Dobře to dopadlo. Trochu jsem se bál, ale nakonec se mi ta obří krůta docela povedla. Hodně mi pomohl návod z NYT Cooking a ze Serious Eats. Přidávám pár tipů, kdybyste se ocitli před stejnou výzvou.
Krůtu nasolte 24 h předem a přidejte prdopeč
Pojistíte si tím perfektní ochucení a zároveň křupavou a vypečenou kůrku. Směs na solení je ze soli (1/2 cup) a prášku do pečiva (1 lžíce). Krůta se osuší a silně osolí ze všech stran i uvnitř (část směsi vám určitě zbyde, není potřeba použít vše). Pak se dá nezakrytá do lednice a nechá se den předem odpočinout.
Kůže přitom z části vyschne (bude křupavá) a díky alkalické reakci prdopeče rychleji zezlátne. Kůže bývá u větších krůt hodně tučná a silná, takže je potřeba to takhle pojistit.
Krůta v troubě musí mít volný prostor i pod sebou
Jen tak se opeče rovnoměrně (v oblasti stehen), která by byla při položení do pekáče skrytá. V malé české troubě se to dá vyřešit tak, že krůtu položíte přímo na mřížku a teprve pod ní zasunete pekáč, ve kterém se sbírá kapající tuk a výpek.
Krůtu pečte pomalu
Začněte s vyhřátou troubou na max, vložte krůtu a snižte teplotu do rozmezí 150 až 160 °C. Peče se tak dlouho, dokud teplota ve středu stehen nedosáhne 74 °C. Zabere to něco přes 4 hodiny. Krůtu při pečení nepotírejte.
Exponovaná místa na krůtě chraňte alobalem
Týká se to konců křidélek a vrchní plochy stehen a prsou. V průběhu pečení je potřeba tahle místa hlídat, a pokud by hnědla rychleji, než je zdrávo, tak zakrýt kouskem alobalu.
Po upečení krůtu nechte odpočinout
Asi 30 minut, aby se v mase vyrovnaly teploty a aby se stihla rovnoměrně rozprostřít šťáva. Opravdu důležité, nejdůležitější! :)
Kůžičku můžete vykřupat i na konci
Pokud na konci nejste s barvou a křupavostí kůžičky přeci jen spokojeni, můžete ji dorazit v troubě na max nebo ještě lépe se zapnutým horním ohřevem.
Jako omáčku použijte kuřecí základ
Ke krůtě funguje naprosto bezvadně. Letos jsem připravil větší množství nezahuštěné verze a bylo to mnohem lepší než klasické velouté s moukou.
Dobrá omáčka je klíčová. Zvyšuje vnímání šťavnatosti masa, takže s ní můžete i částečně kompenzovat mírně vysušené maso.
Foto: Ondřej Lipár (díky)
22. listopad 2015 15:11:56
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Krom jiných opatření je to podle nové studie jeden z nejspolehlivějších nástrojů, jak se v kuchyni vyhnout křížové kontaminaci.
Vědci zkoumali domácí kuchaře při vaření v přirozeném prostředí. Nejprve je nechali zpracovat syrové maso "označkované" neškodným mikroorganismem, který se dobře sleduje.
Potom lidi nechali připravit salát z čerstvé zeleniny a nakonec ze všeho odebrali vzorky, aby mohli sledovat, jak se mikroorganismy v kuchyni šíří.
Zjištění?
90 % salátů, které lidi připravili, bylo kontaminováno bakteriemi z masa. Když potom analyzovali záběry z videokamer a odběry z všech částí kuchyně, zjistili, že klíčový průser nastal při mytí rukou mezi zpracováním masa a salátu.
Lidi si jednoduše nejsou schopni umýt ruce a přenášejí pak bakterie z masa na všechny možné kuchyňské povrchy (utěrky a houbičky na mytí jsou nejhorší). Odtud se pak bakterie snadno přenesou na další potraviny a malér je na světě.
