykřupat i na konci
Pokud na konci nejste s barvou a křupavostí kůžičky přeci jen spokojeni, můžete ji dorazit v troubě na max nebo ještě lépe se zapnutým horním ohřevem.

Jako omáčku použijte kuřecí základ
Ke krůtě funguje naprosto bezvadně. Letos jsem připravil větší množství nezahuštěné verze a bylo to mnohem lepší než klasické velouté s moukou.

Dobrá omáčka je klíčová. Zvyšuje vnímání šťavnatosti masa, takže s ní můžete i částečně kompenzovat mírně vysušené maso.

Foto: Ondřej Lipár (díky)

Na lovu lanýžů

Šílený. Ale nemám ani psíka, ani lanýžový les. Navíc se musí vstávat za tmy!

Síla přírodní fermentace aneb jak být kvasič domácí

Fousáč, pankáč a vrchní krotitel mikrobů – Sandor Katz má konečně knížku v češtině! Pokud vám to jméno nic neříká, nic se neděje, mile rád napravím.

Sandor Katz je americký autor a propagátor domácího kvašení. Jeho kniha Wild Fermentation vyšla poprvé v roce 2003 a od té doby má na kontě tisíce blázněných pomatenců, kteří se s nadšením vrhají do kvasného dobrodružství v domácích podmínkách.

U nás knížku pod názvem Síla přírodní fermentace vydala Grada a o překlad se postarala Zuzana Ouhrabková, kterou určitě dobře znáte z blogu Zkvašeno. Málokdy má kniha štěstí na překlad přímo od erudovaného nadšence.

Jsem zatím v půlce. Stihl jsem projet úvod do kvašení, kvašenou zeleninu, luštěniny a velkou část z mléčného kvašní. Čekají mě ještě obilniny, chléb a všechno co teče (těším se hlavně na octové kvašení).

Katz dobře mixuje vědecký základ, historický kontext i rady z praxe. Navíc tak hezky nadšenecky, že máte hned chuť všechno zkusit. To v mém případě asi nedopadne dobře, ale co už.

V jídle fermentaci nikdo neuknine!

Pokud o knize přemýšlíte, určitě se nelekněte obálky (podobně šílenou verzi měl i originál) a nenechte se odradit ani excentrickým autorem. Na zdar kvasu nemá nic z toho pražádný vliv.

Pro pořádek: za recenzí výtisk děkuji Zuzce Ouhrobkové ze Zkvašeno a nakladatelství Grada.