Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
To je mi ale překvápko! Jedna z nej kuchařek pro zeleninové vaření, Plenty od Yotama Ottolenghiho, vychází v češtině!
Myslím, že nebudu přehánět, když Plenty označím jako za jednu z nejzásadnějších kuchařek za poslední dobu.
Nejen u mě ta kniha nastartovala zcela nový zájem o pestré vaření se zeleninou. Ottolenghi od té doby stačil vydat řadu dalších knih (letos vyšlo Nopi) a jeho popularita neustále roste. Takže je skvělé, že se k němu dostanou i čeští čtenáři, kteří neznají knihu ze zahraničí.
České vydání jsem zatím neměl v ruce. Usilovně držím českým čtenářům palce, ať se jim do ruky dostane nezmrvený překlad a kniha v plné parádě. Originál je totiž vážně povedený.
Mrkněte se jak mě kniha nadchla v roce 2011. Je tam i ukázkový recept! :)
Za tip díky Haně Michopulu na Twitteru.
26. listopad 2015 14:11:17
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
A stále chladíme – espresso na ledu.
Chladíme – espresso tonic s ledem.
Vlevo nahoře a vodorovně hadovka. Vlevo dole a na stojáka je svačinka, úplně vpravo a největší je okurka polní (salátová). Uprostřed hladké i pichlavé nakladačky a mezi nimi buclaté okurky na kvašáky.
To je bohatství, co? :)
10. srpen 2015 20:08:04
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Poprvé jsem zkusil jejich ledovou irskou (100 Kč). V neděli odpoledne a místo dezertu po obědě myslím tak akorát.
Oproti klasické irské se sice ztratí kontrast mezi teplou kávou a smetanou, což drinku malinko ubere. Sametovost a propojení s whisky ale zůstane, takže to má pořád docela smysl. V zimě si ještě řekneme... :)
Spokojená návštěva, ale jeden z těch případů, kdy jsem nad tím musel dlouho uvažovat. A na doporučení pro výlet vyloženě za jídlem bych taky dost váhal.
Dvůr jsme dnes zkusili ve čtyřech lidech na oběd a polovina jídel byla spíše s rozpaky. Samotné místo je fakt moc pěkné a posezení venku nemělo chybu. Obsluze v tomhle vedru opravdu nezávidím (a obdivuji), tady to ale vázlo, i když jsme byli zrovna jako jediní hosté.
Na začátek jsem měl třeba úplně skvělé a osvěžující gazpacho (65 Kč). Na hlavní potom ale bok z mladého selete (325 Kč), který jsem ani nedojedl. S bůčkem i tučnými jídly nemám problém (ehm, spíš naopak :) a třeba selečí ve Story je jedno z mých nejoblíbenějších jídel.
Tady bylo maso ze sous vide pěkně měkké, ale bez vykřupané kůžičky, takže děsně monotónní, bez kontrastu. K tomu ne moc vyvedená omáčka, povadlé bramborové krokety a hrudkovité cibulové pyré. No – nebyl jsem z toho moc nadšený.
Ostatní spolustolovníci na tom byli podobně – jeden chod fajn (třeba chobotnice s chorizo marmeládou – mňam!), druhý zas mimo (mrkvový krém). Celkově tedy 50:50 a to u výletních míst není moc dobrá motivace vyrazit.
Pár dobrých referencí jsem slyšel a třeba jsem je jen zastihl ve špatný den. Jestli jste tam udělali výrazně odlišný zážitek, dejte vědět.
HLEDAT