Takže jak nás to v té školce učili? Horká voda, mýdlo a pořádně vydrbat!
21. srpen 2015 13:08:50 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
"Treat families as you would an armed psychopath – keep them sweet and serve them quickly before everybody loses their shit.”
Hehe, dobrá rada nad zlato! :)
21. srpen 2015 12:08:16 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Zní to dost bláznivě, ale když se nad tím zamyslíte, není na tom vlastně nic moc zvláštního. A v případě krevet to dává určitě větší smysl, než dovoz mražených krevet z farem v rozvojových zemích (o důsledcích asi nemusíme mít žádné iluze).
Otázkou samozřejme je, jestli se tady dá produkce krevet nějak smysluplně rozjet od nuly. A jestli je to udržitelný model, který bude produkovat kvalitní krevety za dobrou cenu.
Právě na tyhle otázky se snaží odpovědě projekt Marka Chaveze, který by chtěl v Zavidově otestovat prototyp farmy s produkcí krevet.
Určitě se mrkněte na jeho kampaň na Kickstarteru nebo na stránky o projektu.
Dost mě to celé nadchlo a projektu fandím. Strašně moc by mě zajímalo, jeslti je to proveditelné a jestli by se takhle dala otevřít cesta k tuzemské produkci.
Co myslíte?
20. srpen 2015 11:08:07 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Moc se mi tenhle způsob marketingu líbí. I to jak úzkostlivě si podnik hlídá a buduje atmošku. Všem hostům se to asi líbit nebude, ale co už... :)
Tvaroh v Praze! A ne obyčejný tvaroh! :) http://t.co/lrBHDm5IG4
— Scuk.cz (@scukcz) August 19, 2015
19. srpen 2015 17:08:51
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Přesně kvůli blbům a blbkám jako je tahle paní. Pokud vám minulý týden unikla aférka s trefným hashtagem #bloggerblackmail, tak alespoň stručné vysvětlění.
Blogerka se chtěla vecpat do nově otevřené cukrárny s tím, že za vzorky zadarmo napíše recenzi na svém blogu. Zaměstnanci cukrárny ale její žádost na místě nějak nezpracovali a nabídli ji zdarma jen šálek čaje.
Blogerka z toho ovšem chytla amok a obratem jim to osolila na svém Instagramu, kde dotyčnou cukrárnu v několika postech slušně pomluvila. Podnik si to samozřejmě nedal líbit, hlasitě se bránil a skandál byl na světě.
Z celé kauzy doporučuji sjet alespoň závěrečné vysvětlení nebohé blogerky, které úplně dokonale ilustruje, jak je mimo (WTF ve stylu "víte, kdo já jsem a kolik mě to blogování vlastně stojí úsilí?").
Dlouhou jsem si myslel, že je takové chování specifikum českého prostředí, ale evidentně není.
Recenze a pozitivně laděné články, které vznikají na základě pozvání na jídlo zdarma jsou mor, který rozkládá jakoukoliv základní důvěru v psaní o jídle.
Nevěřili byste, kolik mám podobných pozvánek neustále v inboxu a jak to podniky neustále zkoušejí. Z druhé strany to zase znají sami poctiví provozovatelé podniků, kteří dostávají podobné poptávky od blogerů a novinářů (ano – v ČR se to týká i klasických médií). A čtenářům z toho pak jde hlava kolem... :/
Přitom stačí úplně elementární a jednoduchá pravidla.
Recenze psát výhradně bez pozvání a na vlastní náklady. A pokud už nedejbože obsah na základě pozvánek a vzorků zdarma vzniká, tak jej důsledně značit a čtenářům vše poctivě a transparentně sdělit.
Pro novináře a blogery obecně – zadarmo se nikam necpat. A pro podniky to samé v bledě modrém– lacinou publicitu si prostě nekupovat. Nikam to nevede!
19. srpen 2015 17:08:37 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku